Kabinet musí převzít část odpovědnosti za vývoj kursu
Česká národní banka se s vládou dohodla, jak chce regulovat devizový trh s pomocí zvláštního účtu, kde by příjmy z prodeje majetku zahraničním investorům byly dočasně umrtveny, aby nezpevňovaly korunu. Analytici při ohlášení tohoto záměru p řed několika týdny předpověděli, že tento krok může srazit hodnotu české měny až o padesát haléřů na jednom euru. Ve skutečnosti týden po zveřejnění konkrétního programu proti zpevnění měny koruna posílila o pětadvacet haléřů.
Zdá se, že administrativní opatření ke kursové podpoře exportu nenacházejí pochopení u investorů, kteří cítí v zádech silný vítr rostoucího zájmu světa o nové trhy a mezi nimi i o Českou republiku. Tento interes je doprovázen př esvědčením, že české úrokové sazby nemohou dlouho zůstat pod úrovní britských a amerických. To vážně komplikuje vládní prorůstovou politiku.
Příliš mnoho kasírtašek.
Především však nikomu není jasné, zda bude plán skutečně naplněn a v případě, že se tak stane, jaké budou výsledné efekty. Pokud příjmy státu z privatizace překročí v příštím roce sto miliard korun, tak jen málo z toho půjde udržet na zvláštním účtu a neproměnit to za české koruny. Návrh státního rozpočtu fakticky počítá se zhruba čtyřiceti miliardami z prodeje státního majetku. Je zjevné, že další peníze spolknou zřizované fondy dopravy a bydlení. Nepředvídatelné jsou také transfery těchto peněz do ekonomiky přes Konsolidační banku a její Revitalizační agenturu.
Navíc se má v příštím roce transformovat velký balík krátkodobých pokladničních poukázek na dlouhodobější dluhopisy. Hovoří se o objemu více než sedmdesáti miliard korun. I když by tyto dluhopisy byly umístěny na domácím trhu, vyvolají zájem zahraničních investorů a budou znamenat další příliv nesterilizovaných deviz s dopadem na devizový kurs.
Přijde i odtok.
Na druhou stranu je možné očekávat, že oživení ekonomiky zvedne poptávku po dováženém zboží a začne rychle růst schodek obchodní bilance. Nízké úrokové míry mohou zvednout i zájem českých subjektů, a to jak firem, tak občanů, o investice do cizích měn. Jen nový zákon o pojišťovnictví, který má umožnit investování technických rezerv pojišťoven v zahraničí, může znamenat rychlý odliv kapitálu až ve výši jedné miliardy eur, pokud bychom počítali, že pojišť ovny budou chtít mít v portfoliu třetinu zahraničních aktiv. Další peníze odplynou prostřednictvím podílových fondů, ale i rostoucího zájmu obyvatelstva spořit v zahraničních měnách.
Je otázkou, zda má plán ČNB vůbec smysl, když budoucí vývoj trhu je nejistý. Navíc je nepochybně nestandardním řešením komplikujícím centrální bance řízení měnové politiky. Negativní zkušenosti existují z doby, kdy takto na zvláštním účtu zůstaly devizy, které zaplatil Telsource za vstup do Telecomu. V samotné bankovní radě také rozhodně nevládne nad projektem jednohlasné nadšení. Již po zveřejnění prvních zpráv o plánu, které pustil na veřejnost viceguvernér Oldřich Dědek na zasedání MMF ve Washingtonu, se poměrně razantně postavil proti druhý viceguvernér Zdeněk Tůma, jemuž tento záměr připadal podle slov v tisk u jako velice nesystémový.
Konečná úprava plánu, kdy má ČNB sama rozhodovat, zda vládě její peníze smění za koruny, nebo ji pošle na devizový trh, je potom kompromisním řešením, kdy kabinet musí převzít citelnou část odpovědnosti za devizový kurs a bude muset zvažovat, zda f iskální prorůstová politika může mít na výkonnost ekonomiky vyšší vliv než další nominální zhodnocení měny. Guvernér Josef Tošovský si je vědom, že objem peněz, který může téci mimo kontrolu Parlamentu, je velmi vysoký a poměrně otevřeně tuto svou o bavu přiznal i na tiskové konferenci po zasedání bankovní rady v minulém týdnu.
Na druhé straně i vládní úředníci si jsou vědomi své odpovědnosti. „Myslím, že se to podaří ukočírovat, prohlásil minulý čtvrtek první náměstek ministra financí Jan Mládek.
Zeptejte se astrologa Baudyše.
Analytici jsou však skeptičtí. Ivo Nejdl z Raiffeisen bank počítá v polovině příštího roku s posílením koruny dokonce na 35,50 Kč za euro. Panel Standard & Poors je sice opatrnější a středová hodnota mu na květen 2000 vychází na 36,20, rozptyl jednotlivých předpovědí je však gigantický a pohybuje se od 34,40 do 37,50 za euro.
Každopádně nedávné sny ministra Pavla Mertlíka, že by se za euro mělo platit zhruba čtyřicet korun, jsou plané a viceguvernér Zdeněk Tůma na konferenci o bankovním sektoru hovořil o tom, že ke splnění inflačního cíle na příští rok v podobě čisté inflace 3,5 až 5,5 procenta by ČNB potřebovala kurs 37 korun za euro. Ve splnění tohoto cíle však už nikdo nevěří.
Jenže objektivně vzato loni touto dobou také nikdo nevěřil, že by evropská měna stála před koncem milénia opět méně než třicet šest korun. V předpovědích by možná byli nejúspěšnější astrologové.
Zda sehraje v nevyzpytatelných pohybech měny zvláštní privatizační devizový účet kýženou roli, je každopádně ve hvězdách a díky ČNB velmi zřetelně i v rukou vlády.
