Riskuje Hollywood, když svěřuje nákladné projekty režisérům s pověstí „umělců“?
Komiksový blockbuster Thor s odhadovaným rozpočtem 150 milionů dolarů dorazí do kin na sklonku dubna. Coby režisér ho má na svědomí Kenneth Branagh známý především shakespearovskými adaptacemi. Thor přitom není prvním snímkem, jehož prostřednictvím Hollywood v poslední době masivně investuje do režisérů s pověstí „umělců“. Nekomerčně orientovaní režiséři jsou podepsaní i pod vysokorozpočtovými snímky Tron: Legacy, Zelený sršeň nebo Cizinec.
Protože velká hollywoodská studia na blockbusterech založila existenci, působí taková strategie překvapivě. Neúspěch jednoho či dvou podobných snímků v jednom roce totiž může výrobce vážně ohrozit, či dokonce zlikvidovat. Jenže spoléhat se pouze na mnohokrát osvědčená jména typu Jamese Camerona nelze, navíc experiment se často vyplatí. Předpokládané hity tak producenti poměrně často svěřují právě tvůrcům, kteří si předtím vydobyli mezinárodní renomé úplně jinde a jinak.
Pravomoci režiséra jsou v rámci vysokorozpočtových projektů omezené a jejich podobu ovlivňuje řada složitých faktorů. Rozhodnutí najmout si „umělce“ nicméně kalkuluje s představou, že osobnost s „jiným“ pohledem na svět vtiskne snímku originální ráz. A právě to by mohlo publikum přilákat do kina. Současně ovšem studio očekává, že zvolený autor nebude zavedená pravidla porušovat příliš okázale.
Zkušenost nefunguje
Jak si povede režisér, který se v oblasti vysokorozpočtové podívané ocitl poprvé? Jeho předchozí práce obvykle nedovolují přesnější odhady. Třeba tvůrce akční sci-fi Tron: Legacy Joseph Kosinski zatím režíroval jen vysokorozpočtové reklamní klipy. Režiséři Cizince a Zeleného sršně si sice vybudovali jména v „uměleckém“ filmu, tam však platí jiné zákonitosti než v mainstreamu.
Němec Florian Henckel von Donnersmarck se na mezinárodní scéně zviditelnil svým debutem, politickým dramatem Životy těch druhých (2006). Retro příběh o východoněmeckém tajném policistovi, který se na sklonku totality zamiluje do své oběti, se stal nejoceňovanějším evropským titulem roku a získal řadu cen včetně Oscara za nejlepší neanglicky mluvený snímek roku. Donnersmarck jej pořídil za „zanedbatelné“ dva miliony dolarů, v Německu a v zahraničí film ovšem vydělal celkem 77,2 milionu. A to jistě hrálo roli v úvahách studia Spyglass Entertainment, které Donnersmarckovi svěřilo režii prestižního špionážního thrilleru Cizinec.
V Cizinci ovšem nefungují právě prvky, které měl autor ve svém předchozím filmu pod kontrolou. Na plátně chybí příslovečná vztahová chemie mezi hlavními protagonisty, což je na pováženou, neboť jde o zpravidla velmi výdělečné hvězdy Johnnyho Deppa a Angelinu Jolieovou. Donnersmarck navíc jako by se neuměl rozhodnout, jestli natáčí milostnou romanci, akční thriller, anebo parodii.
Pouhých šestnáct milionů dolarů utržených za první víkend promítání naznačilo mizivý komerční potenciál projektu. Studio do něj přitom investovalo své naděje prostřednictvím stamilionového rozpočtu.
Sršeň s ochablým žihadlem
Zatím největším úspěchem režiséra akční komedie Zelený sršeň Michela Gondryho se před sedmi lety stala originální romance Věčný svit neposkvrněné mysli. Jinak se Gondry soustřeďoval spíš na malé výstřední projekty. Loni ho však studio Sony oslovilo s nabídkou natočit adaptaci klasického populárního rozhlasového seriálu. Přestože akční komedie o superhrdinech nemají diváci příliš rádi, vybavili Zeleného sršně rozpočtem 120 milionů dolarů.
V kinech si film vede jen jako lepší průměr. Ani sebevědomý umělec Gondry totiž nedokázal vybalancovat žánr a těká mezi vážně míněnou poctou a parodickou hravostí. Tu od něj vzhledem k jeho předchozí tvorbě marně očekávala i řada filmových kritiků – zvláště ve vztahu k formátu 3D, který zatraktivňuje stále větší množství akčních snímků.
Už měsíc po premiéře bylo jasné, že si na sebe snímek jenom ve Spojených státech nevydělá. Polovinu výdělku totiž spolknou provozovatelé kin, takže film může spoléhat už jen na zahraniční tržby.
Selhání tvůrce „uměleckého“ typu, ať úplné nebo jen relativní, není v oblasti vysokorozpočtových kalkulací studií překvapením. Vždy totiž existuje nebezpečí, že právě neobvyklý prvek, který měl diváky nalákat do kin a překvapit je, drasticky naruší jejich očekávání.
Marná lásky snaha?
Gondryho situace není ani žádnou novinkou. Stačí si vzpomenout, jak v souboji se superhrdinou zklamal ceněný režisér lukrativního a umělecky úspěšného Tygra a draka Ang Lee. V roce 2003 udělal z potenciálního komiksového hitu Hulk propadák. Zklamání způsobilo i angažování režiséra Marca Forstera na režisérskou židličku bondovky Quantum of Solace (2008). Nové pojetí špionské legendy považovalo konzervativní publikum za příliš radikální. Dvaadvacáté dobrodružství agenta 007 tak navzdory dvousetmilionové investici studia Sony vydělalo jen 168 milionů dolarů. (Touha experimentovat s Bondem ovšem pokračuje. V pořadí třiadvacátou část série natáčí „nekomerční“ autor Sam Mendes.)
Loni se mezi propadáky zařadila i výpravná dobrodružná fantasy režiséra M. Nighta Shyamalana. Ten sice před lety překvapil (a vydělal) svým debutem Šestý smysl (1999), jeho naivní vyprávěnka Poslední vládce větru si však v kinech vedla jen chabě (131 vydělaných milionů při vkladu 150 milionů). Podepsalo se na tom zřejmě i režisérovo svévolné experimentování s možnostmi formátu 3D.
Hra s novou technikou
Formát 3D pro řadu režisérů s nezávislým viděním světa představuje neodolatelnou hračku, kterou jim studia ráda zapůjčí. Právě to byl případ Josepha Kosinskiho, který si s prostorovým formátem pohrál ve virtuálním dobrodružství Tron: Legacy, inspirovaném klasickým snímkem z roku 1982. Diváky přesto jeho abstraktně působící, chladné vizuální hrátky nebavily, což se podepsalo na relativně slabých tržbách.
Co se týče využití nových, digitálních technologií, vedou si ovšem „umělečtí“ hračičkové někdy stejně zajímavě a sebevědomě jako ostřílení řemeslníci typu autora série Star Wars George Lucase. Hollywoodu se dlouhodobě vyplatila třeba taková sázka do loterie, jako bylo angažmá Gorea Verbinského pro trikově velmi náročnou trilogii Piráti z Karibiku (která vydělala společnosti Disney celkem 675 milionů dolarů).
Neméně dobře si dlouhodobě vede také režisér Christopher Nolan, jehož mezi výdělečnou hollywoodskou elitu dostal rovněž komiksový netopýří muž Batman. Nolanův Temný rytíř se stal divácky nejúspěšnějším snímkem roku 2009.
Režisér Tim Burton, který si déle než čtvrtstoletí udržuje pověst autora „divných“, výtvarně i tematicky originálních filmů, zase nedávno zopakoval svůj dávný úspěch s Batmanem (který se stal nejlukrativnějším hitem roku 1989). Jeho obrazově opulentní Alenka v říši divů publikum oslnila natolik, že se stala druhým nejnavštěvovanějším titulem uplynulého roku.
