Názory na budoucnost slavné kampanily jsou optimistické
První, co vás zřejmě napadne při pohledu na šikmou věž v Pise, je otázka, jak je možné, že pořád ještě stojí. Náklon pozdně románské kampanily (zvonice) je opravdu veliký a vidět něco takového na vlastní oči stojí za to. Opravdové vzrušení zažívají ti, kteří vyšlápnou 294 schodů, aby se dostali až na nejvyšší ochoz pětapadesátimetrové stavby, a jsou při jejich zdolávání jakoby taženi k jedné straně. Možná podobně se po takovém výkonu cítil nahoře i Galileo Galilei, který kdysi házením železných kulí z věže dokazoval zákon zemské přitažlivosti. Dnes se lidé z vrcholu věže či spirálovitého schodiště spíše kochají úchvatným pohledem na Pisu a hordy japonských turistů mezitím zezdola fotí architektonický skvost z takového úhlu, aby vypadal co nejrovnější. Je též jasné, že nekoupit si malou šikmou věžičku jako suvenýr v blízkém stánku by byl hřích. Mumraj v areálu málokdy ochabne, šikmá věž je osvědčené lákadlo pro miliony návštěvníků. O úplné napřímení slavné kampanily vlastně nemá v Itálii nikdo zájem, vždyť by tím turisté přišli o jedinečný zážitek a stát a katolická církev o nezanedbatelné zisky. V posledních dvou desetiletích se proto kampanila „pouze“ stabilizuje. Seriózní snahu o perfektní svislost věže prý naposledy projevil fašistický diktátor Benito Mussolini. Samozřejmě neúspěšně. Nebyl ale zdaleka první. Legendární zvonici se mnohokrát snažili narovnat odborníci i šarlatáni z celého světa. Například jeden Američan přišel s nápadem postavit druhou věž, která by byla nakloněna opačným směrem a podpírala by starou kampanilu. Jistý občan Pisy zase navrhoval, aby šikmou věž podepřela napřažená ruka na obrovské soše svatého Ranieriho, patrona města. Číňan, který se chlubil tím, že ve své zemi narovnal osmnáct historických památek, v roce 1998 přísahal, že věž zachrání do několika měsíců metodou, jejíž podrobnosti zůstaly až dosud záhadou.
S VADOU NA KRÁSE
Klenot italské architektury stojí na náměstí Zázraků v Pise, kde se naklánějí všechny budovy, žádná však tolik jako proslulá památka. Slouží jako zvonice sousední pětilodní baziliky Panny Marie. Stavba byla zahájena 9. srpna 1173, ovšem již v roce 1185, po dobudování třetího poschodí, musely práce ustat. Poklesly totiž základy (bořily se do půdy v místě, kde byl kdysi kanál) a věž se naklonila. Zajímavostí je, že původně na opačnou stranu. Stavitelé se rozhodli náklon vyrovnat tím, že do země k základům házeli kameny a větve. Plán sice vyšel a věž se vyrovnala, ale později se začala naklánět znovu, tentokrát na opačnou stranu.
Trvalo téměř století, než se ve stavbě pokračovalo a architekt Giovanni di Simone přidal tři podlaží. V té době získala věž i další „vadu na kráse“: tehdejší stavitelé se ve snaze eliminovat vliv vratkých základů rozhodli nejvyšší poschodí podložit. Věž se tím měla „dorovnat“, ale to se úplně nepodařilo. Zvonice už byla nejen nakloněná, ale také prohnutá. Až ve čtrnáctém století mohli dělníci na vrcholek usadit nejtěžší ze všech sedmi zvonů, který vážil tři a půl tuny. Věž byla nakonec dokončena kolem roku 1350 (s výchylkou 2,1 metru) stavitelem Tomassem Pisanem.
STABILNÍ DO ROKU 2300
Kampanila se léta letoucí pomalu nakláněla k jihovýchodu a v lednu 1990, kdy se pro návštěvníky uzavřela, neměla daleko ke kritické hranici naklonění od svislé osy na 5,6 až šest stupňů (asi 3,9 metru). Již předtím ale italská vláda stavbu prohlásila za zdroj veřejného ohrožení. K tomuto nepopulárnímu kroku však přistoupila, až když spadla v roce 1989 podobná věž v Pavii a při neštěstí zahynuly čtyři osoby. „Experti najednou zjistili, že věž v Pise, která je podobně postavená a stojí na stejném podloží, může udělat totéž,“ vysvětlil Pierfrancesco Pacini, šéf firmy, jež tehdy dohlížela na veřejné zakázky v Pise.
Opravy, původně plánované na tři měsíce, se nakonec rozrostly v nákladnou a byrokraticky složitou operaci trvající skoro dvanáct let. Náklady činily několik desítek milionů dolarů. Na projektu se vystřídalo asi dvacet komisí, které nedosáhly hmatatelných výsledků, a na záchranu věže vzniklo přes 9000 projektů. „Kdybychom nezakročili, spadla by někdy mezi roky 2030 až 2040,“ odhadoval Salvatore Settis, předseda čtrnáctičlenné záchranné komise.
V roce 1993 bylo u severního úpatí věže složeno 600 tun olověných prutů a věž se o několik centimetrů narovnala. O dva roky později se však při výkopových pracích znovu vychýlila o 2,5 milimetru, a to během pouhých 48 hodin. K severní straně bylo urychleně navršeno 200 tun olova, aby se stavba vyvážila a zastavil se její pád.
Úspěšné bylo však až úsilí týmu pod vedením profesora Michela Jamiolkowského, jemuž se podařilo naklánění věže nejen zastavit, ale dokonce zmírnit na úroveň před 300 lety.
Rekonstrukce započala v roce 1998. V první fázi obepnula věž dvě ocelová lana zachycená ve druhém podlaží, ukotvená sto metrů daleko. Měla sloužit jako záchrana v případě, že by se stavba poroučela k zemi. Potom věž dostala v severní části ocelovo-olověnou kotvu v podobě desítky lan zapuštěných 50 metrů pod zem, která vytvářela potřebnou protiváhu. Do ukončení prací v roce 2001 (pro turisty se památka opět otevřela 15. prosince 2001) se expertům podařilo náklon zmenšit o 40 centimetrů.
„Věž je opravdu bezpečná,“ potvrdil před čtyřmi lety profesor Carlo Viggiani z univerzity v Neapoli. Jeden ze symbolů Itálie bude podle odborníků v nejhorším případě za tři století vychýlen z osy o tolik, jako tomu bylo před začátkem záchranných prací počátkem devadesátých let minulého století. Monitorování v dalších letech navíc prokázalo, že dál už se věž od své osy neodklání. Do roku 1990 se však nakláněla zhruba o milimetr ročně.
„Všechny naše předpoklady se potvrdily. Teď můžeme prohlásit, že věž zůstane v klidu po následujících 300 let,“ hýřil optimismem letos v květnu profesor Jamiolkowski.
PRO JISTOTU JEŠTĚ JEDNU
Kdyby snad šikmá věž přeci jenom klesla k zemi, což se v blízké budoucnosti neočekává, rodí se v Pise kontroverzní projekt, který by ji mohl nahradit. Pravděpodobnější ale je, že v toskánském městě budou v dohledné době šikmé věže hned dvě. Novou kancelářskou budovu, která se díky hře světel a stínů stane téměř dokonalou imitací slavné zvonice, vyprojektoval v roce 2004 italský architekt Dante Oscar Benini. Jeho záměrem je, aby se před návštěvníky jeho moderní stavby otevřel i panoramatický výhled na několik kilometrů vzdálenou historickou věž. „V budoucnu tak bude Pisa historická virtuálně propojená s Pisou budoucnosti,“ ujišťuje Benini. Přesto lze vytušit, kam asi budou kroky turistů i nadále směřovat. Vzhůru na náměstí Zázraků, kde se vám jeden klaní už zdáli.
