Putin je velkou neznámou, ale vkládají se do něj naděje
Rusové doufají, že bude lépe. Jejich zraky se opět upírají k tolikrát zbožňovanému, ale také proklínanému Kremlu, kde v prozatímním prezidentském křesle úřaduje energický a zároveň stále záhadný Vladimir Putin. Podle znalců ruské politické scény jasný favorit předčasných prezidentských voleb, jež se budou konat 26. března. Co bude po nich? Nejspíš vláda silné ruky, která začne uklízet. A to je přesně to, po čem nyní volá většina Rusů, stále ještě rozechvělých z finančněměnové kri ze ze srpna roku 1998. Konečně, větší politickou stabilitu, a tedy i lepší předvídatelnost vývoje v Rusku, by rozhodně uvítali také zahraniční investoři, hlavně přímí.
Ke komu patří?
Vladimir Putin má svůj prezidentský úřad téměř jistý, tvrdí pozorovatelé. „Opravdu nevidím žádného vážného oponenta, nechal se slyšet Putinův předchůdce v premiérském křesle Sergej Stěpašin, politicky přimknutý k liberální frakc i Jabloko. Moskevský primátor Jurij Lužkov, který utvořil politický tandem s jiným expremiérem - Jevgenijem Primakovem - míní, že se musí ještě promyslet, zda Primakov skutečně do předvolebního vlaku nastoupí.
Přesně předvídat, kam se bude ubírat Rusko a jeho ekonomika, je nyní velice obtížné. „Zatím totiž nikdo skutečně neví, čí člověk Putin je, říká Dmitrij Šemetilo, analytik společnosti Commerz- bank Capital. Pozorovatelé v Moskvě nevylučují, že Jelcina k abdikaci přiměli generálové ruku v ruce se špičkami státní bezpečnosti, kde má Putin velmi dobrou pozici.
Nikdo ale nepochybuje o tom, že Putin je odhodlán „udělat pořádek . Podle Šemetila tak hrozí nebezpečí, že budou - třeba na určitou dobu - okleštěny občanské svobody, neboť má-li nové vedení pohnout s ekonomikou, musí nejprve posílit svoji pol itickou moc. „V první fázi se soustředí na Čečensko. Musí ale také zdokonalit právní systém, aby mohl účinněji zasáhnout proti nejrůznějším hospodářským mafiím, míní Šemetilo.
Čečenská skvrna.
Jednoznačnou Putinovou prioritou je uhašení čečenského požáru, neboť ten pálí i ekonomiku. A moskevské strážce státní pokladny děsí představa, že by se konflikt mohl vléci jako v letech 1994-1996, kdy poválečná obnova Čeče nska podle oficiálních údajů v přepočtu přišla na 700 milionů dolarů. „V Čečensku si můžeme dovolit jenom rychlou válku, jinak by se musel dost podstatně upravovat státní rozpočet, prohlásil podle agentury Reuters ruský ekonom Michail Děljagin. Pod le něj Rusko za svůj „ledabylý přístup k Čečensku zaplatilo také jinak: Mezinárodní měnový fond stále váhá s uvolně- ním další tranše ve výši 640 milionů dolarů z půjčky 4,5 miliardy dolarů. „Byli jsme tak potrestáni. Sice velice zdvořile a delikátně, ale je to trest, prohlásil Děljagin.
Přístup Mezinárodního měnového fondu k Rusku se ale podle jeho čelného představitele Stanleyho Fischera nemění. Jak uvedl, Moskva dostane další peníze teprve tehdy, až připraví podmínky pro další strukturální změny v ekonomice.
Státe, zasahuj.
Putin se sám prezentuje nejenom jako demokrat, který se poučil z temné sovětské minulosti, ale zároveň i jako zastánce silného státu v ekonomice. Ve své stati uveřejněné na internetové stránce vlády na sklonku minulého roku mimo jiné uvedl, že si přeje obnovit „paternalistickou úlohu státu. „Rusko se brzy nestane - pokud se někdy vůbec stane - kopií, řekněme, Spojených států či Anglie, kde mají liberální hodnoty hluboké kořeny, napsal Putin. Tvrdě se staví proti tomu, ab y se do ruské ekonomiky implantovaly návody ze západních učebnic.
Úřadující prezident je přesvědčen, že „silný stát nepředstavuje pro Rusy žádnou anomálii, tedy něco, proti čemu se musí bojovat. Naopak, silný stát je pro Putina zdroj a záruka pořád ku, hlavní hybatel všech přeměn. „Úřadující ruský prezident velice rád zdůrazňuje ruská specifika - tedy žádná velká demokracie, žádné tržní hospodářství západoevropského či dokonce amerického typu, ale na druhé straně v žádném případě návrat k centrálnímu plánování, podotýk á náměstek ředitele Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání Peter Havlik.
Putin nezůstává jenom u slov. V posledních dnech například zavedl státní kontrolu vývozu drahých kovů, v prvé řadě platiny, a obnovil státní dohled také ve výrobě a distribuci alkoholických nápojů.
Západní tisk zároveň Putina charakterizoval jako „člověka s šarmem sušeného žraloka . Převládá mínění, že tento muž bude určitě důsledně sledovat národní zájmy. A jedním z nich je širší zapojení Ruska do světových hospodář- ských vazeb. Proto se také Putin horlivě přimlouvá za to, aby se jeho země co nejdříve stala členem Světové obchodní organizace.
Ekonomika nahrává.
Putinovi v nadcházejících prezidentských volbách nahrává především zvolna se zvedající hospodářství. „Po krizi roku 1998 si vedlo lépe, než předpokládali nejenom západní analytici, ale i vládní ekonomové v Moskvě, uvádí prosincová zpráva Hospodářské komise OSN pro Evropu. Její autoři připouštějí, že Rusko může za rok 1999 zaznamenat až dvouprocentní hospodářský vzestup.
Ruská ekonomika v devadesátých letech vzrostla zatím jenom jednou - v roce 1997, kdy HDP stoupl o skromných 0,8 procenta. Podle podzimní předpovědi Evropské banky pro obnovu a rozvoj měla ruská ekonomika zaznamenat nulový růst. Skute čnost však bude mnohem příznivější. Velkou vzpruhou pro Rusko nepochybně byl asi dvaapůlnásobný růst světové ceny ropy i zemního plynu. Svoji roli sehrál také devalvační polštář, jeho příznivý účinek však již téměř vy- prchal.
Rusko, jehož HDP se během devadesátých let smrskl zhruba na polovinu, by podle tamních ekonomů potřebovalo, aby během patnáctiletého období ekonomika rostla ročně asi o osm procent. Tak by se hrubým domácím produktem v přepočtu na jednoho obyv atele dostalo na současnou úroveň Portugalska či Španělska, tedy zemí, které nepatří ke světové hospodářské špičce.
