Ve chvíli, kdy píšu tento sloupek, je i mediální svět poněkud... ospalý. Ne, že by vyspával opičku, i když to se taky občas stává. Na druhé straně, mejdan to byl. Nonstop.
Foto: Profimedia.cz
Obstrukcí opozice může být někdo nadšen, jiný nikoliv. Osobně se domnívám, že DPH se dotkne nejhůř nejslabších a rozdíl pěti minut v dojezdu sanitky může být hranicí mezi životem a smrtí. Ale je to jen můj názor. Za osmihodinovou pracovní dobu se kdysi také bojovalo. I umíralo.
Opozice byla připravená a místy i vtipná. Věděla, do čeho jde. I to, že nakonec prohraje. Ale bojovník umírá na bojišti. Pozadi Moskva, otstupať někuda, bylo heslo obránců Moskvy. Práce na směny fungovala.
Dokonale. Pravda, v půl čtvrté ráno už vesele a svěže nevypadal nikdo, zejména když se komunisté zapojili až o víkendu.
Ona totiž ČSSD svůj ,,tajný“ plán s KSČM předem nekoordinovala. To je pak těžká spolupráce. Přesto jsme se mohli poučit, jak vypadá plně využitý jednací řád. Koalice emoce nezvládla. Kdyby vše brala sportovně, s vtipem a noblesou, mohl to být nádherný souboj, i když s předem známým výsledkem. Nebyl. Škoda. Barvy vlády nakonec hájil s noblesou gladiátora jen Kalousek. Vtipně, břitce a s výdrží.
Nefňukal. Ti, kdož jdou na smrt, tě zdraví.
Svět online přenosů a živé vstupy odhalily v plné síle limity novinářů i politiků. Někteří nedokázali pochopit, že obstrukce, demonstrace a stávky patří k demokracii. Účelem opozice není sedět s rukama v klíně. Byl to únavný týden, pro novináře poučný. Dozvěděli jsme se i o poslancích, o nichž jsme neměli do té doby tušení. A také jsme se dozvěděli, kdo má smysl pro humor. Bez ohledu na to, co nás všechny, bohaté či chudé, v těch reformách potká. Jen škoda té policie na závěr.
