Účetní závěrka má být skutečným obrazem podniku

AUDIT Skandály typu Parmalat nemluví proti auditu, ale ve prospěch jeho zkvalitnění, tvrdí prezident Komory auditorů České republiky Petr Kříž. V poslední době přibývají nové typy auditů: energetický, personální, ekologický. Jakou roli mezi nimi zaujímá audit klasický, tedy účetní?

AUDIT Skandály typu Parmalat nemluví proti auditu, ale ve prospěch jeho zkvalitnění, tvrdí prezident Komory auditorů České republiky Petr Kříž. V poslední době přibývají nové typy auditů: energetický, personální, ekologický. Jakou roli mezi nimi zaujímá audit klasický, tedy účetní?

Výraz audit byl v posledních letech skutečně značně rozmělněn a v mnoha případech nahrazuje dříve běžně používané termíny „kontrola“, „revize“, „ověření“, „prověrka“ apod. Co se týká výrazu „klasický účetní audit“, chtěl bych předeslat, že audit hodný tohoto jména by měl být realizován na základě obecně uznávané metodiky (představované v klasickém auditu souborem auditorských standardů). Zároveň by měl vést k porovnání auditovaného stavu s určitým etalonem, tj. s žádoucím stavem - představovaným v případě účetnictví věrným a poctivým obrazem pozice a výkonnosti podniku. Předmětem ověření toho, co nazýváte klasickým účetním auditem, je účetní závěrka. Ale účetní závěrka není jen cosi striktně nalinkovaného finančněprávními normami, to je skutečný obraz stavu a výkonnosti podniku. Rozvaha zobrazuje stav podniku k poslednímu dni finančního roku, je tedy přehledem o aktivech, závazcích a o jejich rozdílu, který se nazývá vlastním kapitálem a který patří majitelům podniku. Výsledovka, nebo chcete-li výkaz zisku a ztráty, je naopak výkazem zobrazujícím výkonnost podniku v průběhu celého finančního roku. Další dva výkazy, výkaz peněžních toků a výkaz změn vlastního kapitálu vykazují v prvém případě schopnost podniku tvořit hotovost a způsob jejího použití, v druhém veškeré změny vlastního kapitálu.

Skandály typu Parmalat audit značně zpochybnily. Vzniká dojem, že jde o pouhou formální kontrolu. Především audit není pouhou formální kontrolou účetních dokladů. Pokud auditor zjistí formální nedostatky účetních dokladů, obvykle podniku doporučí takové nedostatky odstranit, což se na konečném výroku nijak neprojeví. Audit je ověřením věrného zobrazení stavu podniku a jeho výkonnosti. Auditor tedy ověřuje, zda vykázaná aktiva skutečné existují, zda patří podniku, jsou správně oceněna apod. Obdobným způsobem přistupuje i k závazkům, výnosům a nákladům. Skandály jako v případě Parmalatu potřebu auditu nezpochybnily, naopak položily důraz na zvýšení jeho kvality a zpřísnění požadavků na nezávislost auditorů. Na druhé straně vždy bude existovat určité procento nebo spíše promile auditorských výroků, které jsou nesprávné. Někteří lidé si myslí, že pokud podnik hospodaří špatně, nemůže dostat tzv. čistý výrok, ale to je zásadní omyl. Pokud jeho účetní závěrka věrně zobrazuje skutečnost, že špatně hospodaří, dostane ho - úlohou auditora je pouze upozornit uživatele účetní závěrky v případě, že je ohroženo další trvání podniku. Je povinností auditora zabývat se věcnou věrohodností či reálností předkládaných dokumentů? Předražené dodávky od „spřátelených“ firem apod. u nás jistě nejsou výjimečně. Co auditor dělá v takovém případé? A jaká je jeho odpovědnost za schválení takových faktur, účtů apod.? Otázka vede k určení hranice, kde končí odpovědnost auditora a zůstává už jen odpovědnost vedení a orgánů společnosti. Úlohou auditora opravdu je ověřit, že služby, za které účetní jednotka platí, byly skutečně poskytnuty, že transakce se spřízněnými stranami jsou řádně vykázány a realizovány za přiměřené ceny. Jeho úkolem ovšem není posuzovat, zda společnost potřebuje mramorové schodiště a zlaté kliky ve svém sídle, zda jí stačí levnější právní zástupci a zda by společnost nemohla platit třeba nižší nájemné. Auditor ověřuje, že tyto náklady jsou v účetní závěrce řádně vykázány. O tom, zda vedení společnosti hospodaří s majetkem firmy nejlepším možným způsobem, by měly rozhodovat dozorčí rada a akcionáři, mimo jiné po náležitém prostudování účetní závěrky. Jaké jsou aktuální problémy auditu? Auditoři a jejich stavovské organizace musejí reagovat na vývoj ve světě a v Evropské unii. Obecně je hledána odpověď na otázku, jaká by měla být regulace auditu, aby se omezilo opakování kauz počínajících Enronem a končících Parmalatem. Pro případ selhání auditora je nepochybně nutné zajistit přiměřené sankce a odpovědnost. Zde stojí na jedné straně případ Enronu a W orldcomu a jejich auditora. Jeho celosvětová síť - jednalo se o firmu Andersen - byla působením tržních sil ještě dříve, než byl vynesen jediný rozsudek, rozmetána a zničena kvůli pochybení víceméně jedné kanceláře. Na druhé straně řada jiných případů podobných selhání nebyla buďto vyřešena vůbec, nebo byla vyřešena značně nízkými tresty. Reforma by měla vnést určitou rovnováhu do tohoto systému, spočívající jednak ve zvýšení odpovědnosti auditorů a sankcí, jednak v omezení odpovědnosti v případech, kdy je zavinění auditora minimální. Zvažuje se také zavedení povinné rotace auditorské firmy po určitém počtu let, ale naproti tomu existují názory, že by to ohrozilo kvalitu auditu. Nově nastupujícímu auditorovi totiž v prvních letech chybí detailní znalost klienta, v některých případech i odvětví a povinná změna vyvolává příliš velký tlak na cenu auditu, což ohrožuje jeho kvalitu. Jak se firmy mají na audit připravit? Každý auditor by měl klientovi předložit seznam požadovaných podkladů. Příprava na audit však začíná již výrazně dříve: budováním kvalitního a transparentního informačního a účetního systému, vytvořením vnitřních zásad kontroly, kvalitním vedením účetnictví a řádnou přípravou účetní závěrky. Podstatné jsou také řádně provedené inventarizace. Pokud jsou tyto věci v pořádku, usnadní to výrazně i provedení auditu, zkrátí to potřebný čas, což se může zpětně odrazit i při jednání o ceně auditu pro následující rok. „Hospodaření firmy XY uspělo v auditu“ - takové zprávy jsou běžné. Málokdy lze narazit na opak, tedy na případ, kdy auditor účetní uzávěrku neschválí. Dochází k tomu vůbec? Řada účetních závěrek je prostě kvalitních a auditor pak pouze vydá výrok, který tuto skutečnost ověří. Leckdy však auditor zjistí nesrovnalosti a doporučí podniku jejich opravu, úpravu nebo doúčtování. Pokud podnik tomuto doporučení vyhoví, auditor vydá tzv. „čistý“ výrok. Pokud tomu tak není, auditor vydává tzv. „kvalifikovaný“ výrok. To je výrok s výhradou nebo záporný výrok v případě, kdy se s vedením podniku neshodne. Další možností je, že auditor vydá výrok s výhradou nebo odmítne vydat výrok v případě, kdy je omezen ve své činnosti takovým způsobem, že není schopen ověřit účetní závěrku nebo některý výkaz. Jak vybírat auditora? Jaké jsou dnes na českém trhu ceny? Úlohou auditora není říci vedení, jak to vypadá s jeho podnikem, vedení podniku by toto mělo vědět nejlépe samo. Auditor pracuje především pro majitele a akcionáře. Jeho zpráva přitom zajímá i potenciální investory, věřitele, ale třeba i zaměstnance. Proto je klíčovou otázkou důvěryhodnost auditora, jeho odborné schopnosti a zkušenosti s auditem obdobných podniků v oboru. Pro vedení podniku je pak podstatnou otázkou efektivnost auditu - to není jenom otázka ceny, ale imnožství času a zdrojů, které si audit vyžádá, včasnost dodání zpráv, úroveň komunikace s auditorem i
kvalita doporučení. Cena tedy zdaleka není jediným faktorem a je velmi rozdílná. Účetní závěrku malé obchodní společnosti lze auditorem-jednotlivcem ověřit za pětimístnou částku (při nižších nabídkách může být dle mého osobního názoru již ohrožena kvalita odvedené práce), audity velkých společností si vyžádají miliony korun a cena auditu největších firem může být v osmimístných cifrách. V řadě českých společností auditora vybírá vedení, jednatelé nebo představenstvo, ale ve světě se prosazuje jednoznačný trend, svěřující tuto úlohu buď valným hromadám, nebo dozorčím radám. Proces výběru auditora pak řídí výbory pro audit, jmenované dozorčí radou. Vývoj v ČR půjde zřejmě též tímto způsobem. AUDIT VE ZKRATCE Smyslem a účelem auditu je ověřit, zda účetní závěrka a výroční zpráva podává věrný a poctivý obraz o majetku, závazcích, vlastním kapitálu, výnosech, nákladech, výsledku hospodaření a finanční situaci účetní jednotky. Auditor rovněž ověřuje, zda účetnictví, podle kterého byla účetní závěrka sestavena, je úplné, průkazné a správné. Auditor tedy plní roli ověřovatele údajů, které jsou firmou prezentovány externím uživatelům účetních informací, tedy především akcionářům, zaměstnancům firmy, finančním institucím, věřitelům, investorům a dalším. Auditor je osoba, která je oprávněna poskytovat auditorské služby a která je podle zákona o auditorech zapsána v seznamu auditorů vedeném Komorou auditorů ČR. Seznamy jsou zveřejněny na www.kacr.cz. K 1. říjnu 2003 je v nich zapsáno 1242 auditorů a 317 auditorských společností. AUDITOŘI POD PALBOU S účetními skandály, které jsou vždy úzce spjaty s auditem, se v posledních letech roztrhl pytel. Jeden z posledních a hojně medializovaných se týkal italského, původně potravinářského koncernu Parmalat. Dlouho byl považován za „vzorný“ podnik, což všechny audity potvrzovaly. Zpočátku nevýznamné platební potíže ovšem u věřitelů vyvolaly obavy - a pozdější hloubková kontrola finančního hospodaření objevila až šokující skutečnosti. Například zfalšované dokumenty, podle kterých měl koncern na hotovosti čtyři miliardy eur. Policejní vyšetřování trvá dodnes, akcie i obligace společnosti se propadly o desítky procent a její budoucnost je dodnes nejasná. Vedení společnosti, přesněji řečeno vládou dosazený správce, se ovšem brání, a to značně originálně: tak například velké banky prý „měly nebo mohly“ znát pravý stav věcí, a proto měly odmítnout poskytnout firmě úvěry. Své dostaly i auditorské firmy - Deloitte Touche Thomatsu a Grant Thornton čelí žalobě Parmalatu, že zanedbaly své povinnosti vůči firmě a dokonce konspirovaly s jejím managementem při zakrývání účetních podvodů. V žalobě je ivěta „selhal (auditor) při auditu tím, že opětovaně neupozornil na podvody, které přímo bily do očí“. Žalobce od auditorů vyžaduje 10 miliard dolarů. Ti samozřejmě taková tvrzení striktně odmítají. Objevují se ale stále častěji, tak např. čtrnáct amerických států zažalovalo auditorskou KPMG za její podíl na krachu telekomunikačního gigantu WorldCom a požaduje zpět 146 milionů dolarů vyplacených tomuto auditoru za loňský audit a dokonce i zákaz činnosti. Skandál Parmalat vypukl nedlouho poté, co podobné problémy měl nizozemský obchodní gigant Ahold a zejména americká energetická skupina Enron, a krátce předtím, co byly odhaleny podobné machinace v personální firmě Adecco. Nad všemi těmito kauzami stojí otazník: Co dělal auditor? A nad ním nepříjemná podezření plynoucí z toho, že auditora, tedy kontrolu, platí sám kontrolovaný. Průměrná měsíční mzda **

hrubý výdělek (od roku 1998 do 1. pololetí 2004)