VINAŘSTVÍ Tuzemští vinaři se prý nemusejí bát. Jejich vína, hlavně bílá, jsou dobrá a mohou se uchytit také v zahraničí. Zatím to však vypadá, že i boj o tuzemský trh bude pěkně tvrdý.Letošní rok přinesl tuzemským vinařům řadu změn, které znanmenají přitvrzení podmínek jejich existence.
VINAŘSTVÍ Tuzemští vinaři se prý nemusejí bát. Jejich vína, hlavně bílá, jsou dobrá a mohou se uchytit také v zahraničí. Zatím to však vypadá, že i boj o tuzemský trh bude pěkně tvrdý. Letošní rok přinesl tuzemským vinařům řadu změn, které znanmenají přitvrzení podmínek jejich existence. Jednotný trh nznamená jednodušší pronikání zahraničních konkurentů na český trh. Zmizela cla na víno z unijních zemí, což umožňuje jejich zlevnění. Pokles cen, který nastal, není však nakonec takový, s jakým se ještě na jaře počítalo. Navíc se týká hlavně lacinějších vín. Kvalita něco stojí už při výrobě a podle vinařů nemá žádný smysl podbízet se levnou cenou. Spotřebitel, který chce opravdu kvalitní víno, musí počítat s tím, že nebude za pár korun. UNIE PŘINÁŠÍ OČISTU Vstupem Česka do Evropské unie nastoupilo tuzemské vinařství zřejmě cestu tvrdé očisty. „Přibližně pětina podniků bude bojovat o přežití,“ domnívá se finanční analytik Luděk Krobot. Souhlasí s ním i vinaři sami. Šanci na přežití budou mít jen ti, kdo nešetří na vývoji, věnují se reklamě a vyrábějí kvalitní víno. Velmi pesimistickou budoucnost pro české a moravské vinaře v rámci jednotného trhu načrtl ještě před vstupem Česka do Unie ředitel Znovínu Znojmo Pavel Vajčner. Vstup do Unie nepomůže podle něho nikomu z tuzemských vinařů. Český trh se ještě více otevře novým producentům, ale na trzích starých unijních zemí pro české a moravské vinaře už místo není. Nejhůře dopadnou podle Vajčnerova odhadu právě výrobci levných vín. V této kategorii je totiž konkurence na tuzemském trhu nejtvrdší. OPROTI STŘEDOVĚKU POLOVINA VINIC Letošním prvním květnem a vstupem na jednotný trh skončila v Česku možnost rozšiřovat vinohrady. Vinohradníci v posledních letech na tyto zavírající se dveře nezapomínali a vysazovali ostošest. Leckterá vinice je přišla podstatně dráž, než kdyby je netlačil čas. Sazenic byl nedostatek, vozily se i z Francie a vinice v noci plundrovali zloději, kteří vytrhávali nově zasazenou révu po tisících. S řáděním nenechavců na vinicích se vinohradníci setkávají dlouhé roky. V minulosti se však více zaměřovali na krádeže zralých hroznů nebo vína ze sklepů. Vinohradníci se domnívají, že za krádežemi sazenic mohli být překupníci, kteří je potom prodávali dalším vinařům. Škody pak někteří vinohradníci počítali ve stovkách tisíc korun. Přes všechna protivenství se jim podařilo vysázet a zaregistrovat v celém Česku více než 18,5 tisíce hektarů vinic. Je to větší plocha než před patnácti lety, ale jen o něco málo víc než polovina jejich rozlohy ve středověku za vlády Vladislava Jagellonského, kdy zaujímaly na třicet tisíc hektarů. Přitom slovenští vinaři mají k dispozici dvacet tisíc hektarů vinic, rakouští třicet tisíc a mohou - na rozdíl od tuzemských - vinice rozšiřovat. Zaregistrovali si například v daleko větší míře než tuzemští pěstitelé i staré vinice a nyní je mohou bez problémů obnovovat. V Rakousku už procházejí i onou nepříjemnou fází, kdy jsou volné kvóty po vinohradnících, kteří s pěstováním révy skončili. SPOUSTA MALÝCH VINOHRADNÍKŮ Na tuzemské rozloze registrovaných vinic hospodaří více než osmnáct tisíc pěstitelů. Naprosto převažují malí pěstitelé. Něco přes dvě procenta z nich má vinice nad pět hektarů. Právě na ně však připadají tři čtvrtiny všech zaregistrovaných vinic. Zhruba šest tisíc vinohradníků má vinici menší než tisíc metrů čtverečných. Existují však další vinice, které nejsou zaregistrované a jejich majitelé tak nesmějí prodávat ani hrozny, ani víno. Pokud bude chtít tuzemský vinohradník rozšířit své království, bude mít možnost. Nové vinice se sice vysazovat nesmějí, ale obnovovat staré je samozřejmě dovoleno. Nastane tedy i situace, kterou znají vinaři v zahraničí - s právem na obnovu starších vinic se bude obchodovat. Pokud se majitel zaregistrované vinice rozhodne vyklučit ji a nebude mít zájem o výsadbu nové révy, může své „hektary“ prodat tomu, kdo chce své vinohrady rozšířit. Někteří vinohradníci počítali s touto variantou a zaregistrovali i staré vinice právě proto, aby za ně v budoucnu mohli vysadit nové. KONKURENCE TLAČÍ CENY K ZEMI
O konkurenci se letos v dubnu říkalo, že stojí nachystaná na hranicích a čeká jen na pád cel a zjednodušení přesunu produkce na český trh. A skutečně přišla. Přinesla rozšířenou nabídku vín ze západní Evropy, ale také z Bulharska, Rumunska či zámoří. Některá dovážená stolní vína zlevnila. Česká a moravská vína však jsou podle obchodníků na odbyt stále stejně dobře a řada spotřebitelů je považuje za stejně dobrá a kvalitní jako vína zahraniční. Odbouráním cel, ale hlavně možností zbavit se nákupního mezičlánku, se zjednodušila situace maloobchodním řetězcům. Ty představují nejdůležitější distribuční kanál pro všechny, kteří se nespecializují jen na vysoce kvalitní vína. Řetězce jsou známy tím, že se snaží tlačit dodavatele do co nejnižších cen. A cena je tím nižší, čím blíže k výrobnímu zdroji se dostanou. Tuzemští dodavatelé vína už začínají vnímat, že obchodní řetězce navazují přímé kontakty s producenty v tradičních vinařských zemích a nakupují přímo od nich. Obejdou se tak bez dovozních firem a dosahují ještě zajímavější ceny. Následně pak tlačí ceny k zemi i v jednání s tuzemskými vinaři. „Nemůžeme se jim postavit, protože je tu spousta firem, které čekají na naše místo. Polovina z nich funguje bez dokladů a potřebují legalizovat alespoň část své produkce. Nabízejí proto řetězcům víno za tak nízké ceny, na jaké se my nikdy nedostaneme. U nás není vůle stanovit mantinely například v podobě minimální ceny, jako je tomu třeba v Německu nebo Itálii,“ postěžoval si moravský vinař, který chce zůstat v anonymitě.
ŠANCI MÁ HLAVNĚ DOBRÉ BÍLÉ
Někteří vinaři z Rakouska, kteří dodávají na tuzemský trh nejvíce vína, se dohodli s moravskými, že budou tekuté slunce prodávat společně. V blízkosti hranic otevřeli několik společných vinoték. Rakušané, kteří k nám vloni vyvezli více než devatenáct milionů litrů vína, počítají s další expanzí na český trh. Možnost našich vinařů usadit se na rakouském trhu však vidí odborníci dost černě. Přesto zřejmě není třeba propadat pesimismu. Unijní trh by měl podle očekávání tuzemských vinařů přijmout naše bílá vína střední a vyšší cenové kategorie. Je však třeba počítat s tím, že nikdo průměrný nemá v takové konkurenci šanci uspět. Hlavními vývozními teritorii budou podle moravských vinařů zřejmě Polsko, Pobaltí a severské země.
SPOTŘEBA V TUZEMSKU POROSTE
Vývozní snahy má podpořit také takzvaný klastr, který vytvoří spolupracující vinařské firmy, regionální samosprávy a vysoké školy pod záštitou Regionální rozvojové agentury Jižní Moravy a Jihomoravského inovačního centra. Podobná vinařská sdružení nejsou na starém kontinentě obvyklá. Podle odborníků existuje vinařský klastr snad jen ve Francii. Daleko více využívají tato spojení v zámoří. Například Chile se idíky klastrům stalo jednou z vinařských velmocí. Rozhodujícím odbytištěm však pro české i moravské vinaře zůstane zřejmě tuzemský trh. Oficiálně udávaná spotřeba vína na hlavu v tuzemsku představuje v současnosti přibližně 17 litrů za rok. Někteří zasvěcení se však nad tímto údajem vědoucně usmívají. „Tady je dědina se 120 sklepy a jediný z nich je oficiální. Vedle je vesnice s pěti oficiálními a 300 skutečnými sklepy. To jsou čísla, která hovoří za vše. Ty sklepy nejsou prázdné. Jde o to, kolik litrů vína tam je a kam se podějí. Do osobní spotřeby, nebo se prodají na černo. Celorepublikový průměr není šestnáct litrů. Podle mých odhadů jsme někde na 45 litrech,“ říká Jiří Hort z Dobšic na Znojemsku. Pokud je jeho odhad správný, pohybuje se spotřeba vína na hlavu nad unijním průměrem, který činí asi 36 litrů. Experti předpokládají, že spotřeba opojného moku z révy bude v tuzemsku stoupat. Postarat by se o to měla hlavně mladá generace. Pití vína je módní záležitost a navíc je prezentováno jako součást zdravé výživy. Dá se zřejmě očekávat dočasný přesun zájmu lidí k dovozovým vínům. Stejnou situaci zažilo po vstupu do Unie například Rakousko. Tamní spotřeba vín z domácí produkce spadla z osmdesáti na přibližně padesát procent. Tuzemští vinaři však předpokládají, že i další vývoj chování spotřebitelů bude podobný jako u Rakušanů. Ti se v posledních letech, když ochutnali zahraniční produkty, začínají vracet k domácím. Před vstupem Česka do Evropské unie odborníci předpokládali, že vína na tuzemském trhu (především dovozová) zlevní. Jejich očekávání se splnilo hlavně pokud jde o vína levná, nejčastěji stolní. Odbourání třicetiprocentního dovozního cla u tekutého slunce z unijních zemí však na snížení cen nemělo takový dopad, s jakým odborníci počítali a jehož se mohli tuzemští vinaři obávat. Nakonec nedošlo ani k žádnému výraznému propadu tuzemské produkce. Alespoň prozatím.
CHYBÍ KVALITNĚJŠÍ MARKETING
Tuzemští vinaři umějí sice vyrábět kvalitní vína, nemají však, stejně jako řada jiných firem v české kotlině, podobně kvalitní marketing. A podíváme-li se opět na rakouskou zkušenost, kde během několika let po vstupu na jednotný trh zkrachovala polovina menších vinařů, lze předpokládat, že k ohroženým druhům podnikání budou patřit i v Česku. Z vlastních zdrojů je Česko schopno pokrýt zhruba třetinu spotřeby vín, další dvě třetiny musí dovážet. Šéf Svazu vinařů Jiří Sedlo uvádí, že mezi novými státy Evropské unie je Česko největším dovozcem vína. Při předpokládané vyšší konzumaci révového moku budou stoupat hlavně dovozy z tradičních vinařských zemí, ale najde se ivíce místa pro tuzemské producenty. Prvním sítem, které probere jejich řady, bude zřejmě letošní sklizeň. Réva by neměla být špatná, ale na loňskou prostě mít nebude. Ze skvělé suroviny udělá dobré víno každý, letošní úroda ale ukáže, kdo ho opravdu umí, říkají vinaři.