Mnoho Evropanů sleduje dění na zdánlivě vzdáleném Krymu a východě Ukrajiny poměrně lhostejně. Aktuální dění má přitom na životy obyvatel Evropy větší dopad, než si mnohdy připouštějí. Může mít vliv na to, čím a za kolik si v zimě zatopí či co se dostane na jejich stůl. Současné krizi možná budou moci přičíst rychlejší přijetí eura nebo nedostatek peněz na zdravotnictví či sociální výdaje, které jejich stát přednostně nasměruje do obrany.
Ruská anexe Krymu staví nové bariéry a místo spolupráce nastal čas sankcí. Vladimir Putin mění svým zásahem vízovou politiku v Evropě. Na samotný Krym nyní cizinci potřebují ruské vízum. Předtím mohla velká část cizinců do Sevastopolu bez víza podle ukrajinských zákonů. Mnohem podstatnější je vízový styk mezi Ruskem a Evropskou unií. O vízové spolupráci se jednalo od roku 2007, ale nyní se ministři zahraničí členských států rozhodli tato jednání přerušit.
Na vrub krymské krize jdou také finanční překážky. Moskva například uvalila nucenou správu na ruskou pobočku největší ukrajinské banky Privatbank. Podle Kyjeva zjevně na politickou objednávku. Ukrajině naopak miliardou dolarů pomohly USA a jedná se o třech miliardách z Mezinárodního měnového fondu. Méně nápadná je bariéra ve výměně informací. USA například zrušily rozhovory s Ruskem o výměně informací finančního charakteru.
Dramaticky přibývá bariér
Další bariéry představují sankce. USA a EU zakázaly vstup na své území kremelské elitě a zmrazily jí majetek. Andrej Fursenko, poradce Vladimira Putina či „osobní Putinův bankéř“ Jurij Kovalčuk jsou mezi nežádoucími osobami. Rusko odpovědělo stejnou mincí. Ruší se také summity s Ruskem. Rusko bylo fakticky vyloučeno ze skupiny nejmocnějších států G8.
Energetické strategie jsou v bodu zlomu
Strach z Ruska po anexi Krymu ovlivní další směřování evropské energetické politiky. Už po jarním unijním summitu představitelé unie jasně řekli, že je třeba závislost na dovozu plynu a ropy z Ruska snížit. Ukrajinská krize tak může v Evropě vyústit v další důraz na rozšiřování domácích obnovitelných zdrojů energie a na zvyšování energetické účinnosti. Ve hře je také uvolnění amerického exportu zemního plynu do Evropy.
Naopak Evropská komise nehodlá pokračovat v jednání s Ruskem o změně podmínek, za nichž by plynovod South Stream z Ruska do Evropy odpovídal evropským energetickým pravidlům. Samotná Evropa se po předchozích plynových krizích připravila na to, že přes Ukrajinu do Evropy plyn nebude proudit. Modernizovala plynovody, aby uměly přenášet plyn i směrem na východ. Teď z toho může profitovat Ukrajina, která se snaží dojednat levnější dodávky plynu z Evropy.
Jenže ve výsledku jde stejně o plyn, který se jinými cestami dostane do Evropy právě z Ruska. Moskva a především společnost Gazprom už daly jasně najevo, že přesměrování plynu pro Evropu na Ukrajinu budou považovat za nelegální. Představitelé některých evropských energetických koncernů se však už dříve nechali slyšet, že v okamžiku, kdy se ruský plyn v Evropě prodá na volném trhu, lze ho bez problému na Ukrajinu poslat.
Příprava stavby plynovodu South Stream
Putin spojuje Evropskou unii
Zelená europoslankyně Rebecca Harmsová zavtipkovala, že by ruský prezident Vladimir Putin měl získat výroční Cenu Karla Velikého, která se uděluje za přispění k evropské spolupráci. Putin svou hrozbou dokázal přimět EU ke společné akci. Společná zahraniční a obranná politika už najednou není iluzí.
Snaha o těsnější spolupráci může být vidět ale i v jiných ohledech. Podle některých diplomatů se Polsko připojí k tvrdému jádru EU a přijme euro. Stejně tak možná Dánsko. Ve vojenské oblasti chce těsněji spolupracovat Finsko a Švédsko. Lídrem těchto snah je především Polsko. To navrhuje například i novou energetickou politiku EU, aby se Evropa zbavila závislosti na Rusku. Zároveň se ukazuje, že Německo není lídrem EU jen ve finančních a institucionálních otázkách, ale i v těch obranných a bezpečnostních. Ne náhodou Putin ze všech státníků nejčastěji zatím hovořil s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a snažil se ji usmířit. Neúspěšně.
Ukrajinské produkty míří do Evropy
Brusel ve snaze pomoci Ukrajině zmítané politickými a hospodářskými problémy urychlil obchodní sbližování s Kyjevem. Evropský parlament před pár dny podpořil rozhodnutí Evropské komise omezit celní tarify pro ukrajinské zboží. Ukrajinští exportéři zemědělských produktů, textilu i dalšího zboží by tak měli ušetřit téměř půl miliardy eur ročně.
Očekává se, že rozhodnutí by mohlo nabýt účinnosti v květnu. Musí ho však ještě potvrdit členské státy. Kupříkladu čeští potravináři přitom vyjadřují obavy z přísunu levných zemědělských produktů, přestože část bude podléhat kvótám. Ukrajinské agrární výrobky pomalu pronikají do unie i tak, loni odstartoval export kuřat. Třeba jejich vývozcům odstranění bariér pomůže, na spekulace o přesném dopadu je ale brzy.
Ukrajinští experti vesměs tvrdí, že krok Bruselu bude mít přínos pouze pro pár firem, které jsou na vstup na evropské trhy nejlépe připraveny. Někteří producenti, například mlékaři, budou ale mít nadále problém se splněním přísných hygienických norem, kvůli čemuž budou muset hodně investovat do modernizace výroby. Pro producenty slunečnicového oleje bude zase evropský trh zajímavý tehdy, pokud za něj dostanou více peněz než třeba v Indii.
Na kontinentu se bude více zbrojit
Ruská anexe Krymu bude mít dlouhodobý dopad na vytváření obranných strategií evropských zemí. Události vystrašily především Švédsko, které není členem NATO. O špatné obranyschopnosti země se mluví už delší dobu, debaty se rozhořely zejména po loňském specifickém cvičení ruských letadel, na něž Stockholm nedokázal zareagovat. Padají dokonce opatrné návrhy na ukončení tradiční neutrality. V Helsinkách se hovoří o připojení k Severoatlantické alianci ještě otevřeněji.
Podle expertů je ale nepravděpodobné, že by současné aktivity skončily plným členstvím Švédska a Finska, rýsuje se spíše jejich užší spolupráce mezi sebou i s vojenským blokem. Z průzkumů vyplývá, že si vstup do NATO přeje třetina Švédů a pouze pětina Finů.
Nejde však jen o „nechráněné“ země. Členské státy paktu mají dlouhodobě problém s dodržováním slíbených výdajů na obranu a hospodářská krize vojenské rozpočty ještě přiškrtila. To se však nyní může změnit.
Kupříkladu aktivní Polsko za chvály Washingtonu urychluje budování protiraketové obrany v hodnotě miliard dolarů. V reakci na ruský krok se síly NATO patrně posunou více na východ, zejména do Pobaltí, což přispěje k trvalému napětí v regionu a roztáčení spirály zbrojení.
Černé moře má vyšší vlny
Ruská expanze v oblasti Černého moře má dopad na námořní provoz v těchto vodách a patrně bude působit třenice. Moskva se před pár dny ohradila kvůli přítomnosti amerických plavidel v moři. Poukázala přitom na téměř osm dekád platnou Konvenci z Montreaux, která upravuje režim proplouvání vojenských lodí úžinami Bospor a Dardanely.
Na výpad reagovalo Turecko, které se jako „strážce“ vstupu do oblasti cítí dotčeně. Ankara podotýká, že od té doby, co je členem NATO, je tak trochu ve střetu zájmů a dostává se do sporů s aliancí kvůli snaze striktně dodržovat konvenci. Projevilo se to podle ní například už během konfliktu Ruska s Gruzií v roce 2008. I nyní ji prý některé členské země paktu tlačí k tomu, aby byla méně přísná. Argumentují tím, že po ruském záboru ukrajinských lodí Turecko ztratilo postavení největší flotily v moři a je třeba dospět k nové rovnováze sil v regionu.
Čtěte také:
Radikálové v Luhansku prý v zaminovaném objektu drží rukojmí
Rusko chce zničit Ukrajinu, tvrdí Jaceňuk. Separatisté žádají o intervenci
Krym Putinovi nestačí. Chce Finsko i Pobaltí, tvrdí jeho exporadce
