Jeho nechuť k novému režimu se projevila hned v roce 1948, kdy v Písku absolvoval vojenskou službu. „Když jsem šel v roce 1948 v Písku k vlaku, viděl jsem tam komunistickou manifestaci, jak se radovali, že mají vítězství ve svých rukou. Já jsem se jim usmíval a říkal jsem si: ‚Vy, vy to daleko nedovedete. Vždyť jste obyčejní plebejci, primitivové a ožralkové.‘ Bohužel to udrželi čtyřicet roků. Tenkrát jsem se jim však usmíval pod vousy,“ vzpomínal Růžička v roce 2017 pro Paměť národa.
Když se k němu v ochotnickém spolku dostal leták vyzývající občany, aby psali dopisy na velvyslanectví Spojených států, výzvu začal šířit. Jeden z jeho sousedů po tvrdém výslechu přiznal, že za letákovou akcí stojí právě Růžička.
V polovině prosince 1951 byl zatčen, nechvalně známý komunistický prokurátor Karel Čížek pro něj během soudu v lednu 1952 žádal patnáct let tvrdého žaláře. Růžičkovi však pomohlo, že se po válce jako menší sedlák angažoval ve scelovacím družstvu. Trest byl nakonec o deset let nižší, než žádal Čížek. Růžička navíc přišel o veškerý majetek. Než jej převezli do lágrů na Jáchymovsku, zůstával v pankrácké věznici. Na starost měl například úklid dvora po ranních popravách.
Pak prošel pracovními tábory Vykmanov, Svatopluk či Ležnice, kde se seznámil s Antonínem Švehlou, synem prvorepublikového ministerského předsedy. Vzpomínal, že při těžbě uranové
rudy zažil i menší zával či pád uvolněného kamene, který ho jen těsně minul. Neskolila jej ani infekční žloutenka.
Jeho sestra i rodiče několikrát žádali o propuštění, milosti se dočkal před vánoci 1954. Protože JZD ve Vilémově ještě nefungovalo, Růžička po návratu na svobodu pracoval jako čeledín na statku svého otce. Později do družstva vstoupil a živil se jako řidič. Už v šedesátých letech si od státu koupil grunt, který mu byl v roce 1952 zabaven.
Po roce 1989 psal knihy o politických vězních a perzekuci. Ve známost vešel především spis Vyhnanci – Akce „Kulak“ s podtitulem Zločin proti lidskosti!, kde zdokumentoval lidské tragédie způsobené násilnou kolektivizací venkova.
„Havlovi vyčítal, že byl na komunisty po listopadu příliš mírný. Trápilo ho to celý život, proto psal knihy a jezdil na přednášky po školách,“ vysvětlil jeho vnuk Tomáš Růžička regionálnímu Deníku. Jak informoval, Miloslav Růžička zemřel doma po krátké nemoci.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
