Jedním z důležitých faktorů, které je nutné brát v
potaz při plánování některých zahraničních investic do bezpečnostně citlivých
sektorů, je jejich možný dopad na bezpečnost či veřejný a vnitřní pořádek
státu, v němž ke kapitálovému vstupu dochází. I když je naprostá většina
zahraničních investorů vedena čistě obchodními zájmy, existuje nezanedbatelné
riziko, že akvizice může být vedena i jinými motivy, než je dosahování
ekonomického zisku.
Rizikový zahraniční investor, který má často úzké vazby na vládu cizího státu a její bezpečnostní složky, tak může odcizit klíčová data, duševní vlastnictví, či – pokud získá kontrolu nad firmou patřící do kritické infrastruktury – ohrozit řádné fungování celého státu.
Účinnou obranu vůči těmto rizikům prezentuje
mechanismus, jenž státu umožní prověřit, zda vybrané investice představují
bezpečnostní hrozbu, nebo nikoli. Nastavení systému však nesmí zbytečně
zatěžovat nerizikové investory a musí zachovat otevřené investiční prostředí.
Takzvané prověřovací mechanismy jsou běžnou součástí právního řádu většiny
vyspělých ekonomik, v poslední době pak dochází často k jejich posilování, nebo
zavádění tam, kde doposud zřízeny nebyly.
Nejcitlivější
jsou obranný průmysl, média nebo kritická infrastruktura
Každý z těchto systémů je unikátní, a to i v
konkrétním výběru sektorů, které je nutné před rizikovými investicemi bránit.
Obecně se však dá říci, že mezi nejčastěji prověřované sektory patří výroba
vojenského materiálu a zboží dvojího využití, kritická infrastruktura, média,
ale i bezpečnostně relevantní využití moderních technologií (jako například
umělá inteligence, nano- a bio-technologie, pokročilá robotika, letecké a
vesmírné technologie).
Některé státy vyžadují, aby byla investice prověřena ještě před uskutečněním, další země se spokojí s možností zpětného prověření, jiné pak používají kombinaci obou přístupů. Další proměnnou je minimální hranice podílu na hlasovacích právech, od které může být prověřování zahájeno, většinou v rozmezí od nuly do 25 procent.
Prověření investice může mít trojí výsledek:
schválení, schválení s tím, že investor bude muset plnit jisté podmínky, či
její zamítnutí. Může se také stát, že během prověřovacího procesu investor od
investice ustoupí, pokud zjistí, že se pro něj prověřování nevyvíjí dobře. Naprostá
většina investic však projde prověřením bez problémů.
Evropské státy v
prověřování investic spolupracují
Rizikový investor však nemusí mít zájem pouze o
jednu konkrétní firmu či technologii, ale o celý výrobní a dodavatelský
řetězec. Proto 11. října 2020 na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady
EU 452/2019 začal fungovat evropský rámec o prověřování investic, který umožní
výměnu informací a zavádí také formální spolupráci mezi jednotlivými členskými
státy a Evropskou komisí (EK).
Samotné prověřování investic zůstane v pravomoci členských států, Evropská komise bude plnit koordinační roli. Pouze v případě akvizic firem financovaných z projektů evropského zájmu bude mít Komise silnější pozici. Jedná se zejména o programy Galileo, Copernicus, Horizont 2020, Transevropské dopravní sítě (Ten-T), Transevropské energetické sítě (Ten-E), Transevropské telekomunikační sítě, Evropský program rozvoje obranného průmyslu, Stálá strukturovaná spolupráce (PESCO), GOVSATCOM, ITER a Přípravná akce v oblasti obranného výzkumu a vývoje (PADR).
Pokud by v těchto případech označila Evropská komise akvizici dané firmy za rizikovou, musí členský stát, na jehož území k ní má dojít, její stanovisko náležitě zohlednit.
Česko chystá
nový zákon
Možná rizika spojená se zahraničními investicemi do
bezpečnostně citlivých sektorů ekonomiky si uvědomuje i český stát.
Ministerstvo průmyslu a obchodu proto předložilo vládní návrh zákona, kterým se
zřizuje národní prověřovací mechanismus.
Míří na investory, jejichž konečný vlastník pochází ze země mimo EU a který chce získat více než desetiprocentní podíl v cílové firmě. Pokud tato firma podniká v oblasti výroby vojenského materiálu, vybraného zboží dvojího užití, či patří do kritické informační infrastruktury, bude muset investor požádat o souhlas s kapitálovým vstupem ještě před jeho uskutečněním.
| Jak funguje prověřování ve světě? |
| Některé státy prověřují zahraniční investice z bezpečnostních důvodů již delší dobu. Naprostá většina z nich je však povolena. Například Kanada zavedla prověřovací mechanismus v roce 2009. Od té doby prověřila už pět tisíc transakcí.
Problematických investic, tedy povolených s podmínkami či zakázaných, byla jen padesátka. Spojené státy americké prověřují zhruba 300 transakcí ročně. Nepovolení investice je však naprosto ojedinělé. |
Ostatní investice bude možné ze strany státu
prověřit, povinnému povolení však podléhat nebudou. Aby i v tomto případě měl
investor jistotu, že jeho investice je z hlediska bezpečnosti neriziková, může
ministerstvo požádat o časově a administrativně nenáročnou konzultaci. Ve všech
prověřovaných případech bude o zákazu či podmínečném povolení investice
rozhodovat vláda.
Již obecným povědomím, že Česká republika disponuje
účinnými nástroji na odvrácení bezpečnostních rizik spojených s investicemi,
dojde k posílení bezpečnosti tuzemského investičního prostředí. Jde o faktor,
kterému zahraniční investoři přikládají čím dál větší váhu, a to zejména v
oblasti výzkumu, vývoje a výroby moderních technologických řešení.
Kdy se může
prověření investic dotknout českých firem?
Modelová situace I.: Česká firma či investor
se může setkat s požadavkem na prověření investice, pokud se rozhodne
investovat do firmy v zahraničí, která podniká v oblastech, jež mohou mít dopad
na národní bezpečnost či veřejný pořádek. Může se jednat například o investici
do energetiky, telekomunikací, výroby zdravotnického vybavení či médií. Pro
úspěšné a rychlé dokončení investice je nutné, aby si český investor předem
zjistil, jaké jsou jeho povinnosti v případě takové investice.
Dobrým zdrojem informací o situaci v zemi, kde se
cílová firma nachází, jsou v tomto ohledu zahraniční kanceláře agentury
CzechTrade, ministerstvo průmyslu a obchodu nebo specializované právnické a
konzultační společnosti. Povinnost prověření se v některých případech může
týkat i investic v rámci EU. Je nutno mít na paměti, že pečlivě bývají
prověřováni investoři s úzkou vazbou na vládu cizího státu a její bezpečnostní
složky, nebo ti, u kterých nelze jasně určit konečného vlastníka.
Modelová situace II.: Česká firma se může
setkat s národním prověřovacím mechanismem (poté, co příslušný zákon vstoupí v
platnost) v případě, že uvažuje o vstupu zahraničního investora. Zejména pak
tehdy, když česká firma podniká v bezpečnostně citlivých oborech. Odpovědný a
spolehlivý zahraniční kapitálový partner může českým firmám pomoci v jejich
růstu a také expanzi na další trhy. Naopak rizikový investor může jejich
vyhlídky do budoucna významně ohrozit a natrvalo poškodit dobrou reputaci, která
je v sektoru bezpečnostních technologií nezbytná. Prověřením zahraničního
investora domácí firma získá jistotu, že jí žádné bezpečnostní riziko nehrozí.
Záruka, že v jejich vlastnické struktuře nefiguruje
rizikový investor, pak může českým firmám usnadnit přístup na trhy zemí, které
přikládají velkou váhu integritě dodavatelských řetězců v bezpečnostní oblasti,
jakou jsou například Spojené státy americké. Nejedná se pouze o výrobce
vojenského materiálu, ale i startupy či malé firmy, jež vyvíjejí unikátní
řešení v oblasti bezpečnosti za pomoci nových a nastupujících technologií.
Autor pracuje v Odboru obchodní politiky a mezinárodních ekonomických organizací Sekce Evropské unie a zahraničního obchodu Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
PDF verze říjnového čísla magazínu Český export a podnikání ke stažení
