Uhlobaron Koláček vyměnil uhlí za duši

Málokterý z velkých českých hráčů na poli byznysu je tak rozporuplnou osobností jako právě Antonín Koláček – tvrdý byznysmen, ale i buddhista a štědrý mecenáš – to vše v jedné osobě.

Autor: Jakub Hněvkovský

Nejdříve se prezentoval jako tvrdý byznysmen, který za podivných okolností privatizoval v devadesátých letech Mosteckou uhelnou společnost (MUS) a vytvořil kolem ní ještě podivnější síť různých vzájemně propojených společností s nejasnou majetkovou strukturou. Před několika lety však svůj podíl v dolech za více než deset miliard korun prodal a věnuje se duchovním aktivitám, otevřeně vyznává buddhismus a je i významným mecenášem, i když o tom nerad mluví.

Hříchy minulosti

Skvrnou na jeho minulosti nepochybně zůstane už navždy způsob privatizace Mostecké uhelné v polovině 90. let a následné transakce kolem ní. Spolu s Lubošem Měkotou začal skupovat akcie dolů, a to za peníze tohoto podniku. V roce 1998 tak ovládla doly firma Appian Group. Skoupila akcie Mostecké a vyšachovala stát, který měl jen 46 procent akcií. Vláda obvinila management Mostecké v čele s Antonínem Koláčkem z toho, že stojí za oním investorem.

Společnost prý koupili za miliardy, jež si doly ukládaly na rekultivace – tedy budoucí nápravu krajiny po těžbě, které předtím neoprávněně vyvedli do zahraničí.

Policie ale podezření nedokázala potvrdit. Klíč totiž ležel ve Švýcarsku – tam si doly v devadesátých letech uložily uvedené miliardy. A důkaz, že jde o stejné peníze, za něž Appian doly koupil, se jim nepodařilo získat.

Švýcaři nicméně složité vlastnické vztahy ve firmách, přes něž se nákupy akcií důlní společnosti realizovaly, podle všeho rozkryli a jsou přesvědčeni, že za celou neprůhlednou operací její vlastní manažeři stáli.

Loni kauzu opět otevřela nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká kvůli švýcarskému vyšetřování týkajícímu se divoké privatizace MUS. Švýcarská prokuratura také jemu a dalším šesti lidem kolem dolů zmrazila loni ve švýcarských bankách celkem 700 milionů franků. To je zhruba 11 miliard korun. Bývalí představitelé důlní společnosti v čele s Antonínem Koláčkem jsou ve Švýcarsku v podezření z praní špinavých peněz.

Zatím však ani česká, ani švýcarská policie Koláčkovi nic neprokázaly. Možnost, že ho Švýcaři obviní z podvodů, však stále existuje.

Minulosti se nezbavíš

Nestandardnost popsaných operací připouští sám Koláček. „Člověk se své minulosti nikdy nezbaví. Vyčítám si, že jsem uvěřil některým lidem, kterým jsem uvěřit neměl, tím myslím některé bývalé partnery. Byl jsem příliš důvěřivý, někdy až naivní. Ale nejvíc si vyčítám, že jsme některé informace tajili před veřejností, a tím jsme tady vytvořili okolo nás velké zmatky a nejasnosti. Za to se hluboce omlouvám všem, jichž se to nějakým způsobem dotklo. Navíc to tajemství samotné vytvořilo prostor pro manipulaci některých účastníků děje,“ řekl Profitu.

Antonín Koláček, Luboš Měkota, Vasil Bobela a Petr Pudil koupili v roce 2003 od fondu Appian veškerá jeho energetická aktiva v Česku, kromě jiného i Mosteckou uhelnou. V roce 2006 pak vše sloučili do skupiny Czech Coal N.V.

Už předtím v roce 2005 ale Antonín Koláček zcela nečekaně oznámil, že hodlá prodat svůj podíl v těžařské firmě a z uhelného byznysu zcela odejít.

„Přišel s tím, že sehnal dva investory, kteří mají zájem vstoupit do firmy. Prvním z nich byl finančník Pavel Tykač, druhým Patrik Tkáč, spolumajitel investiční skupiny J&T,“ vzpomíná jeden z podílníků firmy. A dodává: „Řekli jsme mu, ať podíl prodá, ale že se vstupem dalšího investora musí souhlasit současní akcionáři. Ti rozhodli, že umožní vstup do firmy pouze Tykačovi. Tkáče zavrhli jako nevhodnou variantu. I z toho důvodu, že již tehdy měla skupina J&T energetickou divizi a dobré obchodní vztahy s ČEZ, nebylo možné, aby někdo proti ČEZ bojoval a zároveň s ním obchodoval,“ vysvětlil podílník CC. Tykač nejdříve získal 49 procent, postupně ovládl v Czech Coalu 50 procent akcií. Zaplatil za ně přes deset miliard korun.

Zbylé akcie Czech Coal, tedy 51 procent, pak na jaře 2008 Koláček s Měkotou prodali dosavadním partnerům. Vasil Bobela a Petr Pudil za ně údajně zaplatili 11,5 miliardy korun.

Duchovno za 300 milionů korun

Od té doby se Koláček plně věnuje svým duchovním aktivitám. Už v roce 2006 založil společnost Maitrea se základním kapitálem 300 milionů korun. Maitrea nabízí podle Koláčkových slov osobní rozvoj a sebepoznání. Její součástí je Dům osobního rozvoje v Týnské uličce, nakladatelství či dokončovaná mateřská školka ve Slušticích u Prahy.

„V Domě osobního rozvoje nabízíme lidem, kteří si uvědomili, že neexistuje jen hmotný svět a že je plně neuspokojuje jejich hmotný život, možnost podívat se systematicky do svého nitra,“ vysvětluje Koláček. „Pokud mají v sobě určité nevyřešené problémy a otázky a chtěli by je řešit, nabízíme jim různé techniky, s jejichž pomocí lze tyto problémy vyřešit a na tyto otázky si odpovědět,“ dodává.

Koláčkova firma tak pořádá různé semináře, jako například rodinné konstelace, ale poskytuje i individuální terapie nebo masáže, také vydává knížky zaměřené na osobní rozvoj. „Nabízíme zkrátka lidem možnost podívat se do vlastního nitra, do svého vnitřního světa tak, aby mu porozuměli. Zároveň tady máme velmi dobrou vegetariánskou restauraci Maitrea,“ dodává Koláček, který věří, že lidí, kteří se zajímají o své nitro, bude se zvyšujícím se tlakem stále složitějšího a rychlejšího života přibývat.

Koláček má v plánu také vybudovat mimo Prahu lázně. „Jakési centrum práce s lidmi v přírodě, kde by se léčili na všech úrovních – ducha, duše i těla. Nejdříve ale potřebujeme najít vhodné místo, aby se tam lidé cítili bezpečně a aby se mohli plně otevřít všemu, co v sobě chtějí řešit,“ vysvětluje. Dále v Praze ve Stodůlkách připravuje k založení školu umění samurajů Avaloka.

Od jara bude Maitrea vydávat internetový magazín a připravuje i internetové rádio.

„Magazín bude nabízet odpovědi lidem, kteří vědí, že jejich život má i duchovní rozměr, že existuje i duchovno. Budeme jim pomáhat rozšiřovat jejich vědomí o sobě samých, cítit se svobodnějšími. Také se budeme věnovat i výchově dětí, přípravě mladých lidí na rodičovství nebo vlivu porodu na celý život člověka,“ vysvětluje Koláček.

Mecenášem Českého Švýcarska Málokdo ví, že Koláček je už od roku 2003 významným mecenášem Národního parku České Švýcarsko i sídla národního parku, města Krásná Lípa. V tomto regionu ho znají jen z té nejlepší stránky. „Asi v roce 2002 jsem přijel na pozvání senátora a starosty Jiřetína pod Jedlovou Josefa Zosera na setkání se starosty tohoto regionu. Od prvního okamžiku jsem cítil hluboké spojení s tímto krajem a jeho obyvateli, líbilo se mi tam a tamní lidé byli mimořádně otevření, upřímní a pracovití,“ vysvětluje Koláček, jak získal svůj hluboký vztah k Českému Švýcarsku. Dodává, že od té doby tam začal jezdit, spřátelil se se starostou krásné Lípy Zbyňkem Linhartem a dalšími lidmi. „V roce 2003, v srpnu, už jsem měl svatbu ve vesnici Rýnartice, která leží uprostřed Národního parku České Švýcarsko. Oddával nás starosta České Kamenice,“ říká. Antonín Koláček brzy začal pomáhat Českému Švýcarsku a městu Krásná Lípa i finančně a také jim pomohl získat peníze z evropských fondů. I proto se vloni stal čestným občanem Krásné Lípy. „Pomáhal jsem jim různými způsoby, jak jsem mohl a uměl, i finančně. Nejdříve byla sponzorem Mostecká uhelná, později má firma Maitrea. Pomohl jsem jim i se získáním externích finančních zdrojů z Evropské unie. Když se někde seskupí lidé, kteří dělají něco ve prospěch ostatních, obdivuji je a podporuji, protože z toho mám radost,“ říká k tomu Koláček. Podle Zbyňka Linharta, starosty města Krásná Lípa, přispěl Koláček městu i Českému Švýcarsku během sedmi let zhruba 15 miliony korun. „Když jsem se na jaře roku 2003 poprvé potkal s Antonínem Koláčkem, netušil jsem, jak ohromný význam to bude mít pro Krásnou Lípu a České Švýcarsko. Podstatně nám pomohl zvýšit význam tohoto regionu. Jsem velice rád, že zastupitelstvo města schválilo vloni Antonínu Koláčkovi čestné občanství města Krásná Lípa. Jsme mu za vše velmi zavázáni. A osobně mě těší, že jsem jeho přítel,“ říká s přesvědčením Linhart. Znovu do energetického byznysu?**

Na podzim minulého roku však Koláček způsobil pozdvižení znovu – to když přerušil cestu po Asii, aby se znovu vložil do energetického byznysu – začal jednat s firmou ČEZ o prodeji svého podílu v Czech Coal, který už dříve prodal Petru Pudilovi a Vasilu Bobelovi. Podle konstrukce smlouvy může totiž podíl opět prodat zájemci, který by zaplatil více, což potvrdil i Profitu.

„V létě loňského roku po mém návratu z Číny, kde jsem se učil cvičit taj-či, se tady rozhořel velký konflikt mezi panem Pudilem na jedné straně a pány Romanem a Křetínským na straně druhé. Já jsem se v té době pokusil najít nějakou platformu pro jejich smíření a komunikaci a musím se přiznat, že se mi to moc nepodařilo,“ vysvětluje jednání s firmou ČEZ Koláček. A dodává: „Přidal se však ještě navíc konflikt s kontrolou v ČEZ z Evropské komise, takže v této chvíli nevidím žádné řešení, protože osobní antipatie všech účastníků dění jsou velmi silné. Oni si nedůvěřují, potenciál pro spolupráci je velmi nízký.“

S firmou ČEZ prý proto už nejedná, ale s prodejem svého podílu počítá i nadále. „Mé smluvní vztahy s panem Pudilem a Bobelou jsou takového charakteru, že je budeme muset nějak řešit, a předpokládám, že brzy,“ řekl Profitu s tím, že na všem se bude muset umět dohodnout s partnery. „Tady nemohu vystupovat úplně sám,“ vysvětluje.

Návrat do uhelného byznysu však popírá: „Pro mne je to již uzavřená etapa života. Člověk by měl umět, když cítí, že dozrála určitá etapa jeho života, udělat změnu a jít někam dál. Pro mne už by to byla rutina, nic nového bych se nenaučil. V Maitree mám naopak prostor pro seberealizaci, pro nové věci, jsem z toho šťastný. Nabídky na investice do této oblasti občas přicházejí, ale já bych se pak nemohl soustředit na to, co dělám, tomu teď chci věnovat svou energii, navíc chci mít i čas na přátele a na rodinu a žít v harmonickém prostředí,“ uzavírá Koláček.