Kritické hodnocení vývozu uhlí na Slovensko se státní podporou je založeno na chybné interpretaci smyslu i samostatného textu zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou.
Argumentace vychází podle všeho z mylné představy, že pomoc poskytovaná vývozcům prostřednictvím zmíněného zákona „je určena vývozcům do zemí s vysokým teritoriálním rizikem“. Takto nahlížená „definice“ je ovšem chybnou interpretací, neboť v zákoně se o „vysokých teritoriálních rizicích“ nikde nehovoří - zákon hovoří o „pojištění proti nezaplacení v důsledku teritoriálních nebo kombinovaných teritoriálních a tržně nezajistitelných komerčních rizik“.
Nikde v zákoně není obsažena kvalifikace toho, na co lze použít státní podporu, která by se odvozovala od míry teritoriálního rizika, ale základním dělicím znakem je, zda je pojistitelné riziko zajistitelné za běžných podmínek na trhu, to je, zda EGAP může jeho podstatnou část přenést na zahraniční zajistitele. Takto je pojem tržně nezajistitelné riziko vysvětlován/definován i v § 2 zákona. Státní podpora v praxi potom znamená, že se zajištění, které nelze obstarat na trhu, nahradí zajištěním prostřednictvím státního rozpočtu (rozpočtovou zárukou) vyvážejícího státu. Pro pořádek uvádíme, že EGAP dosud ve své činnosti prostředky z rozpočtové záruky za pojištění se státní podporou nikdy nečerpal.
EGAP při určování, zda konkrétní rizika mají být pojišťovány v rámci komerčního pojištění nebo pojištění se státní podporou, vychází ze zásady přenášet na komerční pojištění v maximální možné míře všechna ta rizika, která jsou pro zajišťovací trh přijatelná a v rámci pojištění se státní podporou pojišťovat pouze tržně nezajistitelná rizika, přesně podle dikce zákona.
Při posuzování toho, kde je státní podpora vhodná a žádoucí, nelze opomenout, že smyslem zákona 58/1995 Sb. je podpora českého exportu tam, kde se nelze spolehnout na fungování trhu. Vývozce, který má zájem na pojištění celého objemu svého vývozu - svých pohledávek - požaduje rychlou a efektivní službu a z jeho pohledu je mu jedno, jakou formou se EGAP zajistí, zda na trhu, nebo u státního rozpočtu.
Komerční zajišťovací trh má však svoje různá omezení a jeho využití pro různá rizika může být limitováno celkovou kapacitou trhu a ochotou našich smluvních zajistitelů vstupovat do některých velkých rizik. Právě pro případy, kdy komerční (tržní) zajištění rizik není k dispozici, je využíváno pojištění se státní podporou. Schopnost pojišťovacího a zajišťovacího trhu přijímat některá rizika se přitom průběžně mění. V první polovině devadesátých let, kdy EGAP s úvěrovým pojištěním začínal, byl trh ochoten přijímat rizika v zemích střední Evropy pouze v omezeném rozsahu a tato schopnost trhu se zpočátku omezovala na malá rizika v řádu několika milionů Kč.
Nezanedbatelným faktem je, že často na stejného kupujícího dodávají různí dodavatelé, kteří svoje pohledávky pojišťují u stejné pojišťovny. Stejným způsobem se tyto částky ale kumulují u zajistitelů, jichž je na světovém trhu pouze velmi omezený počet. Kapacita zajišťovacího trhu přijímat velká rizika je přitom vždy vázána na celkovou (to jest celosvětovou) angažovanost zajistitelů vůči velkým globálním skupinám podniků. Tvrzení - bez znalosti a ověření konkrétní situace - o neomezené kapacitě vůči nějakému dlužníkovi je proto, mírně řečeno, velmi odvážné.
EGAP tím, že dosud poskytuje pojištění se státní podporou i komerční pojištění, přistoupil k využití pojištění se státní podporou tam, kde trh možnost vyhovět požadavkům vývozce nenabízel buď vůbec, anebo v nedostatečné kapacitě. K tržně nezajistitelným rizikům nepochybně patří i úvěry do zemí s vysokým teritoriálním rizikem. I toto je však relativní pojem, neboť podle oficiální definice Evropské unie byly za takové rizikové země považovány například i všechny země, které 1. května 2004 přistoupily do EU, mimo jiné ČR i SR, i když trh byl do značné míry benevolentnější a většinu úvěrových rizik v těchto zemích akceptoval. I řada evropských státních úvěrových pojišťoven (včetně těch, které jsou ve společných skupinách s mateřskými firmami konkurentů EGAP na českém trhu) pojišťovala do konce roku 2004 řadu vývozních úvěrů do ČR a SR (nikoliv pouze mimořádně velká rizika v řádu stovek milionů Kč) v rámci jejich pojištění se státní podporou v době, kdy to EGAP provozuje již víc než deset let na komerční bázi a po státní podpoře sahá pouze výjimečně, kdy je kapacita trhu nedostatečná.
Komerční pojištění se obecně týká případů, kdy o pojištění je rozhodováno pouze na základě analýzy údajů o finanční situaci dlužníka a přitom se od dlužníka nevyžaduje již žádné další zajištění jeho dluhu dalšími finančními nástroji nebo zástavou aktiv. Klíčovou podmínkou přijímat velká rizika je proto dostupnost co nejkvalitnějších analytických informací o hospodaření, finanční situaci, platební morálce, atd. dlužníka, přičemž platí princip, že čím větší suma úvěruje pojišťována, tím podrobnější údaje si pojišťovna vyžaduje. Nedostatek informací - často v důsledku neochoty dlužníka informace poskytovat -je velice často příčinou, proč úvěrová pojišťovna riziko odmítne pojistit. Jedná se přitom zpravidla o mnohem menší částky než v případě vývozu uhlí na Slovensko.
Pavol Parízek,
generální ředitel EGAP
Ředitel Pavol Parízek ve svém obsáhlém dopisu bohužel opomenul reagovat na podstatu naší kritiky. Pro pořádek tedy připomínáme, že EGAP pojistil se státní podporou vývoz uhlí na Slovensko pro společnost U. S. Steel Košice se zdůvodněním, že společnost U. S. Steel Košice neposkytuje výsledky svého hospodaření, a že tedy není možné komerční pojištění. Jenže to není pravda. U. S. Steel Košice výsledky svého hospodaření zveřejňuje a dvě největší úvěrové společnosti Euler Hermes a Atradius na otázku týdeníku EURO odpověděly, že by tento vývoz uhlí pojistily.
Pavel Matocha
