Václav Klaus začal vážně uvažovat o nástupci
Václav Klaus si vybudoval svou královskou pevnost uvnitř ODS tak dokonale, že má sám problémy najít cestu z jejích zdí a předat po jedenácti letech žezlo nástupci.
Ona dokonalost je totiž zrádná. Kdo z českých politiků může říci, že je houževnatějším diskutérem než Václav Klaus? Kdo s takovou pílí a nasazením objíždí tolik let volební mítinky, píše stovky článků do novin, vydává knihy, sbírá pocty ve světě nebo vede tolik odborných, ekonomických přednášek? Kdo při tom stíhá sportovat a udržovat si dobrou fyzičku a šarm? A ještě Sarajevem zdecimovanou stranu stačil přivést znovu na výsluní moci, otupit hrot veškerým vnitrostranickým rozbrojům, vytvořit monolit čitelný pro voliče. Václav Klaus si může právem říkat: Pro úspěch ODS jsem udělal doslova všechno, mám čisté svědomí. Proč mám odcházet? Jsem připraven udělat ještě víc.
Přesto lékem na volební prohru ODS už není pracovitější a ještě výkonnější Klaus. Chce to změnu stylu, komunikace, tváře. Zahodit zabetonovanou zapšklost a autoritativní rozhodování. Odešel Klausův rival Miloš Zeman, na odchodu je Václav Havel. S nimi odcházejí i jejich spory a témata, hrozí, že Klaus povede dogmatický a nenávistný monolog. Dějiny jsou nevděčné. Nežijeme v monarchii a ani konzervatisté nejsou imunní proti okoukanosti a neobejdou se bez nových perspektiv.
Po zveřejnění volebních výsledků to chvíli vypadalo, že Klausovi hloubka potřebných změn v ODS a jeho odpovědnost za strnulost nedochází. Že bude dál chtít jako buldok štěkat na české politické spektrum. Místo aby padaly hlavy, začalo se analyzovat. Po týdnu víme více: na prosinec je svolán kongres, na němž má dojít k volbě nového vedení, a Klaus začal přes silnou podporu, které se mu ze strany dostává, veřejně a se vší vážností mluvit o tom, že je potřeba najít nástupce. Spekuluje se o nových jménech: vygeneruje ODS do svého čela Tošenovského, Béma, Bendla nebo někoho úplně jiného? I když si Klaus pořád nechce zavřít vrátka k případné vládě se Špidlou, kdyby jeho vratká stojedničková koalice nevyšla, a nechce ani vyloučit své setrvání ve funkci, pokud by si strana v podzimních volbách spravila reputaci, svůj odchod už bere jako reálnou možnost. To je zlom.
Avšak jako vše hodlá šedý vlk i svůj ústup ze scény zrežírovat dokonale. Vhodný čas už propásl: na rozdíl od Miloše Zemana bude z ringu odcházet jako poražený a svého nástupce si nebude moci otestovat ve vládní funkci. Avšak stále ještě chce alespoň vzbuzovat zdání, že odchází jen a jen z vlastní vůle, díky své státnické prozíravosti. Mohl už při povolebním jednání výkonné rady svolat kongres, ale učinil tak bez nátlaku později. Králové – a Klaus je rozený vládce – jednají suverénně. I svou rezignaci připustil až sám od sebe, když pominul první tlak médií, a ještě význam toho činu snížil poukazem na to, že jej rodina stejně přemlouvá, ať už politiky nechá. Ta ješitnost bije do očí, ale dopřejme čest poraženým. Při pádu se Klaus tvrdošíjně drží královské zásady, že než být druhým ve státě, je lépe být prvním ve straně, a než být druhým ve sněmovně, lépe být nenápadným poslancem.
Alternativní možnost odejít ze stranické politiky jinak než rezignací, totiž stát se prezidentem republiky, volby zhatily. Za současné konstelace sil v Poslanecké sněmovně se Klausovo rozhodnutí příští rok v lednu nekandidovat, a ušetřit si tak nedůstojnou blamáž, jeví jako rozumné a lidsky pochopitelné. Musí to bolet: vymění-li ODS v prosinci své vedení, přežije Havel Klause politicky jen o jeden měsíc.
Vzdálený termín kongresu sice zavání kalkulem počkat si, až vychladnou hlavy, ale dobře i tak. Rázný, byť řízený odchod tak silné osobnosti bude důstojnější než tvrdošíjné lpění na funkci. I pro tvrdé jádro ODS by bylo ponechání dosavadního šéfa v čele strany kontraproduktivní, když modrou loď s Klausem na kapitánském můstku čeká už jen klesání ke dnu v moři voličských preferencí.
Nejlepší by bylo, kdyby Klausův nástupce pocházel z regionu a vypracoval se bez podpory současného předsedy. Zatímco suita místopředsedů, stranických rychlokvašek vyzdvižených v dobách stranických začátků a všelijakých krizí, se drží Klausovy sukně a varuje před ukvapeností, zdravé hlasy volající po obrodě zazněly právě v krajích.
Při zmínce o regionech se nabízí úvaha, zda Václav Klaus na podzim nezkusí štěstí v komunálních volbách a nebude se chtít stát primátorem na pražské radnici. Tato významná funkce zatím ODS odepřena není. Byl by to docela důstojný odchod a ještě navrch hřejivá satisfakce za předvolební špílec exprimátora Jana Kasla.
A co víc, s dávným přítelem Janem Stráským, toho času šéfem Krajského úřadu v Českých Budějovicích, by mohli znovu najít společnou řeč, třeba na téma přílišných centralistických snah vlády.
