LEGALIZACE PROSTITUCE - Možná se brzy dočkáme okamžiku, kdy se prostitutky stanou živnostnicemi. Za sexuální službu vydají účtenku a kondomy si odepíší z daní. Pražská radnice chce totiž ještě letos předložit zákon o regulaci prostituce, který by nejstarší řemeslo legalizoval. Zároveň by ji také podřídil státnímu dozoru a kontrole.
Nejstarší řemeslo nedokázaly po celá staletí vymýtit ani nejtvrdší zákazy, protože i v této oblasti platí určité tržní zákonitosti. Dokud bude masivní poptávka, bude existovat i nabídka. Proto jsou mnozí přesvědčeni, že než prostituci bezvýsledně zakazovat, je lepší dostat ji pod kontrolu. Podle oficiálních odhadů se v Česku živí nejstarším řemeslem deset tisíc prostitutek a prostitutů, nevládní organizace však počítají, že jich může být až třicet tisíc.
V tuzemsku sice platí zákon z první republiky, který nevěstince zakazuje, ale podniků, v nichž se nelegálně provozují sexuální služby, je kolem osmi set. Většinou fungují jako hotely pro krátkodobé ubytování, kluby nebo restaurace. Majitel provozovny prostitutky většinou přihlásí jako barmanky nebo servírky a odvádí tak alespoň za tyto ženy sociální a zdravotní pojištění i daň, byť ne z desetitisícových příjmů, ale z nízkých platů servírek nebo pokojských. Ženy poskytující sexuální služby na ulici nebo v bytech však většinou neodvádějí státu ani korunu. „Protože jsou zpravidla vedeny v evidenci úřadu práce, pobírají podpory a sociální dávky a žádné odvody neplatí,“ potvrzuje mluvčí ministerstva vnitra Vladimír Řepka. Nezdaněné zisky sexuálního průmyslu včetně prostituce se podle odhadů pohybují v miliardách korun.
Bude stát pasákem?
Hlavní město Praha má představu, jak problém prostituce řešit. Ještě v letošním roce chce předložit sněmovně zákon o regulaci prostituce, podle níž by tato činnost byla v podstatě legalizována a lehké ženy i muži by museli platit daně a pojištění. Ke své práci by museli mít oprávnění obecního úřadu na jeden rok a potvrzení o zdravotním stavu. Na vyžádání zákazníka a v případě kontroly by museli předložit průkaz, na kterém by byla jejich fotografie, razítko lékaře a informace úřadu. Prostituce by byla možná pouze ve veřejných domech nebo u zákazníka. Tuto činnost by směli vykonávat jen lidé starší osmnácti let a nesměli by být v zaměstnaneckém poměru.
Obce by povolovaly také veřejné domy. Provozovatel nevěstince by získal povolení na pět let, ale neměl by na něj právní nárok. Ambicí metropole je podle náměstka primátora Rudolfa Blažka stanovit mantinely, jako je tomu v Německu, Rakousku a Nizozemsku.
Ale musel by se změnit i trestní zákon, podle kterého každý, kdo profituje z prostituce, páchá trestný čin. Jinak by se sám stát, pokud by vybíral za sexuální služby daně, stal vlastně pasákem.
Snaha vytvořit pravidla pro poskytování sexuálních služeb se ale neobjevuje poprvé. Už v roce 1999 se tehdejší ministr vnitra snažil prosadit zákon, který by prostituci zrovnoprávňoval na trhu práce. Prostitutkám přiděloval postavení samostatně výdělečných osob, podnikajících podle živnostenského zákona. Navrhovaná úprava předpokládala také legalizaci erotických podniků. Při závěrečném projednávání však odborníci na mezinárodní právo zjistili, že navrhovaná úprava je v rozporu s mezinárodní Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob.
Další podobnou předlohu spolu s návrhem na vypovězení úmluvy předložilo ministerstvo vnitra v roce 2005 a schválila to i tehdejší vláda. Poslanci ale zamítli návrh na vypovězení mezinárodní úmluvy, což byla nutná podmínka pro to, aby parlament mohl zákon o regulaci prostituce schválit. Pokud by chtěla Praha uspět se svým zákonem, mohla by znovu narazit na problém s vypovězením úmluvy. Proti se ve sněmovně staví lidovci a část občanských demokratů, komunisté zatím nemají jasno. „Dopředu regulaci prostituce neodmítáme, ale chceme o tom diskutovat,“ říká šéf poslaneckého klubu komunistů Pavel Kováčik.
Lehké děvy mizí z ulic do klubů
Díky městským vyhláškám, které vykazují prostituci z center obcí, už z ulic lehké děvy téměř úplně vymizely. Po otevření hranic už nelemují ani silnice vedoucí ke státním hranicím s Německem a Rakouskem. Na ulici nabízí své služby podle nevládních organizací už jen asi osm procent prostitutek. Lehké ženy se přelily do bytů a veřejných domů. V současnosti jsou módní hlavně velké kluby. Proti tomu jsou úřady bezbranné. Obce totiž mohou pomocí vyhlášek regulovat jen veřejnou prostituci, ale jejich pravomoci končí před dveřmi nevěstinců nebo privátů.
„Z pohledu zákona tyto podniky neexistují, jejich faktická existence je však naprosto zjevná. Platí, že nelze kontrolovat něco, co neexistuje. Ale díky tomu, že se majitelé klubů schovávají pod hlavičkou pohostinské činnosti či pronájmu objektů dalším osobám, vztahuje se na ně celá řada právních předpisů, jako jsou stavební předpisy, nařízení o požární ochraně a podobně. Dozorové orgány mají významná kontrolní oprávnění včetně práva vstupovat do všech prostor provozovny včetně pokojů. To však nelze využít na případy takzvané bytové prostituce,“ říká mluvčí ministerstva vnitra.
Všechny daňové subjekty však mají stejné povinnosti, měly by platit daň z veškerého příjmu. Pro správce daně není důležité, zda příjem pochází z legální, nebo právně neupravené činnosti, jakou je v současnosti prostituce. Ale státní kasa samozřejmě o nemalé peníze přichází. „Problémem je dokazování výše příjmů,“ přiznává Řepka.
Ani povoleno, ani zakázáno
V Česku dnes neexistuje komplexní právní předpis, který by definoval pojem prostituce a její vykonávání. Živnostenský zákon ji vylučuje ze živností. Stát u nás uplatňuje takzvaný aboliční přístup, který prostituci ani nezakazuje a ani nepovoluje, stíhá jen kriminální činy, které jsou s touto činností spojeny, tedy obchod s lidmi, kuplířství, výtržnictví a ohrožování mravní výchovy.
Vedle aboličního existují ještě přístupy represivní a reglementační. Represe znamená zákaz prostituce, trestání prostituujících osob i zákazníků. Ale například Švédsko zavedlo jen postih zákazníků, prostitutky jsou beztrestné. Historie ukazuje, že sebepřísnější zákazy prostituci nevymýtí, ta se jen skryje do ilegality. Odborníci proto dávají přednost reglementaci, která prostituci trpí, respektive ji legalizuje, zároveň ji však podřizuje státnímu dozoru a kontrole včetně navazujících zdravotních a preventivních opatření. Tento přístup uplatňuje třeba Rakousko, Holandsko nebo Německo.
Evropa žádná jednotná pravidla nemá, každá země k ní přistupuje podle národních tradic a kultury. „V tomto ohledu se nejeví jako příliš reálné, že by na úrovni Evropské unie došlo ke sjednocení úpravy,“ uvádí mluvčí Řepka.
Až do důchodu pracovat nemohou
Legalizace prostituce přináší řadu otazníků. „Obecně panuje představa o enormních příjmech sexuálních pracovnic a pracovníků, ale patnáct až dvacet procent z nich žije na hranici životního minima, hradí náklady na život širší rozvětvené rodiny, kolem sedmi procent jich je pologramotných a půl procenta zcela negramotných,“ upozorňuje socioložka Helena Malinová z občanského sdružení Rozkoš bez rizika.
Z čeho tyto ženy zaplatí daně a pojištění, nebo dokonce vysoké pokuty? Už dnes je nemožné mnohdy vymoci mnohem nižší pokuty. Podle Malinové by také bylo zapotřebí zjednodušit vedení účetnictví, spokojit se například s paušální daní. „Problémem, který bude nutno vyřešit, je také velká migrace v sexbyznysu. Není to zlovůle sexuálních pracovnic vyhnout se zákonu, ale neviditelná ruka trhu, která přikazuje neustále obměňovat sexuální nabídku. Máme migranty nejen ze zahraničí, ale i vysokou vnitřní migraci, jejíž pomocí se obměňuje lokální sexuální nabídka. Wir haben neue Ma¨dchen, tak vypadá častá reklama na nočních klubech,“ vysvětluje Malinová.
Není také tajemstvím, že si prostitucí občas přivydělávají i studentky nebo ženy v domácnosti. Ty se určitě nebudou chtít registrovat na obecních úřadech. Ale stejnou nechuť mohou mít i mladé dívky, které si hodlají prostitucí vydělat třeba jen na byt a pak si najít společensky přijatelné povolání. V budoucnu by jim mohl záznam o jejich někdejší živnosti zkomplikovat soukromý život nebo i další profesní kariéru. Málokterá žena nebo muž živící se dnes prostitucí chce, a obvykle ani nemůže, zůstat pracovat v tomto oboru až do důchodu.
Jak se dívají na možné rozšíření živností o prostituci samotní podnikatelé? Jsou liberální. „Panuje názor, že je to v pořádku. Prostituce by dostala určitou formu, byla by kontrolována a zdaňována. S tím souhlasíme,“ uvádí místopředseda Svazu podnikatelů a živnostníků Jan Löbl. A nevylučuje, že by takové živnostníky mohli vzít v budoucnu i do svazu podnikatelů a živnostníků. „Zatím jsem zjistil v databázi, že žádné noční kluby nebo eskort servisy mezi našimi členy nemáme. Dopředu se však jejich přijetí nebráníme, pokud však taková činnost bude legální. Ale vstup do našeho svazu není automatický. Se zájemcem máme pohovor a představenstvo svazu nakonec rozhodne, jestli odpovídá podmínkám našeho vnitřního etického kodexu,“ dodává.
Prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek by ale prostitutky mezi živnostníky viděl nerad. „Neumím si představit, že by byla prostituce legalizována formou zařazení mezi živnosti. Neumím si představit rekvalifikační kurzy na prostitutky, neumím si představit, jak bychom zájemkyně o práci posílali z úřadu práce dělat tuto profesi, ani jak by probíhalo odborné školení prostituce. Takové představy jsou opravdu absurdní. I v jiných zemích je prostituce monitorována například povinnými lékařskými prohlídkami či prostřednictvím jiných evidencí, nikoli ale jako standardní živnost,“ říká Drábek.
