Násilné vyklizení lesa kvůli těžbě hnědého uhlí v Německu je pro RWE a celý hnědouhelný průmysl reputační katastrofou, ze které se už nevzpamatuje.
V pražské tramvaji číslo sedmnáct v posledních dnech kdosi vylepil nálepku zvoucí na demonstraci za zachování Hambacher Forst, staletého lesa v relativně vzdáleném Severním Porýní – Vestfálsku. Stromy stojí v cestě rypadlům přilehlého hnědouhelného lomu energetického kolosu RWE a šance, že se je podaří zachránit, je mizivá. Bagry už postoupily tak daleko, že i kdyby se nyní zastavily a lom se uzavřel, bude muset les padnout kvůli zabezpečovacím pracím po těžbě.
Z bitvy však bezesporu jako poražený odejde právě RWE a s ním i celý hnědouhelný průmysl. Byť při tom sám zanikne, zasadí Hambašský les skomírajícímu byznysu poslední ránu z milosti.
Celé Německo mohlo v posledních dnech v živém přenosu sledovat, jak policie z lesa vyvádí aktivisty a demoluje protestní vesničky a domky na stromech. Že si při tom policisté nepočínají zrovna v rukavičkách, bylo v ostrém kontrastu k poměrně benevolentnímu přístupu vůči neonacistům v Saské Kamenici.
Od včerejška má vyklízení i jednu i lidskou oběť. Jeden z novinářů zemřel po pádu z 15 metrové výšky, a byť za jeho smrt nenese odpovědnost police, RWE ani aktivisté, vyklízení lesa dostalo dočasnou stopku a už s tragickým případem bude navždy spojováno. Mezitím z celého Německa zaznívá volání po bojkotu RWE a bylo by s podivem, kdyby opravdu nenásledoval aspoň částečný odliv zákazníků.
Například společnost Gerken, která se zabývá pronájmem jeřábů, vážnost situace pochopila. Právě její stroje využívá policie při zásazích. Firma však oznámila, že veškerou techniku stahuje zpět. Sama přitom přiznává, že nájemní smlouva je platná. Její krok je v podstatě protiprávní a vyžádá si vysoké finanční kompenzace. Jeřábníci si však dokázali spočítat, že logo na strojích viditelné v této souvislosti na všech televizních kanálech je přijde mnohem dráž. (1)
To je fatální rozdíl oproti RWE. Energetický koncern vůbec nepochopil, jak moc je takové vykácení lesa neoblíbené a že veřejnosti je úplně jedno, že má na vše povolení. Atmosféra v centrále v Essenu je jistě napjatá. Zatímco na jednom patře jásají nad zisky z uhlí pod Hambašským lesem, v marketingu, PR a na obchodním si rvou vlasy při vidině částek, které padnou na nápravu reputace a získání naštvaných zákazníků zpět. Není divu, že některá německá média předpovídají zánik celého koncernu.
Greenpeace útočí na EPH: následky po těžbě mohou dopadnout na stát
Pravděpodobně největší chybou těžařů však je, že se vše časově střetlo s jednáním takzvané uhelné komise, která má rozhodnout o budoucnosti suroviny v Německu. Ta se přitom nezabývá ani tak otázkou, jestli uhlí skončí, ale spíše kdy. Někteří z členů se už nechali slyšet, že aktuální dění jejich rozhodování ovlivní. Následky tak neponese zdaleka jen RWE, ale také třeba LEAG Daniela Křetínského, která vlastní doly a elektrárny v Lužici.
Bylo by přitom chybou předpokládat, že se problém omezuje na poněkud ekologicky přecitlivělé Německo. U Čechů je budování nekonečných měsíčních krajin zhruba ve stejné oblibě jako za západními hranicemi. Pokud by někoho napadlo znovu oživit otázku prolomení uhelných limitů, měl by nejdříve zvážit, zda při vidině zisků z uhlí pod Horním Jiřetínem nepřehlédl náklady, které to sebou ponese.
Čtěte další komentáře Jana Brože:
