Na trhu dnes panuje inflace. Proto je třeba postupovat nanejvýš obezřetně.
Švýcarský nakladatelský magnát Michael Ringier strávil na počátku prosince několik dní v Miami Beach na Art Basel, jedné z nejvýznamnějších výstav současného umění. Ačkoliv Ringier patří mezi známé sběratele, nic moc si tam nepořídil. „Když otevírali dveře, bylo to jako na zahájení newyorského maratonu,“ popisuje, „Masa lidí se cpala dovnitř a vzápětí propukl boj o exponáty. Pokud člověk viděl něco, co by se mu líbilo, nemusel se ani ptát - bylo to prodáno.“
Miamské šílenství je jedním z příznaků nynější bouřlivé situace na trhu s uměním. Artprice.com, francouzská společnost sledující výsledky světových aukcí, uvádí, že celkové částky vydané za umění v letošním roce poprvé překonaly nejvyšší ceny poloviny devadesátých let: o 33 procent v New Yorku a o devatenáct v Londýně. Mezitím při nedávných aukcích síní Sotheby's a Christie's v Hongkongu ceny za čínská umělecká díla prudce vzrostly na čtyř až pětinásobek odhadů před aukcí. Podobné zisky přináší i umění indické a čínské.
Ptáte se, co se to děje? Umění se stalo módní alternativní investicí a veteránům mezi sběrateli dělá starost, že je nesmírně předražené. „Nad sběrateli začínají převažovat spekulanti,“ obává se sběratel Kent Logan z Vailu v Coloradu.
Někteří odborníci prorokují, že brzy dojde k nápravě, protože poptávka je mnohem vyšší než koncem devadesátých let, kdy konec spekulativních nákupů japonských sběratelů způsobil prudký propad cen umění. Významní sběratelé za špičková díla nadále platí vysoké ceny: londýnský obchodník Giuseppe Eskenazi koupil 12. července na aukci síně Christie's v Londýně pro kupce pocházejícího ze Západu za 27,7 milionu dolarů vzácnou malinkou čínskou keramickou nádobku ze 14. století. Nicméně většina veteránů, kteří se pohybují na trhu s uměním, by nejspíše souhlasila s dallaským ekonomem zaměřujícím se na umění Davidem Kusinem, který soudí, že „existuje spousta důvodů sledovat vývoj příštích dvanácti až osmnácti měsíců s nejvyšší obezřetností“. Pokud jste sběratelé, nabízíme vám několik rad nezávislých na výši vaší investice:
Nezapomínejte na to, že umění není pohotový investiční prostředek. Je těžké prodat ho rychle, dostanete-li se do situace, kdy potřebujete hotovost. Světový trh s uměním je malý, v roce 2004 podle Kusinova odhadu dosáhl obratu pouhých 24 miliard dolarů, takže spekulace dokážou ceny náhle a výrazně deformovat. Studie dokládající, že umění se zhodnocuje ve stejné míře jako akcie, nezohledňují vysoké náklady transakcí s uměleckými díly včetně zvýšení cen až o 50 procent díky soukromým obchodníkům, dani z prodeje nebo dani z přidané hodnoty (8,375 procenta v New Yorku, 17,5 procenta v Londýně) a poplatkům aukčních domů za nákup a prodej, které začínají na 27 procentech. Navíc pokud prodáte se ziskem, tak vás stejně jako u akcií a cenných papírů čeká daň z příjmu či kapitálových zisků.
Stanovte si hranici pro útratu a dodržujte ji. Chytří sběratelé platí jenom za rarity nebo za kousky, jimiž rozšiřují své sbírky. Jako losangeleský filantrop Eli Broad, který 11. listopadu v aukční síni Sotheby's vydal 23,8 milionu dolarů za ocelovou sochu Davida Smithe z roku 1962, což je úplně nejvyšší cena, jaká kdy byla zaplacena za umělecké dílo ze současné doby. Broad čekal jedenáct let, než se na trhu dílo objevilo. Před oněmi jedenácti lety ho na aukci, kde se prodávala podobná Smithova socha, přeplatil jiný zájemce.
Proveďte vlastní due diligence. Budete mít větší jistotu, že si nekoupíte jen módní výstřelek. Tak se chovají seriózní sběratelé, jako třeba bostonský finanční manažer Scott Black, který dokáže dlouhé hodiny hovořit o historii a technice impresionistické malby, tato díla sbírá a valnou část svého volného času tráví studiem knih a katalogů a návštěvami výstav. Ověřujte si dobré úmysly svých poradců: ti nezkušení přicházejí z houštin konjunkturálních trhů.
Nezapojujte se do skupin kupujících, kteří mají v plánu umělecká díla se ziskem prodat. Většina investičních fondů zaměřených na umění, které svou činnost zahajují s fanfárami a velkou slávou, po pár letech pohoří, vznikla však i řada malých investičních skupin. Další slabinou je to, že ty nejlepší galerie se snaží ze hry vyloučit spekulanty, kteří na aukcích nakupují s cílem dílo prodat s velkým ziskem. „Jsme nesmírně opatrní,“ potvrzuje londýnská galeristka Victoria Miro, „Preferujeme muzea a kupce, o nichž víme, že jsou seriózní a budují sbírky, které hodlají přenechat muzejím.“
Nenechte se pobláznit horečným vývojem na nově se formujících trzích s uměním. Čínské, ruské a indické umění zažívá prudký vzestup i díky teorii, která praví, že jeho ceny porostou, protože jdou nahoru ekonomiky zmíněných zemí. Tyto trhy však podražily velmi rychle a několikanásobně. Aukční síň Christie's na podzim prodala dílo třiačtyřicetiletého čínského umělce Jüe Minťuna za 641 680 dolarů, což je více než desetinásobek částky, kterou by stálo před pěti lety. Dílo osmdesátiletého Inda Tyeba Mehty se prodalo za 1,6 milionu dolarů, což pětinásobně převyšuje cenu, která byla za jeho obraz zaplacena při předchozím prodeji.
Rozmyslete si, jestli byste neměli místo obrazů a soch sbírat raději fotografie. Tisky fotografů jako Edward Weston se šplhají do rekordních výšek a odborníci věří, že zhodnocovat se budou i práce dalších významných fotografů. Joshua Holdeman, viceprezident aukční síně Christie's v New Yorku, považuje všechny pozdní práce Garryho Winogranda, jejichž cena začíná na třech tisících dolarů, za značně podceněné. Další odborníci v této souvislosti zmiňují průkopníka barevné fotografie pocházejícího z Tennessee Williama Egglestona (od osmi tisíc výše), Maďara Andrého Kertésze (od tři tisíc výše) a Brita Martina Parra (od 1500 dolarů výše).
Proč nekoupit něco, co ostatní nechtějí?
Některé malby a kresby starých mistrů sice nejsou populární, ale mají muzeální kvalitu a nezřídka je můžete získat za relativní hubičku. Newyorský obchodník Robert Simon například prodává ve své galerii nádherný olej hlavy anděla od italského malíře Giulia Cesareho Procacciniho (1574-1625) za třicet tisíc dolarů.
Nezapomeňte, že spekulanti platí za hezké obrazy, které se pěkně vyjímají na stěně v obývacím pokoji. Velká nebo kontroverzní díla týchž umělců se prodávají za mnohem méně, totéž platí i pro velké multimediální instalace, v nichž třeba jako imaginární ornament běží video. „Za 30 tisíc si můžete pořídit multimediální umělecké dílo, které vám zaplní celý pokoj,“ potvrzuje Ingvild Goetzová z Mnichova, která instalace kupuje pro své muzeum. A kromě jiného bude možná levnější přistavět si k domu pár dalších místností než vysolit na dřevo ty fantastické částky, které někteří sběratelé dnes za umělecká díla platí.
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Jitka Kociánová
