Značka přešlapuje celé roky. Nyní ji chce Marcello Bottoli vynést vzhůru.
Marcello Bottoli měl jako výkonný ředitel ve firmě Louis Vuitton pozlacenou kariéru. Ale před třemi lety se rozhodl vést společnost Samsonite. Šlo o přechod ze světa velké luxusní značky k firmě, která byla vlastníky špatně vedená a vzpamatovávala se z ostrého propadu po 11. září, přičemž se již podruhé za posledních deset let ocitla nebezpečně blízko bankrotu. Bottoli, disciplinovaný kosmopolita a „absolvent“ kurzů Procter & Gamble, označil Samsonite za „šípkovou Růženku“.
Totéž by se dalo říci o mnohých jiných značkách, které zažívají potíže: Coach, Burberry, Cadillac. Ty všechny mají za sebou velké dědictví, ale během doby ztratily svou vážnost. Bottoliho plán je zřejmý. Chce, aby Samsonite našel své vlastní místo v rozvíjejícím se světě dostupného luxusu.
Už od časů svého založení Jessem Shwayderem v Denveru téměř před sto lety byl Samsonite blízko tomu, aby odrážel jak ty nejhorší, tak i nejlepší podoby obchodního světa. V rukou rodiny Shwayderů zůstával až do sedmdesátých let minulého století. Poté měl sérii vlastníků, kteří reprezentovali finanční temperament doby. Akcie Samsonitu byly účelově odkoupeny, firma zatížena dluhy a soukromí investoři ho nutili přežívat s omezenými finančními prostředky. Přišel bankrot, společnost byla k mání a Samsonite přestal být obchodován na burze. Nyní je firma v rukou nových soukromých investorů (Ares Management, Bain Capital a Ontario Teacher´s Pension Plan), kteří přivedli Bottoliho a nabídli mu účast na obchodech (management vlastní deset procent společnosti).
Samsonite je považován za natolik americkou ikonu, že může překvapit i jeho globální uplatnění. Koncem devadesátých let minulého století nebyla image Samsonitu v USA lepší než, řekněme, Chevy’s (ta zavazadla, která - jak vzpomínají se zděšením někteří dřívější zaměstnanci - byla dokonce prodávána ve Wal-Martu). Ale v Evropě býval vždy Samsonite považován za přední značku a tamní obchodní úspěchy naznačovaly, že stojí za to vyvést ho z temných dnů. Šedesát procent z přibližně miliardy dolarů v prodejích Samsonitu se uskutečnilo mimo USA. Částečně z toho důvodu přenesl Bottoli část vedení firmy do Londýna, kde pracuje padesát lidí tuctu různých národností. Vlastníci, kteří jsou připraveni na společnosti vydělat, chtějí Samsonite opět prodat - pravděpodobně na jaře. Tentokrát by Samsonite rádi prodávali na obchodní burze v Londýně, což by znamenalo, že se společnost stane jednou z prvních, jež bude primárně registrována na burze mimo USA. „K americkému odkazu se ovšem budeme vždy hlásit a budeme na něj pyšní,“ říká Bottoli.
Pětačtyřicetiletý Bottoli doufá, že do Samsonitu přinese cit pro současnost a módní trendy. Kvůli tomu s sebou přivedl takové designéry, jako je například Alexander McQueen, celebrita v haut couture, jenž se má podepsat pod charakteristické linie zavazadel s označením Black Label. Bottoli též najal vůbec prvního kreativního ředitele, jehož tato společnost kdy zaměstnala. Ten se má pídit v archivech a vytvořit výroční kolekci. Společnost začíná s prodejem kožených bot (již několik let jsou k dostání v Itálii), peněženek a některých kancelářských potřeb. Bottoli zdvojnásobil objem financí, které Samsonite vkládá do marketingu; přesvědčil zatvrzelého cestovatele a showmana Richarda Bransona, aby vystoupil v jeho reklamě. Tenhle přístup není dle Bottoliho žádná velká věda. „Louis Vuitton to dělá denně,“ říká.
Jednoduché řešení
Bottoliho plány mohou působit povědomě, ale k jejich podstatným výhodám patří i to, že jsou populární mezi zaměstnanci (stejně jako u většiny expertů značky). Bottoli podobně jako mnozí jiní šéfové, kteří přišli do společnosti zavalené problémy, byl nucen důkladně provětrat status quo. Včetně zaměstnanců. Ne moc, rozhodl se. „Potřebuji lidi, kteří věci rozhýbou,“ říká Bottoli, „ovšem zároveň si přeji najít rovnováhu mezi starým a novým.“ Frank Steed, bývalý prezident Samsonitu v USA a nyní koncesionář společnosti, říká: “Lidé usilují o to, aby se pohybovali kupředu tak rychle, jak si Marcello přeje.“ Prodeje za prvních devět měsíců roku 2006 činily 784,4 milionu dolarů, což je o 9,3 procenta více než v předchozím roce.
Samsonite se skutečně daří natolik dobře, že vlastníci byli v prosinci odměněni bonusem. Rada ředitelů posvětila částku 175 milionů dolarů k rozdělení, byť to znamenalo, že se dluh společnosti o něco zvýší.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
