Podíl biopaliv v benzinu a naftě má růst, ale naopak se v Česku snižuje
Závazek Evropské unii, že nahradí na trhu s pohonnými hmotami dvě procenta nafty a benzinu biopalivy, Česko nesplnilo. Více než desetiletá úspěšná zkušenost s výrobou a prodejem bionafty selhala právě v roce 2005, který je sledovaným mezníkem. Způsobil to už předloňský souběh zdražení DPH z pěti na devatenáct procent s vládním zpochybněním užívaného způsobu dotační podpory pěstování řepky a výroby metylesteru řepkového oleje (právě ten dělá z motorové nafty bionaftu), korunovaný nárůstem zájmu sousedních zemí o tuto komoditu. Vývoz všechno spolkl, na domácím trhu přes rok nezůstávalo nic, později sotva třetina vyrobeného množství. Z většiny benzinových stanic se bionafta, která je směsí 70 procent fosilní nafty a 30 procent metylesteru, úplně ztratila.
Umírající zachránce.
Tento druh palivové směsi, užívané pouze v Česku, má ostatně jen omezenou budoucnost. Schválený je do roku 2010, kdy by ho už mělo úplně nahradit postupně zaváděné celoplošné přimíchávání pěti procent metylesteru do nafty a stejné množství bioetanolu do benzinu. Do té doby ovšem bude nutné upravit poněkud chaotickou legislativu a distribuční společnosti budou muset investovat značné prostředky do technologií potřebných k přimíchávání. Rychlejšímu rozjezdu ovšem brání čekání na vratku spotřební daně za uplatněná biopaliva. „V česku je systém daňové podpory už schválen, ale musí ho notifikovat ještě Evropské komise, a to dlouho trvá. Využívat této daňové úlevy bude možné až od roku 2007,“ upozorňuje zástupce generálního ředitele Ústavu paliv a maziv Vladimír Třebický.
Do té doby se plošné přimíchávání určitě nerozjede a český závazek bude muset alespoň zčásti dál naplňovat stará dobrá bionafta. Zákazníci malých pump ovšem na více než roční přerušení dodávek reagovali nezájmem a pumpaři ji přestali objednávat.
Benzině omezené dodávky bionafty nestačí. Její ředitel pro marketing a jakost Václav Loula uvádí, že čtyřicet vybraných pump od srpna stačilo vytočit 260 tisíc litrů bionafty, a víc jí nebylo k dispozici. „Největší zájem propukl hned v září, kdy motorová nafta stála přes 30 korun a bionafta o dvě koruny až dvě padesát méně. I teď je pro konečného spotřebitele zajímavá. Za litr fosilní nafty zaplatí 28 korun 90 haléřů, za bionaftu jen 27 korun,“ vypočítává Loula. „I navzdory velkému zájmu tvořil metylester jenom asi půl procenta celkového prodeje Benziny. Jak mizivého průměru dosáhla letos biopaliva v České republice, těžko domyslet. Bez odepisované bionafty bychom však neměli nic,“ myslí si Loula.
Kuriózní komplikace.
Při mnohaměsíčním výpadku zásobování bionaftou se pumpařům nevyplácelo držet prázdnou nádrž. Když se bionafta vrátila, využili pro ni někteří pumpaři uvolněných zásobníků po drahém benzinu super 96, o nějž nebyl zájem. „Zapomněli, že do nádrže pro super 96 bývalo sváděno odsávání benzinových par, aby neznečišťovaly ovzduší a mohly být po příjezdu cisterny odsávány zpátky k rekuperaci. A nestačili se pak divit, když bod vzplanutí bionafty vlivem benzinových par poklesl z obvyklých 55 stupňů Celsia na pouhých 20 stupňů, což je nebezpečná chyba,“ popisuje situaci předseda představenstva Společenství čerpacích stanic pohonných hmot v České republice Ivan Indráček.
Certifikaci na inspekční a zároveň laboratorní činnost, která odhaluje chyby podobného rázu, má v Česku jen Ústav paliv a maziv, který poskytuje své služby buď České obchodní inspekci nebo přímo distribučním společnostem pohonných hmot. „Norma na kvalitu metylesteru se velice zpřísnila,“ uklidňuje Vladimír Třebický. „Ještě donedávna však byly problémy s oxidační nestabilitou. Stávalo se, že řidič nechal bionaftu v systému přes zimu a na jaře už auto nerozjel, protože se mu všechno zalepilo. Palivo bylo nestabilní a během zimy proběhla v systému oxidace. Proto se přísně sledují nečistoty: volný metanol, obsah vody, na nějž je metylester mnohem citlivější než nafta, a stopové obsahy kovů, jako jsou sodík, draslík, vápník, hořčík. Ty je potřeba odstranit, protože jsou nežádoucí jak kvůli emisím, tak z hlediska funkčnosti katalyzátoru. Tomu vadí i fosfor, a proto musí taky pryč,“ vysvětluje Třebický.
Je libo výběr?
Většina dieselů by mohla jezdit i na čistý metylester, ale výrobci to zpravidla nedoporučují. Proč to však na starším autě nezkusit? Indráček vypozoroval, že v Německu si mohou řidiči kamionů sami namixovat koktejl z levnějšího metylesteru a dražší nafty. Také bionafta nabízí volbu. Tím to však končí, budoucích přimíchaných pět procent metylesteru budeme čerpat povinně, palivo se bude dál jmenovat motorová nafta. A jestli tam metylester opravdu je, nebo není, se nikdy nikde nedovíme. Nevíme ani to, zda jsme v autě se spalovacím motorem už náhodou nejeli na bioetanol. V Německu už je součástí benzinu, který se k nám dováží.
