Horníci z Kohinooru v pátek odpoledne vyfárali, a tak jsou předchozí spekulace o řešení zatím nejvážnější hornické stávky pomocí policie vyřešeny tím nejlepším způsobem. To však neznamená, že by po třech týdnech okupace hlubinného dolu na Mostecku měly zůstat orgány činné v trestním řízení nečinné. Dostupné informace velmi intenzivně naznačují, že se chystal plán, jak vytunelovat státní peníze určené na útlum dolu, jak o tom informujeme na jiném místě listu (strana 26). I příprava lumpárny je lumpárna.
Fakt, že horníci byli zneužiti pro zájmy dosud neznámé skupiny osob, je fakticky nevyvratitelný. Podle lidí, kteří na místě v pátek vyjednávali s muži pod zemí, bylo zřejmé, že většina z nich vůbec netušila, co riskuje. Nejde přitom jen o zdraví. Lidé nahnaní do divoké stávky mohli přijít o poměrně velkorysé sociální zabezpečení, které speciálně pro horníky nabízí sociální systém. Například člověk, který pracoval v podzemí patnáct let, po nasčítání všech svých nároků dostane při výpovědi více než sto padesát tisíc korun. Pokud však dosáhl doby takzvané expozice, čili končí mu doba, po níž smí podle zákona pracovat pod zemí, náleží mu více než půl milionu odstupného. V případě, že by se MUS rozhodla propustit stávkující pro porušení kázně, o vše by přišli a ztratili by i nárok na podporu v nezaměstnanosti. Proč to ti lidé pod zemí nevěděli? K čemu je jim jejich odborová organizace? Nebo není tak úplně jejich?
Nejen odbory na Kohinooru se chovaly mimořádně podivně. Naprosto ostudný je postup ministerstva průmyslu a obchodu. Jeho úředníci dlouhodobě přilévali olej do ohně obav horníků o práci. Vysoký státní úředník neváhal jedněmi
ústy tvrdit, že důl je možné provozovat se ziskem, a vzápětí schvalovat dotace na útlum. V době, kdy bylo potřeba uklidňovat situaci a dát podporu zvolenému řešení, brzdili tito lidé vyplacení peněz na útlum tomu, komu vláda tyto peníze slíbila. Na otázku, zda pracovali ve prospěch daňových poplatníků, či těch, kteří měli se státními penězi ne zrovna nejčistší záměry, je odpověď zcela jednoznačná. Předseda odborové centrály Richard Falbr zcela legitimně vyzval ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, aby odpovědného ředitele odboru konečně odvolal. Jenže lépe by utopil korkový špunt.
Grégr by totiž měl jít také. To, co předvádí jím řízený úřad, už přesahuje všechny meze. Podcenění situace v severomoravských hutích a opakovaný malér na Kohinooru vystavuje vládu do pozice sboru neinformovaných hlupáků, kteří přijímají nekvalifikovaná rozhodnutí podobná tomu, po němž loni zasyčela ve vítkovickém kotli státní miliarda. Dodnes není například koncepčně vyřešena otázka útlumu severomoravských dolů, ačkoli na tom Grégrovo ministerstvo pracuje již déle než rok. Ve výčtu podobných zásluh sebevědomého ministra lze pokračovat.
Pokud by se snad mělo potvrdit, že pozoruhodná souhra iniciátorů stávky a ministerských úředníků nebyla náhodná, je bezpochyby na místě ptát se i po politické odpovědnosti. Jenže vzhledem k tomu, jaké kiksy už Grégr přežil, je skoro zbytečné apelovat na premiéra, aby bral situaci v ohrožené části průmyslu vážně.
Peníze daňových poplatníků tak s největší pravděpodobností zůstanou nadále v rukou lidí, o jejichž morálním profilu je nutné veřejně pochybovat. To vše se odehrává v situaci, kdy se do sociálních problémů dostávají už řádově desítky tisíc lidí. Dočkáme se snad toho, že po spuštění Temelína bude nějaký Grégrův úředník vykládat horníkům, že zavírání dolů je zbytečné a nejlepší je prosadit jejich prodej jinému majiteli? Zdá se, že ano.
