Unášen hudbou

V politice, byznysu i umění. Zajímavou a neopakovatelnou etapou si prošla i elektronická muzika. Zatímco v industriálních prostorech gradovaly extrémní taneční žánry, tuto temnou stranu síly vyvažovaly uklidňující a pomalé ambientní styly znějící prosvětlenými a útulnými kluby. Jedním z jejich hlavních propagátorů, díky nimž klidné downtempo prorazilo i do mainstreamu, byl španělský promotér, producent a DJ José Padilla (4. prosince 1955 až 18. října 2020). Byl to právě on, kdo ze značky Café del Mar udělal skvělý byznysový artikl. Ale popořadě.

Už ve svých dvaceti letech se Padilla, rodák z pevninské Barcelony, přestěhoval na španělský ostrov Ibiza. Živil se jako číšník v barech a postupně se začal věnovat i pouštění muziky „k tanci a poslechu“.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se z něj stal plnohodnotný DJ.

I když tedy v případě chill-outové muziky, za jejíhož „kmotra“ byl Padilla pasován, ani tak nejde o kvalitu jednotlivých mixů mezi skladbami, ale způsob selekce jednotlivých písniček a vkus. A právě kvůli tomuto citu, podpořenému navíc nezapomenutelnými baleárskými západy slunce, při nichž Padilla tak často a rád v klubu Café del Mar hrál, se stal legendou. Dvojice Andy Cato a Tom Findlay, známější coby Groove Armada, to trefně shrnula takto: „Sezení na skalách v zapadajícím slunci jsme do té doby neznali. Měli jsme studené pivo a José Padillu z gramofonu. Byl to magický zážitek, na který se nedá zapomenout. Jeden z vrcholných momentů života“

O této atmosféře se záhy dozvěděl celý svět díky tomu, jak na Ibizu mířilo víc a víc „party people“, a Padilla mohl jako rezident klubu Café del Mar začít tvořit stejnojmenné kompilace. Těch se celkově prodalo více než šest milionů. Navíc se věnoval i vlastní hudební produkci, za své druhé album Navigator byl nominován na ocenění Latin Grammy.

Jeho pobyt na Ibize ale nebyl věčný.

S tím, jak se ostrov pod návaly čím dál zpovykanějších turistů s koncem devadesátých let rychle měnil a alternativu střídala komerce, se Padilla se svým druhým domovem začal pomalu loučit a hrál míň a míň. Jezdil po světových klubech, v roce 2015 vydal poslední studiové album So Many Colours.

Letos v červenci Padilla oznámil, že trpí rakovinou tlustého střeva. Navíc musel vyhlásit veřejnou sbírku, protože se po mnoha měsících, kdy se kvůli čínské chřipce zastavil celý kulturní život včetně klubů na Ibize, dostal do existenčních potíží. V neděli 18. října pak jeho rodina a přátelé oznámili: „Odešel a západy slunce na Ibize už nikdy nebudou stejné, ale krása muziky Josého Padilly zůstává napořád. Adiós maestro“

O autorovi| stratilik@mf.cz