MARTIN SAMEK, ŘEDITEL SPOLEČNOSTI PACIFIC DIRECT - Martin Samek začínal jako řadový pracovník v cestovním ruchu. Pak ale začal podnikat a časem se vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších světových výrobců hotelové kosmetiky.
Představte si, že přiletíte na druhý konec zeměkoule a ubytujete se ve špičkovém hotelu. Upoceni po namáhavé cestě vkročíte do osvěžující sprchy a možná se i zamyslíte, odkud se sem dostaly flakony mýdla a šamponu, které právě třímáte v ruce. Nevěřili byste tomu, ale klidně mohou pocházet z východočeských Holic, které jsou domovem jednoho z výrobních závodů nadnárodní společnosti Pacific Direct.
Kdyby se toho dožil slavný cestovatel a zdejší rodák Emil Holub, možná by se mu lépe překonávaly útrapy jeho průkopnických expedic. Životní cesta podnikatele Martina Samka je neméně vzrušující a překvapivá. „Mé sny byly překročeny asi tak tisícínásobně,“ prohlašuje muž, který byl vyhlášen Podnikatelem roku 2007 Pardubického kraje za své výsledky i osobní příběh jako z pohádky.
Úspěch z donucení
Cesta k penězům byla pro Samka trnitá, v začátcích neměl žádné úspory a peněžní domy mu ukazovaly záda. „Začínal jsem s padesátitisícovou půjčkou od mého otce při standardním bankovním úroku, který mi dal,“ líčí skromné zázemí. Teprve po určité době se mu podařilo vymámit od banky první půlmilionový úvěr za 18procentní úrok , kvůli němuž zastavil veškerý do té doby získaný majetek, včetně „roztrhaných ponožek“. K budoucímu ternu jej přivedly zkušenosti ze zaměstnání v cestovní kanceláři a z dovozu spotřební kosmetiky na český trh. „Najednou se z velké jednolitrové láhve stala třicetimililitrová lahvička, která si našla místo na hotelovém pokoji,“ vzpomíná na období zrodu „zlatého nápadu“.
Firma se původně jmenovala Wisam a na svět přišla v roce 1993. V počátcích přitom Samek ještě vůbec neuvažoval o vybudování vlastní „voňavé“ továrny, zboží pouze nakupoval a prodával. „Správně bych nyní měl prohlašovat, že to byla moje báječná ekonomická vize, ale ve skutečnosti jsem výrobcem nikdy být nechtěl a stal se jím z donucení,“ usmívá se nyní.
Se spoustou subdodavatelů, výrobou na zakázku a následným prodejem hotelovému sektoru totiž neustále narážel na nejrůznější překážky. V prvních letech neměl štěstí na spolehlivé dodavatele a na jeho dveře tvrdě bušilo riziko, že sjednané obchody padnou. „Začali jsme sami vyrábět, což obrovsky pomohlo zvýšit naši konkurenceschopnost a pružnost vůči zákazníkovi,“ tvrdí Samek. První „pětiletka“, kdy se jednalo o zásobování pouze v rámci České republiky, se tak uzavřela.
Šmejd in ČR
Transformace na výrobní podnik vyřešila nově se rodící firmě největší porodní bolesti s nedostatkem dodavatelů v 90. letech minulého století, nebyla ale samospásná. „Hotelový trh je velmi specifický a pro výrobce je naše republika malá. Počet hotelů je omezený, a pokud máte vizi růst dále, musíte se dívat za hranice,“ poznamenává. Jelikož takzvaný východní blok byl tehdy dost chudý na uplatnění těchto výrobků, začal se poohlížet na „západě“.
„Zde nastal další problém a tím bylo renomé českých výrobků,“ připomíná dřívější handicap tuzemských producentů. „Skutečnost, že česká firma dokáže vyrobit stejně kvalitní produkt jako britský či francouzský konkurent, ale o 30 procent levněji, zdaleka neznamenala, že se uchytíme,“ dodává. Velké hotelové řetězce totiž u dodavatelů hodně dají na zázemí, stabilitu či reference. „Zde přišla zlomová chvíle, kdy jsme se setkali s mým budoucím partnerem, což nebyl nikdo jiný než velkoobchodník s tímto typem zboží Pacific Direct,“ zdůrazňuje.
Po ročním vyjednávání si padli do oka i náruče v roce 1998, česká firma získala zahraniční odbytiště v západní Evropě a odběratel zase podíl na výrobní firmě, aby mohl lépe plnit dlouhodobé zakázky. Samostatné prorážení hotelových zdí vlastní hlavou by bylo podle něj mnohem obtížnější. Současný Pacific Direct zahrnuje též továrnu v Číně a obchodní místa například ve Spojených státech amerických, ve Velké Británii, Německu či Hongkongu a celý holding koupila letos finanční společnost Primary Capital.
V tuzemsku se však potvrzuje pravidlo, že doma není nikdo prorokem. „Tuto firmu neznám, není členem našeho sdružení. V České republice je více firem, které prodávají toto zboží,“ krčí rameny místopředseda Sdružení výrobců, vývozců a prodejců kosmetických prostředků a surovin pro jejich výrobu Vladimír Rafaj. Obdobně se vyjádřila i předsedkyně asociace Eva Štěpánková, majitelka společnosti Ryor.
JAK SE BAVÍ MARTIN SAMEK
Mezi jeho největší koníčky patří snowboarding, míčové hry a jízda na vlastním motocyklu. Rád zkouší nové zážitky, ke svým čtyřicátinám dostal jako dárek túru na offroadech a seskok padákem. Miluje též potápění, například v Rudém moři.
Kopie i ve flakonu
Největší rozdíl oproti svým začátkům Samek vidí v celkové globalizaci ekonomiky. Zatímco před 15 lety byla naprostá většina hotelů samostatná, dnes 80 procent existuje pod vlajkami řetězců, jako jsou Hilton, Best Western, Holiday Inn nebo InterContinental, a nezávislá zařízení mizí z mapy světa. „Pokud budu malým výrobcem a dodavatelem, rok od roku se portfolio zákazníků snižuje až k definitivnímu konci,“ cítí nebezpečí pro „malou rybu“ ve světě dravců.
Jedinou záchranou je tak proniknout mezi tyto mocné hráče, dokud nežádoucí konkurenci nezardousí. „Je to boj o ty největší hotelové řetězce, které jsou stále silnější a větší. Základním cílem je do pěti let se dostat mezi pět největších dodavatelů na celém světě,“ prozrazuje strategii. Hotel stejné značky v Praze nebo Pekingu dostává stejný sortiment a to je velmi lukrativní byznys. „Od nás se dodávají výrobky asi do 130 zemí, začneme ve Vietnamu a skončíme třeba v Chile. Orientujeme se na nejnáročnější segment hotelového trhu, to znamená čtyř a pětihvězdičkové hotely,“ prohlašuje Samek.
Luxus si žádá luxus, a tak světoví lídři chtějí do svých koupelen kopie světových kosmetických značek, vytrácejí se již šampony se jménem příslušného hotelu. Některé hotely nabízejí kopie rozšířených značek, například Dove nebo LOréal, jiné myslí výše. „My děláme kopie luxusních butikových značek jako například Elemis nebo Asprey. Je to otázkou licence mezi námi a majitelem značky a jde o oboustranně výhodný byznys. Získáme do portfolia známou značku a pro ně je to reklama zadarmo. Rozházíme jim totiž po světě třeba osm milionů kusů jejich výrobků,“ vysvětluje.
S výrobou kopií těchto drahých značek v Holicích získávají i jejich know-how, aby mohli dodržovat všechny výrobní postupy. „A to je to nejcennější, co si každá značka jinak drží pod pokličkou jako největší tajemství,“ mne si spokojeně ruce podnikatel. Tyto unikátní technologie musí samozřejmě zůstat uvnitř zdí společnosti. Kosmopolitní charakter má zato dovoz surovin, kterých je v každé lahvičce minimálně dvacítka a jsou naprosto z celého světa, jako třeba slunečnicový olej. „Pokud ale můžeme sáhnout po českých subdodavatelích, vždy to velmi rádi uděláme,“ snaží se povzbudit domácí firmy. Ty však stejně jako Pacific Direct musí vyrábět podle nejnovějších trendů, tedy s maximálním množstvím přírodních látek, naopak co nejméně z geneticky modifikovaných látek, a používat co možná nejšetrnější konzervanty. Vývoj se dotýká též nových typů obalových materiálů a recyklovatelnosti výrobků.
Koruna je zabíjí
Pracně získané pozice na zahraničních trzích se paradoxně nyní obrátily proti firmě samé. Roční tržby české jednotky se pohybují kolem 350 milionů korun a za hranice míří plných 98 procent obchodu, na který tvrdě dopadá protiexportně sílící koruna. „To, co se děje s českou korunou, nás naprosto zabíjí,“ stěžuje si Samek. Firma sice obchoduje ve všech hlavních měnách, tedy v eurech, dolarech a librách, ale česká koruna posílila vůči všem těmto platidlům. Na konci letošního roku se to podle něj negativně projeví na hospodářských výsledcích.
„Dá se pojistit proti kurzovým rizikům, ale to nic nemění na věci, že když vás to nedoběhne teď, tak se tak stane za půl roku,“ míní. Kvůli posilování české měny přesouvají část výroby do Číny. A to přesto, že za posledních 15 let firma rostla v průměru meziročně minimálně o 30 procent a nedávno zde postavili novou výrobní halu přibližně za 80 milionů korun.
Hlavními zákazníky jsou top-hotelové řetězce, jako například InterContinental, Rocco Forte nebo Pullman. „Stěžejním materiálem je hotelová kosmetika. Kromě toho však dodáváme do pokojů nepřeberné množství dalších výrobků. Cokoli zde naleznete a dá se odnést, to je od nás,“ napůl žertuje. Jde o propisky, poznámkové bloky, lžíce na boty, ramínka atd. Tyto drobné spotřební věci buďto sami vyrábějí anebo odebírají od jiných firem. Nechme se překvapit, s čím přijdou příště.