Peking chce vyčistit města od smogu a požaduje lepší uhlí; Australané znervózněli, česká naděje ani nestačila vykvést
Čínská vláda zakázala prodej a pálení nejškodlivějších typů uhlí. Počínaje Novým rokem 2015 se čínský trh uzavře veškerému uhlí domácí i zahraniční provenience, jež obsahuje 40 a více procent popela nebo tři a více procent síry. Peking tak začíná plnit svůj slib z konce loňského roku, kdy se vláda prezidenta Si Ťin-pchinga zavázala rychleji než dosud vyčistit smogem zamořená velkoměsta a aglomerace.
Nové nařízení, o němž minulý týden informovala světová média, vydala Komise pro národní rozvoj a reformu, která má na starost plánování vybraných oblastí ekonomiky. V největších městech, jako jsou Peking nebo Šanghaj, a v aglomeracích, například v deltě Dlouhé řeky, budou platit pravidla ještě přísnější. Nebude se tam smět používat uhlí s obČínský sahem popela přesahujícím 16 procent a obsahem síry přesahujícím jedno procento.
Opatření má vést ke splnění střednědobého cíle čínské vlády omezit podíl uhlí na celkové spotřebě energie ze současných 65 na maximálně 62 procent. Zároveň chce do roku 2020 snížit podíl uhlí na vytápění ze současných 50 na 40 procent. V praxi to znamená, že by uhlí mělo zůstat doménou výroby elektřiny, zatímco ostatní spotřebitelé by se měli přeorientovat na ekologicky šetrnější paliva.
Protože čínská plánovací komise neposkytla médiím žádný další komentář, nebylo zjevné, jak velký skok v celkové spotřebě uhlí pekingské vedení očekává. Spekulovalo se i o tom, že chce využít zpomalení čínské ekonomiky a zavést ekologické opatření ve chvíli, kdy by i poptávka po energiích, jindy k prasknutí napjatá, měla lehce oslabit. Čína je největším světovým producentem i importérem uhlí (viz tabulky); sama těží zhruba polovinu veškeré světové produkce. Jaké procento současného provozu splňuje nové, přísnější parametry, však není známo.
Vylekaní vývozci Globální trh s uhlím přijal zprávu s relativním klidem. O to více se vylekali exportéři, kteří jsou na nenasytném čínském trhu bezprostředně závislí. Zejména v té souvislosti znervózněli těžaři z Austrálie a Indonésie, dvou nejsilnějších uhelných exportérů. Australané, jejichž energetické uhlí tvoří pro globální trh benchmark, stejně jako ropa typu Brent pro trh ropný, prodávají čtvrtinu svého devítimiliardového (v australských dolarech) uhelného exportu právě v Číně.
Podle odhadů expertů, jež citovala agentura Reuters, by mohlo čínské opatření vymazat až 40 procent australského vývozu do Číny. „Riskantní podnik: Čína kašle na naše špinavé uhlí,“ hlásal titulek tamního deníku Sydney Morning Herald. „K Australanům se štěstí otočilo zády,“ přizvukoval časopis Bloomberg Businessweek.
Naopak některým producentům svitla jistá naděje na vyšší tržby, například Zdeňku Bakalovi a jeho lidem v Dole Paskov na FrýdeckoMístecku. Těží se tam kvalitní černé uhlí, jehož produkce je ovšem při současných cenách těsně nad 70 dolary za tunu nerentabilní. Existoval předpoklad, že právě kvalitní uhlí, které by přísné čínské limity splňovalo, by mohlo stoupnout na ceně. (Naopak například cena energetického uhlí z Dolu ČSM neměla být ovlivněna.) Objem těžby českého černého uhlí, jehož podíl na celkovém množství vytěženého uhlí v Česku je asi 20 procent, jinak v posledních letech klesá. Jen loni se propadl 12,2 procenta.
Australské obavy a česká naděje však neměly dlouhého trvání. Dva dny poté, co Peking opatření zveřejnil, se začaly objevovat zprávy, že omezení se nebudou týkat elektráren. V tom smyslu citovala dva čínské zdroje (nejmenované, ale údajně vysoko postavené) agentura Reuters. „Tohle nařízení se nás nedotkne. Nevztahuje se na elektrárny, takže budeme dál kupovat od australských těžařů, pokud to bude cenově výhodné,“ řekl člen managementu jednoho z velkých výrobců elektřiny. Co je san-mej?
Pokud mají pravdu, nastal problém zřejmě ve výkladu nařízení, sepsaného pěkně čínsky tajnosnubně. Nařízení totiž zmiňuje špičkovou kategorii uhlí pod názvem „san-mej“ (používá se například pro vytápění hotelů a restaurací), zatímco ostatnímu uhlí říká „komerční“. „Není úplně jasné, co je uhlí san-mej a co je komerční uhlí,“ řekl agentuře Reuters obchodník z velké mezinárodní firmy, jež se obchodem s uhlím zabývá. „Ale i nám potvrdili čínští výrobci elektřiny, že se na ně opatření nevztahuje.“
Při tomto volnějším výkladu nařízení bude dopad na trh s kvalitním černým uhlím jen omezený. Nejhlasitěji si oddechli právě Australané. „Náš uhelný export má stále svůj žár,“ napsal tentokrát Sydney Morning Herald. l
Největší
producenti
(v milionech metrických tun, 2013)
Čína 3561
USA 904
Indie 613
Indonésie 489
Austrálie 459
Rusko 347
Jihoafrická republika 256
Německo 191
Polsko 143
Kazachstán 120
Česká republika 50
Největší producenti
energetického uhlí
(v milionech metrických tun, 2013)
Čína 3034
USA 756
Indie 526
Indonésie 486
Jihoafrická republika 255
Austrálie 239
Rusko 201
Kazachstán 103
Kolumbie 81
Polsko 65
Největší producenti
koksovatelného uhlí
(v milionech metrických tun, 2013)
Čína 527
Austrálie 158
USA 78
Rusko 73
Indie 42
Kanada 34
Mongolsko 20
Ukrajina 20
Kazachstán 12
Polsko 12
Největší producenti
hnědého uhlí
(v milionech metrických tun, 2013)
Německo 183
Rusko 73
USA 70
Polsko 66
Turecko 63
Austrálie 63
Řecko 54
Indie 45
Česká republika 40
Srbsko 40
Největší producenti uhelné
elektřiny
(v procentech z celkové vlastní produkce
elektřiny, 2012)
Mongolsko 95
JAR 93
Polsko 83
Čína 81
Indie 71
Austrálie 69
Izrael 61
Indonésie 48
Německo 44
USA 38
Británie 39
Největší
exportéři
(v milionech metrických tun, 2013)
Celkem Energetické Koksovatelné
Indonésie 423
Austrálie 336 182 154
Rusko 141 118 22
USA 107 47 60
Kolumbie 74 73 1
JAR 72 72 0
Kanada 37 4 33
Ve velkoměstech se nebude smět používat uhlí s obsahem popela přes 16 procent a obsahem síry přes jedno procento.
O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz
