Generální tajemník Asociace pro spravedlivou konkurenci (ASK) Ivan Pilný se v článku Když je ztráta ziskem (EURO 4/2005) hrubě mýlí. Nepochopení základních principů telekomunikačního trhu a konkurence nelze nahradit prázdným ironizováním. Právě proto považuji za dobré vyjasnit některé problémy českých telekomunikací.
Jiný Pilný.
Argumentace, že jedinou překážkou menších pevných operátorů na trhu je jednání Českého Telecomu (ČTc), se neobjevuje poprvé. „Situace na telekomunikačních trzích je v současné době velice špatná… Očekávat, že do tohoto prostoru někdo investuje nemalé částky peněz na to, aby vytvořil infrastrukturu pro alternativní operátory, se ukazuje zcela nerealizovatelné. Většina alternativních operátorů má velké problémy, jsou na prodej, mají dluhy, jejich plány, se kterými vstupovaly na trh, byly velmi ambiciózní a nepočítaly s realitou, investovaly spoustu peněz do absurdního marketingu, který v konečném důsledku zákazníkům nic nepřináší. K problémům je potřeba najít vysvětlení, a proč by viníkem nemohl být…Český Telecom.“ Autorem těchto řádků je také Ivan Pilný. Jde o citát z rozhovoru Mnohé se musí změnit, který poskytl ještě jako předseda představenstva ČTc (časopis Chip 1.3.2001).
Výpočet, nikoliv licitace.
Rozvoj telekomunikačního prostředí v Česku značně ovlivňuje návratnost investic, zejména u univerzální služby. Zákon hovoří jasně. Poskytovatel služby má nárok na úhradu nákladů a přiměřený zisk. Neregulované služby řeší trh. U regulovaných je třeba náklady sečíst a doložit. Pokud ČTc označuje některá rozhodnutí za „nezákonná“, je to proto, že administrativně stanovená cena je nižší, než by měla být dle doložitelných čísel. Jediným racionálním řešením je tedy výpočet a ověření reálných nákladů, nikoliv licitace.
Autor však nelogicky argumentuje solidním finančním výkonem ČTc. Zřejmě jen nedopatřením pozapomněl na rok 2003, kdy jsme museli právě kvůli sporným regulačním otázkám odepsat část aktiv (téměř deset miliard korun), a skončili proto ve ztrátě. Připusťme, že ČTc patří k nejlépe hospodařícím firmám v České republice i v evropském kontextu. To na oprávněností uvedeného požadavku nic nemění. Autor buď nechápe, že firma může být úspěšná i přesto, že ji nastavením podmínek v rozporu se zákonem v některé oblasti jejího podnikání prokazatelně vzniká ztráta, nebo se neobratně uchyluje k demagogii.
Řadu sporů na toto téma už nyní na popud ČTc řeší soud. Statutární zástupci jakékoliv společnosti mají povinnost spravovat svěřenou firmu s péčí řádného hospodáře. Pokud je tedy ČTc (a jeho akcionáři) ve svých oprávněných zájmech poškozován, jeho vedení musí učinit vše, aby tomu zabránilo.
Spravedlivá konkurence.
Každému, kdo se trochu orientuje v matematice, telekomunikacích a má i informace ze zahraničních trhů, musí být jasné, že jediným, komu regulace (v tomto případě měsíčních paušálů) pod úrovní nákladů může vyhovovat, jsou alternativní operátoři (prakticky bez vlastních sítí), ne zákazníci. Bude-li operátor v kterékoliv zemi donucen provozovat telefonní linky (nebo jejich část) pod úrovní nákladů, bude je pravděpodobně muset „dotovat“ z jiných služeb. To samozřejmě zhorší jeho konkurenceschopnost. Menším operátorům bez starosti o přístupové sítě to umožňuje snadné živobytí s minimálním konkurenčním tlakem. Tak by zřejmě měla vypadat ona „spravedlivá konkurence“ podle ASK.
Bylo by zcela korektní, kdyby se ASK k tomuto zájmu otevřeně přihlásila. Schovávat se za údajnou ochranu zákazníků je nepoctivé. Autor tvrdí, že „bez zvýšení regulační činnosti na ochranu spotřebitelů a alternativních operátorů“ bude konkurenceschopnost na trhu pevných linek v ohrožení. Myslím, že opak je pravdou. Jak vyplývá z uvedeného, podobní kritici se sice zaštiťují zájmy zákazníků, ale především jim jde o to, jak naplnit na cizí úkor své kapsy. Dokládá to i postoj některých operátorů v kauze podvodných připojení k internetu. každý měsíc jsou poškozovány až stovky zákazníků jenom proto, že se někomu jednání „na úkor spotřebitelů“ prostě vyplatí. Nevím o žádné aktivitě Asociace pro spravedlivou konkurenci na ochranu zájmů zákazníků.
Absurdita.
Na závěr několik vět ke zřetelně účelovému strašení „některými neoficiálními zprávami“ o každoročním jednání s Českým telekomunikačním úřadem na téma regulované služby. Jediné, co musí být z pohledu regulace respektováno, jsou zákony. Tvrzení autora, že si ČTc „hodlá zachovat příjmy na úkor spotřebitelů“, je nehorázné a vykazuje znaky záměrného poškozování naší společnosti. Ceny dnes ČTc musí stanovovat především s ohledem na konkurenční prostředí, které zde jednoznačně funguje.
Článek pana Pilného vypadá spíše jako „úkol z pilnosti“ než úvaha o postavení ČTc a malých operátorů na trhu. Dovolím si proto tuto úvahu zakončit jeho citátem z dob, kdy ještě nebyl generálním tajemníkem, ale reprezentoval zájmy ČTc: „Funkci regulátora chápu podobně jako v silničním provozu, kde existují jistá pravidla a někdo je musí kontrolovat a dbát na jejich dodržování. Ovšem regulovat tím způsobem, že budu říkat, co kdo na trhu smí a nesmí, mně připadá absurdní.“ V tom se do písmene shodujeme.
