Severomořská cesta oživuje ruské naděje na ovládnutí Arktidy. Může to proměnit svět k nepoznání.
Když třísetmetrový tanker Christophe de Margerie přistál počátkem posledního srpnového týdne v jihokorejském přístavu Porjong, pro příznivce ekonomické globalizace to byl prima den. Loď postavily jihokorejské firmy, doma je v přístavu Sabetta v ruském Obském zálivu, kde ji vlastní tamní Sovkomflot; jmenuje se po tragicky zahynuvším šéfovi francouzské ropné společnosti Total a do Koreje vezla norský zkapalněný zemní plyn.
Právě tak dobrý den to byl pro fandy mořeplavby: tanker urazil cestu z Norska za devatenáct dní, přičemž klíčovou část cesty z ruského přístavu Novaja Zemlja absolvoval za šest a půl dne. Co víc, neměl s sebou jako doprovod ledoborec, což dosud bylo pro lodi plující trasou řečené Severomořské cesty nemyslitelné.
Posledně jmenovaný fakt je trochu zkalen skutečností, že loď má klasifikaci Arc7, což znamená, že je sama de facto ledoborcem; ale triumfem svého druhu taková cesta přesto zůstává.
Daleko největší radost však měli Rusové, především ti, jimž leží na srdci osud Severomořské cesty coby nástroje všeobecného ekonomického oživení jejich země.
Trasa vedoucí Severním ledovým oceánem byla dosud nejvíce využívaná za sovětských dob, kdy tamní provoz dosahoval objemu až 6,58 milionu tun ročně (v roce 1987). Po radikálním útlumu v 90. letech přišel pozvolný růst až na 1,46 milionu tun v roce 2013, ale po něm zase pokles; v loňském roce takto absolvovalo celou cestu z Evropy do Asie jen 40 tisíc tun nákladu.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází 9. října. V elektronické verzi ke stažení na www.alza.cz/euro.
