Neberte vážně globální...
…šéf společnosti Peabody Energy Gregory Boyce sází na černé palivo.
S rostoucími důkazy o globálním oteplování se všemožné společnosti stávají zelenými. Nikoli však Peabody Energy. Gregory H. Boyce, výkonný šéf této největší uhelné společnosti na světě, je jedním z několika prominentních oponentů opatření proti změnám klimatu - a jeho postoj se během posledních měsíců nezměnil ani o píď. V březnu byl dotázán, je-li vysoká úroveň obsahu oxidu uhličitého v ovzduší nebezpečná, na což odpověděl: „Domnívám se, že existuje jednoduchá odpověď: nevíme.“ Bylo to jen několik týdnů poté, co Mezivládní panel pro změny klimatu zjistil, že důkazy o globálním oteplování jsou „nesporné“, a předpověděl dramatické proměny životního prostředí.
Bez ohledu na fakt, že uhlí je známé jako jeden z největších zdrojů skleníkových plynů, dvaapadesátiletý Boyce sází na budoucnost, v níž ho Amerika spálí ještě mnohem více než dnes. Přihlédne-li se k obrovským zásobám uhlí na jejím území, tvrdí Boyce, mělo by se stát něčím více než jen zdrojem pro výrobu elektrické energie nebo oceli. „Dostáváme se do éry, v níž budeme jezdit vozy poháněnými palivem, vzniklým derivací z uhlí. Budeme na něj i létat,“ prohlašuje Boyce.
S těmito názory je Boyce osamocený. Dokonce i společnost ExxonMobil začala utlumovat svou dlouhodobou kampaň, v níž problematizuje klimatické změny. Mnozí z Boycových tradičních spojenců a zákazníků se chovají podobně. Kvůli rozporu mezi potřebou budovat nové elektrárny a nejistotou ohledně opatření proti klimatickým změnám, která by je mohla ovlivnit, chtějí znát klíčoví podnikoví šéfové, například James E. Rodgers ze společnosti Duke Energy, jasná pravidla brzy. Wilbur R. Ross mladší, nevýkonný předseda International Coal Group, tvrdí, že federální obchodní regulace, stanovující limity na množství oxidu uhličitého, které společnosti smějí vypouštět a jež současně umožňují s těmito emisními povolenkami obchodovat, jsou nevyhnutelné. Ross věří, že uhelný průmysl by měl „být součástí určování regulačních opatření, protože ďábel může být ukrytý v detailech“.
Na uhlí jsme zvyklí.
Zatímco General Electric rozjel vydatnou ekologickou kampaň, podporující solární panely, větrné elektrárny a systém, který může snižovat emise vznikající spalováním uhlí, Peabody vynaložila 2,4 milionu dolarů na sérii reklam pod titulem „Uhlí to zvládne“. Peabody vystupuje proti rizikům z globálních změn a „ukazuje se v tom stejný typ předvídavosti, který prokázala velká trojka mezi výrobci automobilů v několika posledních desetiletí“, říká profesor fyziky Ernest J. Moniz z Massachusettského technologického institutu, spoluautor studie MIT O budoucnosti uhlí z tohoto března.
Bylo by možné Boyce jednoduše odmítnout jako průmyslového nadšence, který strčil hlavu do písku - tedy toho, kdo nechce vzít na vědomí nebezpečí, jež by mohla plynout z ignorování strategických výzev takového rozsahu. Kdyby toho ovšem nevěděl mnohem více než ostatní o velké celosvětové poptávce po uhlí a o praktických problémech, jež brání případnému zbavení se uhlí. Na základě těchto znalostí vsadil Boyce kontroverzně na to, že americká energetická budoucnost se bude velmi podobat dnešku.
Boyce také tvrdí, že na nejméně příštích pět let je volba uhlí jasná. Nový druh uhelných elektráren by měl zachycovat oxid uhličitý ještě předtím, než pronikne do ovzduší, a ukládat ho pod zemí. Peabody společně s ministerstvem energetiky a dalšími subjekty odsouhlasila investici 25 milionů dolarů na několikaletý miliardový projekt FutureGen.
Ochránci životního prostředí sice Boyce odsuzují, ale ten má mnoho příznivců na Wall Street. Sedmnáct z dvaceti analytiků zabývajících se Peabody radí nakupovat její akcie, uvádí společnost Thomson First Call. Hodnota jejích cenných papírů sice dvanáct měsíců klesala a 24. dubna uzavřely na 48,59 dolaru za akcii, což je hodně pod maximem v květnu 2006, kdy cena dosáhla 76,29 dolaru za kus. Stále je to však vysoko nad zaváděcí cenou IPO 8,68 dolaru v květnu 2001. Analytici přičítají vinu za pokles teplé zimě, nikoli obavám z oxidu uhličitého, a předpovídají opětovné zvýšení ceny. „Nelze pochybovat o tom, že během příštích pěti let bude existovat nějaká forma legislativy pro uhlík,“ říká Mackenzie B. Davis, spolumanažer Globálního fondu přírodních zdrojů, hlavního investora Peabody, „nelze pochybovat o tom, že se uhlí stane součástí energetického řešení.“
Peabody je sice málo známá mimo energetický průmysl, ale v něm je respektovaná. O společnosti se často mluví jako o „uhelném Exxonu“ kvůli jejím strategickým rozhodnutím a velkým energetickým zdrojům. V nalezištích Peabody se nachází 10,2 miliardy tun uhlí, které mají téměř dvojnásobnou energetickou hodnotu než ropné rezervy Exxonu. Její obrovské doly v pánvi řeky Powder ve Wyomingu patří mezi nejproduktivnější a technologicky nejvyspělejší na světě. A její velmi dobře načasované nákupy pozemků v Austrálii se ukázaly jako cenné, neboť umožnily proniknout na rychle rostoucí trhy v Indii a Číně. Mezinárodní obchod nyní přispívá k ziskům 30 procenty, v roce 2001 to bylo méně než jedním procentem.
Díky kombinaci vysokých cen ropy a plynu a nízkých uhlí je Peabody na dobré cestě zažít rekordní rok. Očekává se, že v roce 2007 obchody dosáhnou 5,8 miliardy dolarů, udává David A. Lipschitz, analytik Merrill Lynch. To znamená nárůst o deset procent proti minulému roku. Výnosy mají dosáhnout 671 milionů dolarů, což je narůst o dvanáct procent.
Boyce má sice ve zvyku kroužit kolem své kanceláře v St. Louis jako typický obyvatel Manhattanu závislý na kofeinu, ale jeho celý život je spojen s uhlím. Bakalářský titul získal v roce 1976 v oboru těžby uhlí na Arizonské univerzitě a strávil mnoho let jako vedoucí oddělení v obří globální těžební společnosti Rio Tinto. Do Peabody vstoupil jako ředitel a hlavní operační úředník v roce 2003 a jejím šéfem byl jmenován v lednu 2006.
Boj s omezováním emisí.
Navzdory silné opozici, jakou představuje například Sierra Club, Boyce postupně prosazuje plán vybudovat dvě 1500megawattové uhelné elektrárny s názvy Státní prérijní energetický areál a Tradiční energetický areál. Toto úsilí by mělo pomoci otevřít cenné zásoby uhlí, které Peabody nyní vlastní v Illinois a v Kentucky. Boyce také chce vybudovat přelomové továrny na přeměnu uhlí v kapalinu a plyn - což je čin, který má potenciál otevřít nové velké trhy.
Boyce v minulých dvou letech utratil 5,5 milionu dolarů za lobbistické operace ve Washingtonu. Jeho posledním úlovkem je Richard A. Gephardt (demokrat z Montany), bývalý šéf většiny ve Sněmovně reprezentantů.
Bývalý kongresman zajisté bojuje velkou politickou bitvu. V Kongresu obíhá nejméně sedm zákonů týkajících se klimatu. Nejradikálnější návrhy vybízejí ke snížení emisí o 80 procent do roku 2050. Spotřeba uhlí se bude podle ekonomických analýz návrhů klimatických zákonů vypracovaných Jednotným programem MIT pro vědu a politiku globální změny během 30 let pravděpodobně snižovat. Během tohoto období projde uhelný průmysl „údolím smrti“, říká Henry D. Jacoby, profesor managementu na Sloanově katedře na MIT a spoluautor analýz k návrhu zákona.
Tyto hlasy znějí pro Peabody děsivě, ale Boyce se zdá být klidný. Snad proto, že i ve věku iPodů tvoří uhlí stále jádro ekonomiky. Ministerstvo energetiky předpokládá, že celková poptávka po energii se v roce 2030 proti dnešku zvýší o 45 procent. A předpovídá i to, že ve stejném období se podíl uhelných elektráren na trhu zvýší z dnešních 51 na 57 procent. Uhlí je levné a je ho velké množství. A zároveň není mnoho jednoduchých alternativ, které by ho v brzké době nahradily. Aby dvacetiprocentní podíl jaderné energetiky na energetickém trhu USA zůstal stejný, musejí v příštích dvaceti letech vybudovat 35 až 40 nových jaderných elektráren. Obnovitelné zdroje jako hydroelektrárny, větrné elektrárny a biopaliva čelí podobným problémům, pokud jde o uspokojení poptávky na trhu.
Robert Harbour, ředitel společnosti Prairie Power, neziskové generátorové a přenosové kooperativy obhospodařující většinu středního Illinois - a investor tamní plánované elektrárny Peabody -, usiluje od roku 2001 o dalších 225 megawattů energetických dodávek. Několik z jejích členů dnes vlastní obnovitelné větrné zdroje, ale Harbour zjistil, že tradiční uhelná elektrárna, právě taková, jakou plánuje Peabody, je nejlepší krátkodobou sázkou.
V létě roku 1998 a 1999 strádala Prairie Power obrovskými cenovými skoky, když některé z jejích pravidelných zdrojů vypadly. Členové kooperativy, kteří normálně platili 400 až 1000 dolarů za megawatthodinu, byli svědky toho, jak hodinové sazby vyskočily na 9000 dolarů, a v jednu chvíli stály pouhé dvě hodiny energie 450 000 dolarů. „To z nás učinilo přesvědčené příznivce,“ říká Robert Harbour.
Dokonce i v případě, že Washington uvalí mírnou uhlíkovou daň, uhlí pravděpodobně zůstane pro mnohé energetické firmy nejlevnějším způsobem výroby elektřiny. Dnes výroba elektřiny z uhlí stojí polovinu toho, co v případě čistšího spalování zemních plynů. Analytik Hugh Wynne ze společnosti Sanford C. Bernstein ve studii z roku 2006 spočítal, že i přes vysoké ceny uhlíkových emisí - řekněme 27 dolarů za tunu, což je více než v Evropě - jsou uhlím poháněné generátory stále o 30 procent levnější než plynové. Z toho plyne, že provozovatelé nových uhelných elektráren by mohli nakoupit všechny uhlíkové úvěry, které potřebují, aniž by zaváděli drahé technologie zachycující oxid uhličitý.
Boyce také nakonec sází na to, že hrozba vyšších účtů za elektřinu a poklesů napětí bude dostatečně velká, aby zabránila špatné federální regulaci. „Uhlí se nikdy nedočká pochvaly,“ říká Charles A. Murray, hlavní náměstek ředitele v Morgan Asset Management, což je investor Peabody, „ale ti lidé, kteří jsou proti uhlí, chtějí také své světlo. Lze dokonce prohlásit, že Google je závislý na uhelných akciích.“
Boyce z Peabody hodně mluví o tom, že uhlí může v 21. století nahradit benzin, naftu a zemní plyn. Tato vize však má k realizaci daleko. Z těchto důvodů:
Oddělování
Aby se prodej uhlí opravdu zvýšil, je třeba nalézt způsob, jak zachytit a vyloučit neboli oddělit oxid uhličitý z uhlí. Takový proces již existuje. Jeho součástí je odstranění oxidu uhličitého z uhlí, jeho přenos potrubím a napumpování do země. Ještě žádné společnosti se však nepodařilo sladit všechny tyto složité kroky v rámci komerční výroby.
Přeměna uhlí v plyn
Peabody spolupracuje se společností ArcLight Capital na vybudování továrny na přeměnu tvrdého a lesklého uhlí v plyn, který by hořel jako zemní. Emise oxidu uhličitého z takového paliva by však byly poměrně velké. Vybudovat taková zařízení by stálo miliardy dolarů a energetičtí hráči by si museli být jistí, že ceny zemního plynu budou dlouhou dobu velmi vysoké.
Přeměna uhlí v kapalinu
Boycova poslední vize jej vede k odvážnému spojení s Rentechem. Chtěl by přeměňovat uhlí v kapalinu, kterou by bylo možné použít jako palivo do automobilů, nákladních vozů a letadel. Továrny na přeměnu uhlí na kapalinu postavily poprvé země, které neměly přístup ke globálnímu trhu s palivy, například nacistické Německo během druhé světové války nebo Jižní Afrika za apartheidu. Z galonu tekutého uhlí se však uvolní dvakrát více oxidu uhličitého než ze stejného množství benzinu.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
