Petr Mareš vnáší do politiky informace a realitu. Tahle šest let stará věta Jana Rumla z knižního rozhovoru Nadoraz zní dnes obzvlášť komicky. Unie svobody umírá a stahuje s sebou do hrobu celou Špidlovu koalici. Předseda Mareš ale píše z akademického obláčku své virtuální vládní funkce dopis spolustraníkům, kde jim dává za vzor karáskovský nábor nových členů mezi manželkami a těší se s nimi na viděnou při oslavě výsledků červnových eurovoleb. To už není ani idealismus, chtělo by se říct.
Vnímá-li realitu alespoň premiér Špidla, asi už pochopil, že doby zaříkávacích formulek o neohroženém vládnutí definitivně skončily a že má nejvyšší čas vážně hledat červeno nebo modrorůžové východisko z nouze. Formálně sice odchody Tomáše Vrbíka a Mariana Bielesze z US – stejně jako naopak vstup Svatopluka Karáska – s desítkou členů unionistického poslaneckého klubu nijak nezahýbaly, důležitější je však chuť, s jakou chtějí dezertéři licitovat o některých choulostivých zákonech. Potopení vlády už jim totiž přestalo vadit. Chtějí jen čas a dobrou viditelnost, aby mohli odplavat co nejdál a pak být spatřeni nějakým kolem plujícím parníkem.
Špidlovi přálo minulý týden ještě štěstí: regulace nájemného šla do kopru kvůli opoziční přesilovce, takže koaliční rozpory mohly zůstat pod pokličkou. Na sněmovní vrata však pomalu ťukají vládní návrhy zákonů pro boj s šedou ekonomikou. Tuhý spor už zuří třeba o zavedení majetkových přiznání nebo registračních pokladen. Jenže Vrbík s Bieleszem, a odpadlíků může přibývat, potřebují psa bít, a tak si hůl mohou snadno najít i kdykoli jindy. Sázkaři ať se sází, jestli nervy rupnou dřív Špidlovi nebo Marešovi a zda koaliční smlouvu dříve vypoví ČSSD nebo Unie svobody.
Je vrcholem trapnosti, že po šesti letech bídné existence schází Unie svobody ze světa tím, čím na začátku své dráhy, ještě v lůně mateřské ODS, tak mistrně zacházela. Totiž revoltou části členské základny, která se domáhá plnění pravicového programu a nelpění na ministerských křeslech za každou cenu. Snad jen výtky na adresu nesnesitelně autoritativního předsedy tentokrát scházejí. Nejen státy se udržují těmi zásadami, z nichž vznikly.
Nouzový východ marešovci znovu vidí ve snu o integraci malých liberálních stran napravo od středu. Nepoučen zkušeností z Čtyřkoalice věří „realista“ Mareš tomu, že Pavel Svoboda a Karel Kühnl ochotně věnují byť i chabou pozici dvojky a trojky na kandidátce US do evropských voleb někomu z trpasličí Cesty změny nebo Liberální reformní strany. Přitom ale nedůvěřuje vlastním partajníkům, že neprásknou do bot nezaplacením členského příspěvku, takže termín splatnosti vedení unie pro jistotu prodloužilo až do červnového sjezdu.
Na letošní letní dovolenou by politická elita měla zapomenout. (více strana 30).
