Evropské země jsou destinací, kam přicházejí zásilky ze zemí třetího světa. Ty obsahují zboží, které se až nápadně podobá výrobkům zapsaným v příslušných registrech průmyslových vzorů, ochranných známek a jiných práv duševního vlastnictví.
S přibližováním našeho hospodářství Západu je v současné době místem odbytu pirátských výrobků i česká ekonomika. S ohledem na množství dováženého zboží, které dosahuje až několika set tisíc kusů, je evidentní, že nejde o dovoz sloužící k osobní spotřebě adresátů zásilek.
Situace v Česku
Firmy, jimž je zboží adresováno, jsou většinou bez minulosti a s cizokrajnými názvy. Jejich jednatele nelze až na výjimky v sídle zapsaném v obchodním rejstříku zastihnout. Odesílateli zásilek podezřelých z porušování práv duševního vlastnictví pak jsou společnosti sídlící v asijských zemích, u nichž je problémem nejen zjistit právní formy a ověřit vlastnické struktury, ale i prokázat jejich existenci. Většinou jde o více či méně zdařilé padělky a napodobeniny značkového zboží vyrobeného v Číně nebo v jiné asijské zemi a dovezené do Česka za cenu, která často nedosahuje nákladů zdejších výrobců. Následně si může český konzument koupit „zaručeně“ značkové boty, oblečení, elektroniku nebo jiné spotřební zboží v prodejní síti - tedy nejen u asijských prodejců, ale i v běžných prodejních řetězcích nákupních center. Je proto nade vší pochybnost, že masivní dovozy padělaných značek vyvolávají u vlastníků práv duševního vlastnictví (ochranných známek, průmyslových a užitných vzorů, patentů a podobně) nutnost tuto situaci bezodkladně řešit.
Možnosti ochrany
Jaké jsou možnosti ochrany vlastníka práv duševního vlastnictví v případě, že jiný subjekt dováží napodobeniny výrobků? Právní rámec EU pro jednotlivé druhy obrany proti porušovatelům práv duševního vlastnictví vymezuje zejména směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady 2004/48/ES o jejich dodržování. Ta byla zapracována do českého právního řádu zákonem č. 221/2006 Sb. o vymáhání práv k duševnímu vlastnictví a také pro členské státy EU bezprostředně závazným, evropským nařízením rady (ES) č. 1383/2003. Při prosazování práv duševního vlastnictví lze doporučit kombinaci několika řízení, která mohou v zásadě probíhat paralelně. Kromě trestního řízení může majitel práva duševního vlastnictví zahájit i soudní civilní, a to podáním žaloby k příslušnému soudu. Zároveň může probíhat řízení správní. A to z podnětu majitele práva duševního vlastnictví - popřípadě přímo příslušný správní orgán může takové řízení zahájit z úřední povinnosti.
Právní prostředky
Pokud jde o trestněprávní postih, jeho výhodou je, že jde o nejméně nákladný způsob obrany. Jednání porušovatele však musí naplňovat znaky některého z trestných činů uvedených v zákoně, například porušování průmyslových práv či těch k ochranné známce. Nebo například některého z trestných činů jednání nekalé soutěže. Trestní řízení však často nebývá kvůli jeho zdlouhavosti řešením nejefektivnějším. Civilní žalobou proti narušovatelům práv se lze domáhat několika nároků. Oprávněná osoba může žádat o určení, že byla porušena její práva, a aby porušovatel zanechal svého protiprávního jednání. Majitel práva může také žádat náhradu vzniklé škody i zničení zboží. Do doby, než soud rozhodne o nároku oprávněné osoby, lze u něj požadovat i vydání předběžného opatření. Tím je dočasné řešení do vydání soudního rozhodnutí ve věci samé. Je tu však i Česká obchodní inspekce. Ta na základě zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele kontroluje osoby, které prodávají, dodávají výrobky a zboží či poskytují služby na tuzemském trhu. V případě odhalení výrobků, jimiž jsou klamáni spotřebitele, může zajistit jejich zabrání nebo rozhodnout o jejich zničení.
