Menu Zavřít

Umělec byznysu

10. 9. 2010
Autor: Euro.cz

Mexický miliardář ovládá téměř osm procent HDP své země

Nikdy nic nevynalezl a ani neobjevil. Není ani geniální marketér či obchodník, nikdy nevytvořil žádný nový trh. Přesto je zřejmě nejbohatším obyvatelem naší planety. Řeč je o mexickém podnikateli sedmdesátiletém Carlosu Slimovi Helú, který v letošním vydání amerického magazínu Forbes opanoval čelo seznamu světových boháčů s hodnotou 53,5 miliardy amerických dolarů. V roce 2005 přitom Forbes jeho majetek neodhadoval ani na polovinu výše uvedené sumy.

Od kolébky do hrobu Na Slimovi je zajímavá nejen rychlost, s jakou svůj majetek kumuluje, ale především pozice, jíž dosáhl v mexické ekonomice. Pro 110 milionů Mexičanů, z nichž polovina žije v chudobě, je téměř nemožné, aby nějak nepřispívali k tvorbě Slimova bohatství. Občané Mexika se rodí v jeho nemocnicích, žijí v jeho činžácích, kouří jeho cigarety, jedí v jeho restauracích, létají jeho aerolinkami, pojišťují se u jeho pojišťoven, zřizují si konta v jeho bankách, nakupují v jeho supermarketech, tankují benzin vyrobený z ropy těžené na jeho vrtných plošinách, jezdí po jeho asfaltu pracovat do jeho továren, staví domy z jeho cementu a bydlí v jeho hotelech. Slimovi také patří těžařské firmy, výrobci limonád či největší mexický obchodník s výpočetní technikou. Nelze se divit, že například expert na Mexiko George Grayson této středoamerické zemi přezdívá Slimlandia. „Je to skutečně od kolébky do hrobu. V Mexiku vás prostě Slim pohltí,“ řekl Grayson listu The Guardian.
Slimovo impérium je vskutku rozsáhlé: 225 firem vlastní přímo a v dalších stovkách drží podíly. Jeho podniky tvoří dle odhadu časopisu Newsweek 42 procent hlavního mexického akciového indexu IPC. V relativním vyjádření odpovídá jeho majetek 7,3 procenta HDP Mexika. Pro srovnání například majetek nejbohatšího Němce Karla Albrechta (dle letošního žebříčku Forbesu vlastní aktiva za 23,5 miliardy dolarů) odpovídá jen 0,7 procenta HDP jeho rodné země a známý americký kapitalista John Rockefeller dokázal na vrcholu své moci v 19. století shromáždit majetek v hodnotě „jen“ 2,5 procenta HDP tehdejších Spojených států amerických. Je tedy velmi pravděpodobné, že žádný jiný podnikatel nikdy ve své zemi nezískal tak dominantní postavení, jakému se těší právě Slim. Ve skutečnosti je však mexický oligarcha zřejmě ještě bohatší, než tvrdí Forbes. Novinář Eduardo Garcia, jehož internetový portál Sendtidocomun počítá hodnotu Slimova majetku čtyřikrát do roka, přišel počátkem července s číslem 67,8 miliardy dolarů, což je výrazně více, než uvedl americký časopis o čtyři měsíce dříve. „Na rozdíl od Forbesu počítáme do majetku i obdržené dividendy. A jen od svých mexických firem dostal Slim v uplynulých třech letech přes pět miliard dolarů,“ potvrdil Garcia pro internetovou verzi listu The Financial Times.

Poučení z Plaboye Slim nebyl vždy tak bohatý. Po svém otci, libanonském křesťanovi, jenž do Mexika utekl v roce 1902, aby se vyhnul službě v turecké armádě, zdědil pouze velkoobchod s textilem Estrella del Oriente (Hvězda Orientu). Slim senior učil svých šest dětí, z nichž byl Carlos druhý nejmladší, vést účetnictví. A díky tomu si nynější nejbohatší muž světa vypěstoval zvláštní slabost pro tabulky a statistiky všeho druhu. Když mu bylo deset, otevřel si první konto, v jedenácti koupil první vládní dluhopisy a v patnácti akcie Banco National de Mexico. Již v sedmnácti letech se tak mohl pochlubit úsporami ve výši 32 tisíc pesos, což by nyní odpovídalo asi dvěma tisícům eur. Poté vystudoval na univerzitě stavebnictví a svou vášeň pro matematiku udržoval i pravidelným doučováním algebry. Po promoci se připojil ke skupině mladých dealerů s akciemi Los Casabolseros a v roce 1964 strávil několik měsíců v New Yorku, kde chodil na baseball a navštěvoval probíhající světovou výstavu s futuristickými expozicemi společností General Electric a General Motors. Dle časopisu Manager Magazin se mu také moc líbil Playboy, zejména sloupky Jak zbohatnout od jistého Jeana Paula Gettyho, který byl tehdy se dvěma miliardami dolarů nejbohatším Američanem. Getty ve své rubrice psal, že je třeba brzy vstávat, tvrdě pracovat, vždy se zaměřovat na zisk a náklady a vyvinout milionářskou mentalitu.

Bohatne se v krizi Po návratu do Mexika založil Carlos Slim vlastní investiční společnost, které se podařilo nakupovat a následně restrukturalizovat firmy zejména z oblasti stavebnictví, těžby a polygrafie. A pak přišel nejdůležitější rok jeho života. V roce 1982 Mexiko spadlo do ekonomické krize a mexická vláda situaci řešila radikální devalvací měny a znárodňováním bank, na což místní elita reagovala prodejem svých aktiv, a to často za minimální ceny. Na to Slim čekal – podařilo se mu koupit několik desítek firem. Mnohé podniky, jež získal, koupil i od amerických investorů, například mexickou část maloobchodního řetězce Sears nebo podíly ve společnostech Reynolds Aluminium, Sanborns (řetězec restaurací, lékáren a obchodních domů) a General Tire (výrobce pneumatik). Také se mu podařilo převzít společnost Cigatam, jež měla licenci na značku Marlboro a dnes je druhým největším výrobcem cigaret v Mexiku. Dále ovládl huti na tavení mědi, výrobce jízdních kol či za méně než 55 milionů amerických dolarů pojišťovnu Seguros, která je nyní částí finančního kolosu Inbursa v hodnotě přibližně dvanácti miliard dolarů. Kromě toho se Slim sblížil s nastupující politickou hvězdou Carlosem Salinasem, jenž se v roce 1988 stal prezidentem. Skamarádili se natolik, že je šprýmaři nazývali Carlos and Charlie show podle místního řetězce vykřičených restaurací. Všechny ale přešel smích, když Salinas začal počátkem devadesátých let privatizovat mexické firmy, aby zajistil pro státní rozpočet chybějící peníze. Tato operace vytvořila novou vrstvu superboháčů. Zatímco v roce 1991 mělo Mexiko v žebříčku Forbesu pouhé dva miliardáře, o tři roky později jich bylo již čtyřiadvacet. Seznam samozřejmě vedl Slim, který hned v roce 1990 získal v konsorciu se společnostmi BellSouth a France Télécom za 1,8 miliardy dolarů státního telekomunikačního obra Telmex, navíc se zaručeným monopolem na meziměstské hovory na šest let.

bitcoin_skoleni

Monopolní postavení O deset let později vyčlenil Slim z Telmexu mobilní telefonii do společnosti América Móvil, která je dnes třetím největším podnikem celé Latinské Ameriky a jejíž tržní kapitalizace počátkem srpna přesáhla sto miliard dolarů (mezinárodní telekomunikační gigant Vodafone měl ve stejné době kapitalizaci 130 miliard dolarů). K takovým výsledkům pomáhá Slimovým společnostem i schopnost udržet si monopolní postavení. Například aktuální tržní podíl América Móvil v Mexiku přesahuje 75 procent a Telmex, největší mexická soukromá firma, ovládá dokonce přes 90 procent místní pevné sítě. I proto patří telefonní poplatky v Mexiku k nejvyšším široko daleko. Světová banka tak Telmex označuje za soukromý monopol a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj si zase stěžuje na chybějící konkurenci v některých oborech (a není překvapením, že v mnoha z nich působí právě Slim). Pokusy o liberalizaci trhu miliardář ochromil stovkami žalob, odvolání a právních námitek. „To poslední, co chce kdokoli v Mexiku, je investovat v oboru, kde operují Slimovy firmy,“ potvrdil americkým médiím ředitel mexické telekomunikační firmy MCM Telecom Benito Ohara.
Další vlny razantní expanze svého krajana v domovské zemi se však Mexičané zřejmě už obávat nemusejí. Šestinásobný otec, vášnivý kuřák doutníků a sběratel umění Slim se po operaci srdce a smrti manželky stáhl z operativního vedení svých podniků a jen z pozadí tahá za drátky a příležitostnými nákupy vylepšuje vlastní impérium. Naopak každodenního řízení Slimova konglomerátu firem, sdruženém v holdingu Grupo Carso, se ujali jeho synové, synovci a také manželé jeho dcer. Slim se navíc výrazně odlišuje od dalších mexických boháčů: z dvou stovek nejbohatších Mexičanů jich 199 trvale žije v USA a jedinou výjimkou je právě Carlos Slim, jenž obývá poměrně skromný dům se šesti pokoji ve vilové čtvrti Mexico City. Jeho vlastní ložnice přitom není větší než běžný hotelový pokoj na Manhattanu. Mimochodem v tomto domě žije již téměř čtyřicet let. Na luxus si nepotrpí ani v dalších částech svého života. Nosí běžné konfekční obleky a svůj Ford Crown Victoria si řídí sám, zatímco jej ochranka sleduje v druhém voze. Nevlastní žádnou jachtu ani letní sídlo mimo Mexiko (tvrdí, že hotely jsou levnější a je s nimi méně starostí) a je známý tím, že je schopen tvrdě smlouvat o nákupu i běžných věcí. Například jeden z jeho přátel potvrdil, že když byl se Slimem na dovolené v Itálii, miliardář se v obchodě handrkoval dvě hodiny, aby srazil cenu kravaty o deset dolarů. Tomuto založení odpovídá i charita, jíž se věnuje nadace Carlos Slim Foundation, která raději místo peněz rozdává praktické věci: počítače, jízdní kola, brýle, stipendia pro studenty, přístroje pro nemocnice nebo maltu, omítku a kameny na zachování historického centra Mexico City. Jelikož mu toho v Mexiku patří tolik, tak vlastně z každého svého daru má trochu prospěch také on sám.

Rubens, Rodin, Timesy i Citigroup I Slim má své záliby. Hodiny se dokáže dívat na baseball, který prý miluje právě kvůli statistikám, jež si poznamenává do černého poznámkového bloku (stejného, v němž si plánuje většinu svých obchodních transakcí). Jeho oblíbeným týmem jsou New York Yankees a sám Slim příležitostně publikuje oslavné články o tomto sportu. Další jeho velkou vášní je umění – nikdo v Latinské Americe nemá sbírku srovnatelnou se Slimem. Jeho dům sice není velký, ale je nacpaný obrazy od autorů, jako jsou Murillo, El Greco, Renoir a další. Oligarchova sbírka umění je však ještě mnohem rozsáhlejší. Má dokonce vlastní muzeum pojmenované po své zesnulé manželce (Museo Soumaya), kde kromě děl od autorů, jako byl Picasso, Cranach či Miró a van Gogh, najdeme především tři stovky Rodinových soch, což je největší sbírka mimo Francii.
Carlos Slim možná žije v ústraní, ale při vhodné příležitosti stále přikupuje položky do svého impéria. Například v září 2008, když se stal s podílem 6,4 procenta jedním z největších akcionářů The New York Times Company (NYT), vydavatele stejnojmenného prestižního amerického deníku. To byla doba kolapsu Lehman Brothers či Bear Sterns, kdy padaly ceny, tedy situace, v níž se Mexičan cítí jako ryba ve vodě. Proto kromě NYT koupil i akcie Citigroup a další aktiva. Navíc neuplynul ani měsíc a NYT Slima prosilo o finanční pomoc. Slim se nerozpakoval a do americké metropole poslal 250 milionů dolarů, za něž dostal dluhopisy vyměnitelné za akcie s úrokem 14,1 procenta, jež mu umožní jeho podíl v NYT během šesti let navýšit na 18 procent. To je sice vysoká cena za úvěr, nicméně zasvěcení tvrdí, že tak renomované vydavatelství zachránil od krachu. Jak Slim nakupuje, ilustruje dobře následující příhoda: když se na podzim 2008 vydal do New Yorku na obhlídku NYT, při procházce po Páté avenue narazil na luxusní obchodní dům Saks. Prohlédl si ho, chvíli něco počítal v pověstném černém poznámkovém bloku a po několika telefonátech ještě z chodníku zjistil, co již tušil – že jen pozemek, na němž obchodní dům stojí, má vyšší hodnotu než firma sama. Netrvalo dlouho a Slim koupil téměř 18 procent akcií společnosti. Letos v dubnu zase proběhla akvizice, při které získal od Goldman Sachs kancelářskou budovu v New Yorku za 140 milionů dolarů. Vypovídá to o tom, že sedmdesátník Slim, který mimochodem umí ovládat počítač, se ještě neodebral na odpočinek. On sám své podnikání nevnímá tolik jako obchodní impérium, ale spíše je přirovnává k dílům zdobícím jeho galerii. „Umělci také nepřestanou tvořit, když namalují nádherný obraz. Pokračují, dokud nezemřou,“ řekl Slim jednomu novináři, když se jej ptal na důchod.

  • Našli jste v článku chybu?