Možnosti ukončení pracovního poměru
Každý pracovní poměr je možné ukončit buď oboustranným smluvním ujednáním, nebo jednostranným rozhodnutím zaměstnance či zaměstnavatele. Důvody, které vedou jednu ze smluvních stran k rozvázání pracovněprávního vztahu, pak mohou být buď subjektivního charakteru, což znamená, že tak učiní zaměstnavatel či zaměstnanec z vlastní vůle, nebo objektivního charakteru, kdy se tak děje následkem nějaké skutečnosti, jež nastala nezávisle na jejich vůli.
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ukončení pracovního poměru umožňuje čtyřmi následujícími způsoby:
- výpovědí,
- dohodou o rozvázaní pracovního poměru,
- okamžitým zrušením,
- zrušením ve zkušební době.
Výše uvedené možnosti představují způsoby skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele i zaměstnance. Platí tedy, že obě smluvní strany mají právo ukončit pracovněprávní vztah za předpokladu, že dodrží všechny zákonné podmínky. Kromě již zmíněných způsobů ovšem dochází k ukončení pracovního poměru také uplynutím lhůty stanovené ve smlouvě na dobu určitou.
Skončení pracovního poměru na základě výpovědi
Nejznámějším a společně s dohodou o rozvázání pracovního poměru zřejmě také nejběžnějším způsobem ukončení činnosti je výpověď. Ta může přijít jak ze strany zaměstnance, tak ze strany zaměstnavatele, a v obou případech je nezbytné dodržet takzvanou výpovědní lhůtu, která ze zákona musí trvat minimálně dva měsíce. V rámci této doby je zaměstnanec povinen stále vykonávat pracovní činnost, za kterou mu náleží mzda nebo plat.
Zaměstnanec může podat výpověď z jakéhokoliv důvodu. Oproti němu zaměstnavatel tak smí učinit pouze ze zákonem stanovených důvodů, kterými jsou hrubé porušení pracovních povinností zaměstnance, organizační změny v podniku nebo situace, kdy zaměstnanec nemůže dále vykonávat svoji práci ze zdravotních důvodů kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání. Mezi důvody, které mají přímou souvislost s organizačními změnami a výpovědí, patří:
- zaměstnavatel ruší svoji činnost nebo její část,
- podnik nebo jeho část se přemisťuje,
- zaměstnanec se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,
- zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce.
Jak ukončit pracovní poměr dohodou
Další možností, jak skončit v zaměstnání, je takzvaná dohoda o rozvázání pracovního poměru. Jedná se o oboustranný právní akt mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, na základě kterého se domluví, k jakému dni zaměstnanec svoji práci opustí. Velkou výhodou tohoto způsobu ukončení činnosti je, že zaměstnanci neběží žádná výpovědní lhůta.
Často se tento způsob rozvázání zaměstnaneckého poměru využívá, když si zaměstnanec najde novou práci, kam potřebuje nastoupit dříve než po uplynutí výpovědní lhůty, nebo například v momentě, kdy se chystá cestovat, stěhovat či studovat. Ukončit pracovní poměr dohodou však může také zaměstnavatel, avšak jen ze zákonem stanovených důvodů, stejně jako je tomu v případě výpovědi.
Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být vždy vyhotovena v písemné formě, a to ve dvou exemplářích, kde jeden náleží zaměstnavateli a druhý zaměstnanci. V případě, že by ujednání proběhlo jen ústně, nemůže být považováno za platné a zaměstnanecký poměr tak stále poběží. Stejně tak není možné dohodu uzavřít zpětně.
Okamžité ukončení pracovního poměru
V ojedinělých závažných situacích může pracovní poměr zaměstnanec nebo zaměstnavatel rozvázat s okamžitou platností. Ze strany zaměstnavatele je tak možné konat pouze za předpokladu, že pracovník hrubým způsobem porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů, které se vztahují k činnosti, jíž zaměstnanec vykonává. Dále má zaměstnavatel právo bez odkladu ukončit se zaměstnancem pracovní poměr ve chvíli, kdy je daný pracovník odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému odnětí svobody na dobu delší než jeden rok nebo pokud spáchal úmyslný trestný čin při plnění pracovních úkolů.
Avšak existují také výjimky, kdy zaměstnavatel své pracovníky s okamžitou platností propustit nemůže. Tyto případy stanovuje zákoník práce a jedná se o situace, kdy daná osoba čerpá mateřskou či rodičovskou dovolenou, nebo v momentě, kdy je zaměstnankyně těhotná.
Zaměstnanec má pak právo na okamžité ukončení pracovního poměru ve dvou případech. Prvním z nich je situace, kdy na základě lékařského posudku nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu nemůže danou pracovní činnost vykonávat dále bez toho, aniž by bylo vážně ohroženo jeho zdraví. Zároveň však musí platit skutečnost, že mu zaměstnavatel do 15 dnů od předložení tohoto posudku neumožnil vykonávat jinou činnost.
Druhá možnost, kdy zaměstnanec smí ukončit pracovní poměr s okamžitou platností, nastává za předpokladu, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu, plat, náhradu mzdy či platu nebo část z odměny, která mu na základě pracovní smlouvy za odvedenou práci náleží, a to do 15 dnů od uplynutí její splatnosti.
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době
Zkušební doba slouží k tomu, aby obě smluvní strany zjistily, zda si vzájemně vyhovují. Pokud očekávání nejsou naplněna, není problém poměr legálně ze dne na den ukončit. Pakliže se zaměstnanec nachází ve zkušební době, může tedy buď on, nebo jeho zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr bez udání důvodu.
Platí však podmínka, že toto zrušení musí být vždy zaznamenáno v písemné podobě, jinak by nebylo považováno za platné. Zároveň ve zkušební lhůtě nesmí zaměstnavatel zrušit pracovní poměr během prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance.
Ukončení pracovního poměru na dobu určitou
Při podpisu pracovní smlouvy na dobu určitou obě smluvní strany, tedy jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, souhlasí s tím, že je pracovní poměr sjednán pouze na konkrétní předem stanovenou délku. Jakmile tato lhůta uběhne, pracovní poměr je automaticky ukončen. V případě, že je zaměstnavatel se svým zaměstnancem spokojen, může mu samozřejmě po uplynutí této doby nabídnout novou pracovní smlouvu, a to opět buď na dobu určitou, nebo už rovnou na dobu neurčitou.
Pakliže se jedna ze zúčastněných stran rozhodne pracovní poměr ukončit ještě před uplynutím lhůty uvedené ve smlouvě, může tak učinit všemi výše zmíněnými způsoby, které jsou stanoveny v zákoníku práce. Je však potřeba stejně jako v předchozích případech dodržet veškeré podmínky, které česká legislativa v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru nařizuje.
