Soudy uvažují o tom, že globální podniky ponesou odpovědnost...
celý podtitul:
Soudy uvažují o tom, že globální podniky ponesou odpovědnost za kroky svých rozsáhlých kanceláří
Investoři měli dlouho omezené možnosti při podávání žalob na účetní firmy za finanční podvody. Ačkoli globální značky jako PriceWaterhouseCoopers, KPMG International, Deloitte Touche Tohmatsu a Ernst & Young možná mají dost peněz, protože jejich loňský výnos činil dohromady103 miliard dolarů (zhruba 2266 miliard korun), snižují právní riziko tím, že se zřizují jako síť samostatných členských firem spojených centrální administrativní kanceláří. To znamená, že tvrdé postihy na jednom trhu nemohou způsobit pád celé organizace, protože aktiva jsou v rukou každé přičleněné organizace. Dvě dosud nevyřízené žaloby v současnosti hrozí tím, že globální firmy ponesou odpovědnost za zfušované audity v jakékoli části jejich operací.
Když budou tyto žaloby úspěšné, mohly by výrazně zvětšit objem peněz dostupných jako odškodné v soudních sporech kvůli auditům. Soudce Federálního okresního soudu pro New York Lewis A. Kaplan uvedl 27. ledna, že umožní porotě, aby posoudila, zda společnost Deloitte jako celek nese odpovědnost za údajná účetní pochybení svého italského podniku při zhroucení zpracovatele mléka Parmalatu v roce 2003. A 17. února má porota státního soudu v Miami zvážit, zda by společnost BDO International se sídlem v Bruselu měla pomoci uhradit 521 milionu dolarů (asi 11,5 miliard korun) uložených v rozsudku firmě BDO Seidman se sídlem v USA za její revizi účetnictví dnes již zaniklé miamské společnosti E.S. Bankest.
Právní námitky se objevují v době, kdy účetní obři čelí vlně potenciálně obrovských závazků v případech sahajících od indické firmy Satyam Computer Services až po investiční fondy, které posílaly hotovost do údajného Ponziho systému Bernarda L. Madoffa. Jak upozorňuje profesor práv ze Stanfordovy univerzity a bývalý komisař Komise pro cenné papíry (SEC) Joseph A. Grundfest: „Otázkou je, zda vydrží hráze, když dojde k takovéto záplavě.“
Akcionáři firmy Satyam už podali žaloby na společnost PwC International za to, že nezjistila podvody. Mluvčí PwC Mike Davies prohlašuje, že „nic takového jako globální firma neexistuje, (protože) jsme členskou organizací“. Společnost Deloitte vydala podobné prohlášení po rozhodnutí newyorského federálního soudu, kdežto společnost BDO International v jednom prohlášení zdůraznila, že není „firmou, ale sítí samostatných členských firem“. (Společnost Arthur Andersen International, která se zhroutila těsně po Enronu, byla rovněž členskou organizací.)
Žalobci však byli do jisté míry úspěšní v argumentaci, že globální podniky nad svou rozsáhlou sítí uplatňují kontrolu. V případě Parmalatu soudce upozornil na to, že zastřešující společnost Deloitte od svých členských firem vyžadovala, aby přijímaly klienty doporučené jinými členy, používaly určité metodické postupy a předkládaly práci k pravidelnému posouzení shody. Když floridský odvolací soud rozhodoval, že se může zahájit případ proti společnosti BDO International, poukázal na deklarované poslání firmy „řídit a kontrolovat“ členské podniky.
To, zda porota bude souhlasit, že taková kontrola je dostatečně rozsáhlá na to, aby dávala právo na sdílenou odpovědnost, je třeba ještě rozhodnout. I když se pozornost zaměřuje na účetnictví, podobnou členskou strukturu má i jistý počet dalších firem poskytujících odborné služby jako právní obr Baker & McKenzie a poradenská firma Horwath International. Globálním auditorským společnostem se dosud dařilo přesvědčovat soudce, že by neměly nést odpovědnost za činy členských firem, ale intenzivnější zkoumání vazeb mezi kancelářemi dává soudcům důvod ke znepokojení.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl
