EUROGLOSA Občas to vypadá, že se unijní politici, diplomaté a instituce vyžívají v jednáních. Čím delší jsou, tím lépe! Kdo nemá denně mnohahodinovou schůzku či brífink, odchází domů neuspokojen.
A debatu je potřeba natahovat co nejvíc do noci.
Ponocování je oblíbené hlavně mezi těmi, na jejichž bedra spadá hledání léků na krizi a zachraňování členských zemí, jimž se to doma vymklo z rukou. Maratony končící kolem čtvrté, páté i šesté ráno nejsou výjimkou, spíš folklorem. Platí to především pro zasedání ministrů financí eurozóny a unijní summity.
Pozdním koncům se není co divit, protože schůzky začínají večer. Při pohledu na churavějící evropské hospodářství je také zřejmé, že věcí k probrání je hodně. Zvlášť když dosavadní pokusy o zklidnění a návrat stability moc nezabírají. Nebo jen dočasně, aby přišel další direkt, jako třeba ten z Kypru. Ministři financí a šéfové států jsou navíc zaneprázdnění lidé a je pro ně snadnější najít si čas na evropské partnery až večer.
Je třeba rovněž brát ohled na potenciální dopady přijímaných rozhodnutí na finanční trhy. A ty se na noc zavírají.
Osobně patřím ke skřivanům. K těm, co vstávají za kuropění, ráno jim to lépe myslí a v noci jsou na podávání intelektuálních výkonů marní.
Nemálo lidí patří naopak k sovám, kterým noční čas na myšlenkovém umu nic neubírá. Jak jsou na tom jednotliví ministři či premiéři, se asi nedozvíme. I tak se ovšem nabízí otázka, zda by nestálo za to přehodnotit dosavadní „noční“ strategii. Nekončící krize a neustále se vracející vlny nejistoty ukazují, že dosavadní pokusy o řešení situace prováděné v noci nezabírají. Možná je pes zakopán právě ve správném načasování. A v tom, že mezi politiky je málo sov a hodně skřivanů.
O autorovi| TOMÁŠ PIRKL, spolupracovník redakce, Brusel
