V listopadu roku 2016 ještě nic nenasvědčovalo tomu, jaké potíže čekají českou železniční dopravu v prvních měsících roku 2019. Tedy alespoň pro běžného cestujícího. Nicméně detailní pohled už tehdy ukázal, že uvnitř modré armády roste zásadní zádrhel.
Mimo hlavní tahy, na lokální trati z Roudnice do Račiněvsi, musely České dráhy zastavit dopravu. Motoráky prostě neměl kdo řídit. Mluvčí dopravce tehdy vysvětlovala, že za nestandardní situaci může zvýšená nemocnost strojvedoucích. Jenže sami mašinfírové už tehdy varovali, že skutečnost je jiná. „Sama nemocnost to nezpůsobila. Strojvedoucích je málo a nábor se nedaří,“ vysvětlil Jindřich Hlas, tehdejší prezident Federace strojvůdců České republiky. A upozornil, že krizovou situaci řeší dráhy přesčasy, jenže roční 150hodinový limit má řada „fírů“ velmi rychle vyčerpaný.
A jaké následky tato poddimenzovanost může mít, ukazují poslední týdny. Karamboly na českých železnicích se začaly řetězit a je pravidlem, že několikrát týdně dojde ke srážce dvou souprav nebo třeba projetí červené.
Dokud šlo pouze o plechy a desetitisícové škody, daly se nehody odbýt jako daň za stále větší provoz na českých železnicích. Když se ale srážky začaly týkat i cestujících, je třeba zjistit, kde vězí jejich příčina.
Kolik mašin řídíš
Zajímavou strategii zvolilo ministerstvo dopravy. To stejně jako při kalamitní situaci na dálniční tepně D1 ukazuje, že si se situací neví příliš rady. „Pro cestujícího, který dodržuje cestovní řád, na železnici nebezpečno není,“ prohlašuje ministr Dan Ťok (za ANO).
Taková slova by se dala chápat v okamžiku, kdyby série nehod přišla zničehonic. Jenže o nedobrém stavu mezi strojvůdci se mluví už dlouho. A že ministerstvo dopravy nevědělo o bolesti dřív, než došlo ke krizím, je na pováženou.
Nicméně i ministr následně řekl, že právě nedostatek mašinfírů a jejich přetěžování může být jedním z hlavních spouštěčů nebezpečných incidentů. „České dráhy jsou si vědomy té situace, vychovávají strojvůdce. Podařilo se jim nabrat v poslední době, mám pocit, dalších padesát strojvůdců. Nicméně problém je, že jich stabilně v České republice dohromady chybí zhruba 300. Českým dráhám jich chybí asi 150,“ počítá Ťok.
Stačí ale několik rozhovorů s lidmi od železnice, aby člověk zjistil, že celá věc už je mnohem košatější. Nízký počet strojvůdců totiž není jediným problémem. Další velkou komplikací je jejich průměrný věk.
I když v poslední době probíhá mírná generační obměna, stáří mašinfírů se snižuje jen minimálně. Podle Jaroslava Vondrovice, prezidenta Federace strojvůdců České republiky, činí jejich věk v průměru 48 roků, zatímco před třemi lety to bylo rovných padesát. Za toto slabé „omládnutí“ prý můžou především soukromí dopravci, kteří začali nabírat.
Ale že by v příštích měsících a letech nastal masivní přísun čerstvých posil na lokomotivy, reálné rozhodně není. „Mezi mladými zájem o tuto profesi chybí. Výběr není jednoduchý a ne každý chce na směnu nastupovat ve dvě v noci a končit o půlnoci,“ popisuje Vondrovic.
I když o mužích a ženách ve věku 48 let se rozhodně nedá říct, že by byli na profesi strojvůdců staří a nezvládali ji, když se jim naloží příliš přesčasů, třaskavá směs přece jen vzniká. „Problém s přesčasy se prohlubuje, počet odježděných směn stoupá,“ reaguje Vondrovic.
Tragické nocležny
Poměrně známým faktem je i to, že řada strojvůdců si po šichtě u jednoho dopravce přilepšuje melouchy u konkurence. Jejich licence jsou totiž osobním vlastnictvím a nic jim nezakazuje, aby jezdili pro více firem najednou. Například národní dopravce ČD a jeho dceřinka ČD Cargo proto před několika lety tuto praxi omezili a jejich strojvůdci můžou do lokomotiv jiných firem jen s povolením. Těch České dráhy vydávají několik desítek ročně. A převážně pouze pro účely nostalgických jízd nejrůznějších spolků.
Federace strojvůdců České republiky zkratku, že strojvůdci jsou unaveni i proto, že jezdí pro více firem najednou, odmítá. A apeluje, aby železniční doprava prošla komplexní proměnou. Středoškolskými obory počínaje a pracovním komfortem konče. „Pochybuje snad někdo, že únavu způsobují také nesmyslně sestavené turnusy či tragický stav některých nocležen, kde naši kolegové mohou spát jen s velkou dávkou sebezapření?“ pokládá federace řečnickou otázku směrem k managementu dopravců a ministerstvu dopravy.
A kritizuje dál: „Je nepřijatelné, že na naše tratě často do ,ostrého‘ železničního provozu vyjíždějí kolegové, jimž se dosud nedostává dostatek provozních a praktických zkušeností. Není tomu přitom tak dlouho, co jiní naši ,nadbyteční‘ kolegové strojvedoucí byli přinuceni odcházet na předčasný odpočinek.“
Reputační zásah
Přitom ještě loni to bylo tak, že čeští železničáři se spíš smáli svým slovenským kolegům. Tam už od roku 2014 jezdí žáci, studenti a senioři bezplatně. Což se postupně promítlo i do nižší kvality cestování a ruinování vozového parku Železničné spoločnosti Slovensko, která má velké potíže s údržbou lokomotiv a jejich provozuschopností. Podobně je na tom i infrastruktura a koleje.
V Česku sice důchodci i mládež také využívají masivní 75procentní slevu, ale techniku se jakžtakž daří držet v kondici. Tedy na rozdíl od lidského faktoru.
Vlakem z Prahy do Plzně rychleji než autem. Díky nové trati za 74 minut
I když Dan Ťok tvrdí, že pro ukázněného cestujícího na české železnici nebezpečno není, realita se pomalu mění. Podobně velkou reputační ránu domácí železniční doprava už dlouho nedostala. A rozhodně se z ní neotřepe jen tím, že se vina svalí na přetažené strojvůdce, kteří si svou únavu způsobují sami. Ať už údajným civěním do displejů tabletů na stanovišti, nebo honbou za výdělkem přes melouchy.
Pokud ministerstvo dopravy chce, aby nakonec ve vagonech nezůstali jen důchodci a mladí, na jejichž jízdné stát doplácí šest miliard ročně, a nákladní vlaky nezačaly Česko raději objíždět, je správný čas na srozumitelná rozhodnutí. Zimní kalamita na dálnici D1 a následné přešlapování resortu ale příliš optimismu nevzbuzují.
Přečtěte si také:
V Brně se srazily dva vlaky, na místě je přes 20 zraněných
Další krůček k rychlodráze na letiště. SŽDC požádala o územní rozhodnutí
České dráhy zdraží jízdenky o 2,5 procenta. Slibují ale více spojů
