Na obchodní politiku Unie jsou dva různé pohledy. Jižní státy jsou více ochranářské. Česko, Německo či Skandinávie jsou pro liberálnější pojetí. Může to hrát roli například v obchodu se zemědělskými produkty. I proto je důležité, aby české firmy využily možnost promluvit do připravované obchodní politiky, míní náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa.
Při prosazování českých zájmů v Unii se musíme opřít o názory samotných firem, upozorňuje Martin Tlapa.
Autor: Jakub Stadler
Není veřejná konzultace jen papírovým cvičením úředníků z Bruselu? Skutečně máme možnost ovlivnit podobu společné evropské obchodní politiky, neztratí se náš hlas mezi zájmy velkých hráčů?
Ovlivnit obchodní politiku umíme a musíme. Jsme jedna z nejvíce otevřených zemí, záleží nám zásadně na tom, aby naše firmy měly co nejméně bariér pro vývoz. Evropa je rozdělena na dvě skupiny zemí. My patříme společně se severskými státy, ale také Velkou Británií, Holandskem či Německem k zemím, které dlouhodobě prosazují liberální, čitelný a transparentní přístup k obchodní politice. Jižní křídlo Evropy je spíše ochranářské a prosazuje velkou opatrnost při otevírání trhů. A protože při liberalizaci obchodu se musí dohodnout obě strany, některé Evropské země mají obavu z otevření svého trhu, například v sektoru zemědělství. Čím více hlasů z České republiky bude v těchto konzultacích slyšet od našich firem, tím spíše to nebude pouze papírové cvičení!
Jak se změnilo rozdělení pravomocí po Lisabonské smlouvě v obchodě? Co vlastně dnes sjednává Unie jménem členských států a co zůstává v kompetenci národních států? Obchodní politika byla Lisabonskou smlouvou ovlivněna velmi zásadně. Dohody o investicích přecházejí do pravomoci Komise, navíc Evropský parlament daleko více promluví do všech ambicí při sjednávání dohod o volném obchodu, systému udělování celních preferencí pro třetí země a přijímání ochranných nástrojů, například antidumpingových opatření. A právě proto se potřebujeme daleko víc opřít o názor samotných firem, našich poslanců Evropského parlamentu a obdobně smýšlejících zemí. Čím více našich hlasů bude v Evropě slyšet, tím lépe se nám bude o pozici České republiky jednat. Příští rok to bude deset let, co začala v Dohá mnohostranná jednání o liberalizaci světového obchodu. Výsledek, navzdory výzvám politiků zemí G20, není stále na stole. Proč tomu tak je a co pro úspěch jednání dělá Česká republika?
Jednání jsou komplikovaná, protože se víc a víc diskutuje o citlivých oblastech obchodu, jako je například liberalizace obchodování se zemědělskými produkty či otevření sektoru služeb. Světová krize navíc myšlenkám liberalizace příliš nepřeje. Klíčový bude pro úspěch postoj Spojených států a dotažení křehkých dohod, které jsou již na stole vyjednavačů v Ženevě. My sdílíme názor šéfa WTO Pascala Lamyho, který tvrdí, že 80 procent dohody je hotovo, těch 20 procent ale nebude vůbec jednoduché dokončit. Česká republika bude prosazovat reformu Světové obchodní organizace, která by měla být efektivnější při liberalizaci obchodu a jednoduchých a vymahatelných pravidel. Budeme chtít navíc definovat další ambice při snižování překážek pro vývozce a liberalizovat vnitřní trh Unie. Takže i pro nás jsou konzultace o nové obchodní politice Unie mimořádně významné.
