Glosa postaršího technokrata
Názory na úroveň našich škol se liší. Firmy si stěžují na nedostatečnou úroveň absolventů a nutnost jejich nákladného doškolování v praxi. Školy odmítají vyrábět na zakázku, která se navíc na pracovním trhu dynamicky mění. Do toho vstupují politicky a populisticky laděné kampaně pro a proti státním maturitám. Zamíchejte do této směsi ještě školné a guláš nejen volební je na světě.
Faktem zůstává, že kdo chce být úspěšný a konkurenceschopný na pracovním trhu, musí se učit celý život. Celoživotní vzdělávání je důležité nejen pro firmy a instituce, které nás zaměstnávají, ale zejména pro nás samé. Jak na to, aby tenhle proces byl nejen efektivní, funkční, ale v praxi využitelný? Čím dál tím více se prosazuje model smíšeného vzdělávání. Je to kombinace přímé výuky lektorem, video- nebo audiovzdělávání, e-learningu a samostudia. V době krize, kdy každý šetří i na vlastních zaměstnancích, je kladen důraz na levnější formy neprezenční výuky. K dosažení praktických výsledků je třeba respektovat podobné zásady. Kromě absolvování jakéhokoli kursu je nutné ihned po návratu uplatnit alespoň nějaké poznatky v praxi. K tomu je třeba kromě vůle absolventa také prostředí, které tuto možnost dává. Praktický výsledek je třeba monitorovat a hodnotit, aby proces získávání dalších znalostí byl korigován zpětnou vazbou praxe.
Při samostudiu ať již čteného, audio- nebo videomateriálu hraje velkou roli prostředí. Musíte mít klid, abyste se soustředili. Je třeba dělat přestávky přizpůsobené vašemu tempu. Důležitou roli hraje nábytek, akustika, barvy, osvětlení, teplota místnosti, občerstvení. Nesprávné nastavení těchto parametrů má velký vliv na výsledek. Výukové programy, které nerespektují chování studentů, jsou obvykle k ničemu. Je třeba opakovat, zastavovat, občas pobavit, nechat zahrát, shrnout, vyzvat k akci. Dobré video nebo e-learningové programy jsou zatím bohužel spíše výjimkou.
Důležitou součástí jakékoli výuky je networking. Je dobré využít možnosti seznámit se a komunikovat s lidmi, kteří mají podobné problémy, a vzájemně se obohacovat zkušenostmi ať již přímo nebo virtuálně. Bohužel nebo bohudík se musíme učit celý život a jsme to my, kdo by měl tenhle proces řídit a ovlivňovat.
