Hru s informacemi z Afghánistánu nezačala média, ale vedení generálního štábu.
Politici a armádní velitelé minulý týden odehráli průměrnou ochotnickou etudu. Když Lidové noviny ve středu prozradily, že se pod Hindúkušem podařilo zneškodnit dva muže, kteří měli prsty v srpnovém smrtícím atentátu na tři české vojáky, generálové a politici se snažili držet poker face. Zvládli to ale jen do čtvrtka.
Pak se objevila řada odborníků, kteří tvrdili, že zveřejnění bylo chybou. Ale ještě než se začne plivat a hanit, měl by se člověk s klidem podívat na to, kde a u koho celý příběh začal.
A vystopovat ten moment je poměrně jednoduché. Došlo k němu letos 10. srpna. To generál Aleš Opata ve vysílání České televize - z níž se po jeho nástupu do čela vojska stal vlastně další komunikační kanál armády - veřejně vyhlásil hon na atentátníky. “Nikdo v Afghánistánu nebude beztrestně zabíjet naše vojáky,“ zavelel tehdy Opata.
Čtěte také:
Opata v úzkých. Špatné zprávy z Afghánistánu střídá nedůvěra ke kolegům
A pokud veřejně zazní A (tedy zahájení honby), nemůže se nikdo divit, když pak veřejně proběhne i to B (honba se podařila). Byť má Olověná vesta zato, že v tomhle konkrétním případě nepřevážily důvody pro prozrazení vojenské akce nad těmi proti zveřejnění.
Pokud dnes někdo něco vyčítá médiím, měl by stejně měřit i Opatovi, který mohl v srpnu před kamerami volit o něco diplomatičtější vyjádření.
Ani s odstupem několika dní se však nic nemění na tom, že způsob, jakým se celá věc provalila, je poněkud umaštěný a radost z něj nemůže mít nikdo.
Přečtěte si další komentáře autora:
