UMTS: VĚCHNO ŠPATNĚ

Výsledek soutěže o licence je tristní

Výsledek soutěže o licence, které umožní mobilním operátorům poskytovat pokročilé telekomunikační služby třetí generace (UMTS), je tristní. Místo původně plánovaných čtyř licencí budou uděleny jenom dvě (vítěznému RadioMobilu a druhému Eurotelu), místo „minimálních“ dvaceti miliard korun výtěžku, s nimž do rozpočtu počítala vláda, přinese soutěž jenom necelých 7,4 miliardy. Zklamáni se tedy musí cítit jak ti, kteří toužili po velkém balíku peněz, tak zastánci ostrého konkurenčního prostředí. Zkrátka ovšem přijdou i zákazníci, protože jediným požadavkem na rychlost budování nové sítě je pokrytí devadesáti procent Prahy do ledna 2005. Tedy trojnásobná prohra.
Pokud k tomuto resumé bylo nutné několik měsíců připravovat výběrové řízení, vést desítky jednání, popisovat stohy papírů, najímat drahé poradce, potom to byla práce zbytečná. Přijatelnějším řešením by asi skutečně bylo - jak někteří odborníci navrhovali - čtyři licence rozdat zadarmo (třeba na základě losu mezi uchazeči z řad renomovaných strategických investorů) a tlačit na rychlost budování sítě. Částka 7,4 miliardy zasyčí ve státním rozpočtu jako kapka vody na rozžhavených kamnech, licence ale mají platnost dlouhých dvacet let. Kdo za to může? Politická reprezentace a také Český telekomunikační úřad. Nepřekvapuje, že se kabinet sociálních demokratů více zajímá o peníze, které z prodeje dostane, než o poměry, jež na trhu vytvoří. I z privatizace už víme, jaké má priority. Je ovšem zarážející, že jeho činnost ponechává bez větší odezvy pravicová opozice, zvláště ODS. Klausova strana se s ČSSD dohodla na počtu licencí, způsobu jejich přidělování a použití výtěžku. Umožnila Zemanově partaji, aby z mimořádných příjmů kryla část schodku státních financí, aby zcela konkrétní sumu vtělila do zákona o státním rozpočtu. Když už tato politická hra jednou začala, měla být alespoň férově dohrána. Pokud se ukázalo, že dvacet miliard z operátorů už nikdo nevytluče, měla pravice od peněz zcela ustoupit, žádat škrty v rozpočtu a trvat na počtu licencí a rychlosti výstavby. To se nestalo. Telekomunikační úřad udělal obrovskou chybu, když na politickou objednávku přistoupil. Do poslední chvíle hrál alibistickou hru, ačkoli dobře věděl, že původní cíle jsou nereálné. Předseda úřadu David Stádník teprve nyní hovoří o přílišné politické závislosti a žádá nápravu. Odvážnější by z jeho strany bylo, kdyby již v průběhu tendru důrazně požádal kabinet o změnu postoje, přičemž na tento požadavek mohl vázal své další setrvání ve funkci. Pro posílení nezávislosti regulačního úřadu by tím vykonal podstatně více.