Každá krize za sebou zanechá na trhu práce spoustu lidí bez zaměstnání a hromadu zrušených pozic. A ta aktuální, koronavirová, není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Přestože ještě neskočila, už teď se zapříčinila o to, že došlo ke „zničení“ 22 milionů pracovních míst. A to navíc jen v rámci těch zemí, jež se dají označit za bohaté, respektive jejichž ekonomiky jsou už dostatečně rozvinuté.
Vyplývá to z nově zveřejněné zprávy OECD. Ta uvádí, že podle odhadu jejich analytiků se během loňského roku na osm milionů pozic stalo nadále nezaměstnatelných, přičemž v případě dalších čtrnácti o ně aktuálně nikdo z ekonomicky aktivního obyvatelstva nejeví zájem.
Ještě závažnějším zjištěním nicméně je, že dotčené země budou pravděpodobně čelit hrozbě růstu dlouhodobé nezaměstnanosti, z níž se podle jejich předpokladu nedostanou dříve než v roce 2023. „Silné ekonomické zotavení, které ve většině zemí napříč OECD aktuálně probíhá, se teprve musí přelít v tvorbu nových pracovních míst a návrat míry nezaměstnanosti na úroveň z doby před pandemií,“ zdůrazňuje studie.
Počet případů, kdy se lidé ocitli bez práce na dobu kratší než půl roku, se během posledního loňského kvartálu meziročně zvýšil zhruba o pětinu. O poznání větší nárůst byl však zaznamenán mezi pracovníky, kteří neměli žádné zaměstnání po dobu šesti až dvanácti měsíců – zde se číslo blížilo hranici 120 procent. Více než 12 měsíců pak zůstalo bez práce o 20 procent lidí víc než v posledním čtvrtletí roku 2019.
Mladá generace a lidé s nízkými příjmy jako první na ráně
Zdaleka nejtvrději dopadla současná koronavirová krize podle OECD na mladé lidi a také osoby s nízkými příjmy. Alespoň pokud jde o počet odpracovaných hodin. Ten se v rámci dotčené skupiny snížil za celý rok 2020 o více než 28 procent, tedy o 18 procentních bodů víc, než jak tomu bylo u pracovníků, kteří se těší vyšším výdělkům.
Aktuální míra nezaměstnanosti se během letošního května na území 37 států, které jsou součástí zmíněné organizace, držela na hranici 6,6 procenta. To je sice o 2,2 procentního bodu méně, než když svět v dubnu roku 2020 zachvátila první vlna koronavirové nákazy, ale stále o 1,3 bodu výš než o dva měsíce dříve.
V Česku, jež se mezi členy OECD řadí počínaje rokem 1995, se aktuální, tedy červnová míra nezaměstnanosti vrátila podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu na hodnotu 3,7 procenta. To je o 0,2 procentního bodu méně než v květnu a na desetinu stejně jako před dvanácti měsíci.
Zemí, která se dokázala s vysokou nezaměstnaností popasovat v rámci rozvinutých ekonomik zdaleka nejpozoruhodněji, jsou Spojené státy americké. Na vrcholu pandemie byl bez práce zhruba každý sedmý Američan. V červnu se však už tento ekonomický ukazatel pohyboval na úrovni „pouhých“ 5,9 procenta.
Jak dlouho ještě lít do ekonomiky peníze?
Znatelné zlepšení situace na trhu práce by nebylo možné, nebýt masivních finančních injekcí do ekonomiky ze strany jednotlivých vlád. Ta americká se díky programu prezidenta Joe Bidena dočkala například jen v letošním roce těžko představitelné částky 1,9 bilionu dolarů (zhruba 41 bilionů korun). Několik dalších podpůrných balíčkům přitom stihl schválit i jeho předchůdce v Bílém domě Donald Trump.
Další podobně štědré stimuly se ovšem i vzhledem k lepšímu než očekávanému ekonomickému vývoji v řadě klíčových zemí už očekávat nedají. A právě před tím OECD varuje. „Upuštění od fiskální podpory příliš brzy s sebou přináší riziko toho, že bude zotavení ohroženo,“ nechal se slyšet její generální tajemník Mathias Cormann. „Vyplácení plošné podpory příliš dlouho ale může na druhou stranu sílu a kvalitu zotavení rovněž ohrozit, neboť by tak docházelo ke zpomalování realokace kapitálu a práce napříč ekonomikou,“ uzavřel.
