Jel jsem služebním autem svého zaměstnavatele a na náledí jsem vlastní vinou způsobil dopravní nehodu. Zaměstnavatel ale neměl vozidlo havarijně pojištěné a nyní chce, abych mu uhradil celou škodu – to znamená celkem sedmdesát tisíc korun. Musím tuto škodu skutečně uhradit? Může mi tuto škodu můj zaměstnavatel strhávat ze mzdy? Jaký postup je vlastně správný?
čtenář Horník Podle ustanovení § 250 odstavec 1 zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Vzhledem k tomu, že služební vozidlo je zaměstnancem používáno k výkonu práce (přičemž se nemusí jednat pouze o řidiče z povolání), považuje se škoda na něm vzniklá za škodu způsobenou zaměstnancem při plnění pracovních úkolů. Pokud k nehodě došlo „vlastní vinou“ zaměstnance z důvodu nepřizpůsobení jízdy stavu vozovky (tedy v tomto konkrétním případě náledí na silnici), jedná se o zaviněné porušení povinností zaměstnance ve smyslu uvedené zákonné definice. Právní povinnost, k jejímuž porušení musí pro naplnění odpovědnosti zaměstnance za škodu dojít, může vyplývat z vnitřních předpisů zaměstnavatele, z pracovní smlouvy, z pokynů vedoucích zaměstnanců a samozřejmě i z obecně závazných právních předpisů. V tomto případě by se mohlo jednat zejména o porušení zákona o silničním provozu. Konkrétně pak o porušení povinnosti řidiče motorového vozidla přizpůsobit svou jízdu technickému stavu pozemní komunikace. Podmínky odpovědnosti zaměstnance za škodu jsou tedy, zdá se, v tomto případě naplněny. Zaměstnavatel tedy vůči tazateli může uplatnit nárok na náhradu škody. Musí však prokázat, že škodu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů a dále existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinností zaměstnance (tedy tazatele) a vznikem škody. Výši vzniklé škody musí zaměstnavatel vyčíslit. V případě, že by zaměstnanec škodu způsobil úmyslně nebo pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek, zaměstnavatel by po něm mohl požadovat náhradu skutečné škody v plné výši a vedle toho i náhradu ušlého zisku. Pokud však zaměstnanec škodu způsobil z nedbalosti, nesmí po něm zaměstnavatel požadovat více než čtyři a půl násobku jeho průměrné mzdy. Povinnost zaměstnavatele mít u služebních vozidel sjednané havarijní pojištění z právních předpisů bohužel nevyplývá. Proto skutečnost, že služební vozidlo zaměstnavatel havarijně pojištěné neměl, nemá na zaměstnancovu odpovědnost za škodu, při splnění shora uvedených zákonných předpokladů, žádný vliv. Pokud tedy došlo ke škodě na služebním vozidle zaviněným porušením povinností zaměstnance při plnění jeho pracovních úkolů, měl by s ním zaměstnavatel projednat výši požadované náhrady škody a písemně mu ji oznámit. To by měl učinit zpravidla nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá. Poté zaměstnavatel svému pracovníku obvykle předloží k podpisu písemné uznání jeho závazku uhradit škodu a dohodne se s ním na způsobu její úhrady. Klasickou formou úhrady jsou přitom srážky ze mzdy. Zaměstnavatel musí zaměstnanci rovněž předložit návrh písemné dohody o těchto skutečnostech. Bez takovéto písemné dohody nemůže zaměstnavatel náhradu škody ze zaměstnancovy mzdy srazit. Pokud by tazatel s takovým postupem nesouhlasil, nezbývá zaměstnavateli než se domáhat náhrady škody soudní cestou. Výhodou zaměstnance je, že o oprávněnosti svého nároku musí zaměstnavatel přesvědčit soud. Ten pak může z důvodů zvláštního zřetele hodných požadovanou výši náhrady škody přiměřeně snížit. Řešení sporu soudní cestou však znamená pro zaměstnance rovněž riziko. Rozhodne-li soud ve prospěch zaměstnavatele, budete muset zaplatit nejen náhradu škody, ale s největší pravděpodobností i nemalé náklady soudního řízení. JUDr. Eva Herdová, advokátní koncipientka, HÁJEK ZRZAVECKÝ advokátní kancelář, s.r.o.
