Revolta v nejmenší vládní partaji byla přidušena dříve, než začala
Hladoví koaliční vlci se najedli a vláda i partaj zelených zůstaly celé. Takový je překvapivý výsledek krize kolem odstupující ministryně školství Dany Kuchtové. Ještě minulý týden v pondělí se totiž zdálo, že bojovná první místopředsedkyně Strany zelených, podporovaná řadou členů republikové rady své partaje, se snad raději přiváže k psacímu stolu v ministerské pracovně, než aby vyhověla tlaku premiéra Mirka Topolánka a potažmo i předsedy zelených Martina Bursíka na odchod svůj a svého náměstka Jaromíra Soukupa. A to i za cenu hrozícího rozštěpení strany a krachu koalice. Jenže v úterý bylo náhle všechno jinak. „Chtěla bych tedy ohlásit, že hodlám rezignovat na post ministryně školství,“ prohlásila Kuchtová odevzdaně na mimořádné tiskovce po nočním bouřlivém jednání zelené generality. Dokonce zdůraznila, že chce být Bursíkovi nápomocna v hledání svého nástupce. Skončila tedy rebelie v nejmenší vládní straně na podporu oblíbené první místopředsedkyně dříve, než začala? Ne tak docela. Napětí mezi pravicovým (bursíkovským) a levicovým (kuchtovským) křídlem trvá, pouze byl odložen okamžik měření sil.
Noc dlouhých ekonožů.
O tom, proč vlastně Kuchtová po půlnoci z 24. na 25.září otočila a smířila se s rezignací, nechce dodnes nikdo z vedení strany podrobně mluvit. „Žádná poslední kapka nebyla. Dlouho jsme diskutovali a pak jsme dospěli k tomuto názoru. Myslím, že je to dobrý názor. Hlavně vítám, že se domluvil kompromis a že zelení jedou dál,“ řekla týdeníku EURO odstupující ministryně. Martin Bursík zase hlavně oceňuje velkorysost jejího rozhodnutí. „Vážím si toho. Lidsky. Je to velmi důležitý vzkaz dovnitř strany, protože někteří si začali hrát s atraktivním tématem rozporu dvou nejvýše postavených představitelů zelených. Ministryně nabídla odchod, my jsme to přijali a nalezli řešení, které obsahuje celou řadu kladů. Také záporů, protože Dana Kuchtová přece jen odchází z postu, ale nemám žádné pochybnosti, že by se neuplatnila v nějaké zajímavé práci. Jsme připraveni s ní dále spolupracovat,“ popisuje noční dohodu Bursík. Prodala-li Kuchtová pod tlakem kůži lacino nebo se jí podařilo s bursíkovci (k těm patří v předsednictvu zelených třeba šéfka poslaneckého klubu Kateřina Jacques nebo místopředseda pro zahraniční vztahy Ondřej Liška) dohodnout své další uplatnění a nasměrování resortu, se však teprve ukáže.
Jacques zasahuje.
Podle svědectví příznivců Kuchtové z Republikové rady Strany zelených šlo však zřejmě jen o výsledek improvizace po vyčerpávající válce nervů. První místopředsedkyně prý totiž tlakům na odstoupení během osudné noci dlouho vzdorovala. „Až do chvíle, kdy debata byla na nátlak Kateřiny Jacques označena za uzavřené jednání předsednictva a stoupenci Kuchtové museli ven z místnosti,“ líčí jeden z přímých svědků události. „A pak se to tam během půlhodiny velmi rychle upeklo,“ tvrdí. Přitom Jacques se prý jednání také zúčastnila, ačkoli není členkou předsednictva.
Šéf republikové rady Dalibor Stráský připouští, že obránci Kuchtové byli její demisí dost zaskočeni. „Mění to situaci. Nevím, jak se vyvinou další jednání, když podpora ministryně je už pasé,“ řekl pro týdeník EURO. Hlavní akcí na obranu Kuchtové totiž měla být schůze republikové rady 7. října, která za původních okolností mohla pro Bursíka skončit debaklem. Jenže teď není koho bránit. „Výhrady Matěje Stropnického jsou úplně eliminovány, nebude nic. Pouze informace o tom, co už proběhlo. Usnesení předsednictva i poslanců byla přece jednohlasná,“ usmívá se Jacques nad tím, že nevyšly plány dalšího obávaného Bursíkova soka v partaji a místopředsedy republikové rady. Stráský se však nevzdává. „Nemá smysl nikoho obviňovat, protože zvrátit to už nelze. Vyslechneme si však stanoviska hlavních aktérů a posoudíme kandidáty na ministra školství,“ plánuje, co se bude dít 7. října. Některé své obhájce Kuchtová ministerskou demisí natolik zklamala, že by se od ní mohli i odvrátit. „Prostě se zalekla postavit se ve finále proti předsedovi,“ popisuje jeden z členů republikové rady své rozčarování.
Zákulisní tlaky.
Zajímavé je, že premiér Topolánek dal ještě před dvěma týdny Kuchtové lhůtu na odstranění nedostatků při přípravě programů k čerpání peněz z eurofondů až do 15. října. Pár dní poté však poslal ministryni školství dopis, v němž vystupňoval požadavky a lhůtu zkrátil do 4. října. Různí kritici Kuchtové z řad koaličních stran se přitom už tehdy netajili obavami, že právě na republikové radě zelených 7. října by se nejmenší vládní partner mohl postavit proti linii svého předsedy a dokonce vystoupit z koalice.
Zvláštní je i to, že odpůrcům dosavadního vedení ministerstva školství - od Topolánka přes Bursíka či členku Rady vlády pro výzkum a vývoj Miroslavu Kopicovou až po Michaelu Šojdrovou - vadil více náměstek Soukup než sama Kuchtová. „Myslím, že to byl ten problém. On byl cílem toho tlaku,“ přiznal pro týdeník EURO předseda školského výboru sněmovny Walter Bartoš z ODS. Soukup coby pravá ruka Kuchtové na jaře převzal agendu investic a na začátku září dostal na starost i kritizovanou přípravu čerpání evropských peněz. Jakousi „náhodou“ se přitom právě tehdy začalo pod Kuchtovou vážně kymácet křeslo, a to navzdory Topolánkovu počátečnímu nadšení, že třeba do čela příprav libereckého lyžařského šampionátu v roce 2009 prosadila místo Romana Kumpošta Kateřinu Neumannovou. A další podivnost: Už v červnu se za velmi nestandardních podmínek (za jednorázový smluvní honorář 40 tisíc korun) stal poradcem Kuchtové Vojtěch Doležal, expert na čerpání europrostředků v oblasti životního prostředí a Bursíkův profesní známý (EURO 39/2007). Záhy se ujal příprav euroagendy, ale u Kuchtové přes velké úsilí neuspěl. Šlo o kýmsi dosazenou protiváhu Soukupa? Tak se hraje o vliv na 135 miliard korun do školství od Evropské unie…
Boj o nástupce.
Zatím žádný politik vládní koalice nevyslovil návrh, aby zelení školství pustili a vyměnili je za jiné ministerské křeslo. „Školský resort je zatím v rozhodování zelených,“ uznává i poslankyně KDU-ČSL a iniciátorka vlny kritiky vůči Kuchtové Michaela Šojdrová, i když očekává, že lidovci by konečně mohli dostat dlouho požadovaný post náměstka pro vysoké školy.
Bursíkovci a kuchtovci se však liší v názoru, jaký typ politika by měl Kuchtovou nahradit. „Kritériem ať je především to, aby se evropské fondy využívaly skutečně tak, jak se to pokoušela nastavit Dana Kuchtová. Totiž, aby se zabránilo tokům nastaveným za předchozích vlád, které byly trochu nekalé,“ požaduje Stropnický. Stráský rovnou preferuje, aby nový šéf školství pocházel přímo z resortu, nejlépe z řad lidí, které Kuchtová na ministerstvo přivedla. Mluví se tak především o Radanu Večerkovi, šéfovi revizní komise zelených. Právníkova z Karlovarska a expertova na dotace pro venkov Kuchtová letos na jaře jmenovala ředitelem nově vznikajícího odboru CERA, z něhož se časem měla stát dvousethlavá agentura pro implementaci programů na čerpání peněz z eurofondů. Plán však v létě zkrachoval kvůli jeho zamítnutí ministerstvem financí. Na tom, že by nový šéf resortu měl pocházet z lidí, kterým Kuchtová na ministerstvu důvěřovala, trvá i Stráský.
Třeba i externistu.
Naopak, zelení blízcí předsedovi Bursíkovi - například místopředseda Ondřej Liška - by školství svěřili i osobnosti mimo resort či partaj. O jménech kandidátů sice nikdo ze zelených nechce spekulovat, přesto například mezi poslanci ve sněmovně kolují „zaručené“ informace. „Ministryní bude asi Kateřina Žáková,“ oznámil minulé úterý hloučku sociálnědemokratických poslanců jejich kolega Vítězslav Jandák. Poslankyně Jacques to však vylučuje a i Bursík tvrdí, že se osvědčila jako šéfka klubu, jíž prý zůstane. Mluví se však i o senátorovi Jiřím Zlatuškovi nebo Františku Korbelovi, advokátovi zelených z Tábora, s nímž Bursík už loni v létě během sestavování koalice počítal na post šéfa legislativní rady vlády nebo ministra spravedlnosti. K tomu je však skeptická lidovecká expertka na školství Šojdrová. „Nevím, nakolik má František Korbel větší zkušenosti s koncepcemi ve školství než Dana Kuchtová,“ řekla pro týdeník EURO.
Kuchtová má potenciál.
Kuchtová má oficiálně rezignovat 3. října a nového ministra chtějí zelení představit dva týdny poté. Není pravděpodobné, že by první místopředsedkyně chtěla dál hrotit situaci a postavit se proti Bursíkovi, „Bojovat s předsedou není řešení,“ říká jednoznačně. Ani Bursík do většího střetu nepůjde, když sokyni tak úspěšně vystrnadil z exekutivy a zbavil vlivu i jejího náměstka a někdejšího volebního sponzora zelených Soukupa, s nímž má od loňského podzimu napjaté vztahy. „Problém je vyřešený a nemám žádnou potřebu jej zpětně hodnotit,“ říká Bursík vítězně. Přesto jsou spojenci Kuchtové ve vedení zelených ve střehu. „Myslím, že svár neskončil. Záleží na tom, co teď Dana Kuchtová udělá,“ myslí si šéf republikové rady Dalibor Stráský. „Potenciál má, podporu také. Kdyby byla velmi rozzlobená na to, co se v poslední době ve straně stalo, pak by to možná mohlo vést i k předčasnému sjezdu,“ varuje. Ten by ale musel být co nejdříve. Šance Kuchtové uspět v souboji o předsednické křeslo s Bursíkem totiž budou podle Stráského klesat. „Vášně opadnou,“ obává se Bursíkův oponent. Řádný sjezd zelených se má uskutečnit až na jaře 2009.
Konec panenství.
Samotná Kuchtová teď nechce o svém dalším angažmá moc mluvit, a o předsednických ambicích už vůbec ne. Připouští možnost kandidovat v krajských či senátních volbách, z politiky odejít nechce. Na její kariéru je však lepší nesázet. Matěj Stropnický má sice pravdu, když Kuchtovou chválí, že byla nejzelenějším členem současné vlády - v neusazené Straně zelených, plné různých naplavenin, je nejvýraznější představitelkou autentického proudu. Přesto si za svou prohru s partajními i byznysovými pragmatiky může sama. Ne, že by nebyla statečná. Ale přejala a pak nezvládla jejich styl hry. Jako by tím zelení přišli o politické panenství. O kom se mluví. Straničtí stoupenci Dany Kuchtové by v ministerském křesle rádi viděli šéfa revizní komise zelených Radana Večerku, který by prý mohl pokračovat v její linii. Naopak bursíkovské křídlo připouští i „nezelené“ kandidáty. Spekuluje se o advokátovi Františku Korbelovi, senátorovi Jiřím Zlatuškovi a o šéfce poslaneckého klubu zelených Kateřině Jacques.
