Česká národní banka bude i v letech 2011 - 2015 prostřednictvím zlatých pamětních mincí seznamovat sběratele s architektonicky i technologicky zajímavými a památními stavbami. V těchto pěti letech se podíváme na zajímavé mosty.
Gotický most v Písku
Autor: www.mesto-pisek.cz
ČNB bude také pokračovat v trendu zvětšování hmotnosti a ceny mincí a rozhodla se je rovnou zdvojnásobit. Důvodem také může být skutečnost, že mince tak budou o poznání větší, což zaručuje lepší vyobrazení detailů. Půjde tedy o mince o hmotnosti půl unce (15,55 g), průměru 28 milimetrů a nominální hodnotě 5 000 Kč.
Špatnou zprávou pro spekulanty je skutečnost, že ČNB se rozhodla zvýšit limitní náklad na jednu minci na 25 000 kusů. Mohlo by se zdát, že ČNB samotná spekuluje a chce využít zájem investorů, ona sama to ale odmítá. Je rovněž možné, že vhledem k podstatně vyšší ceně mincí (předběžná emisní cena je vyšší než 12 000 korun) vydá na začátku nižší počet mincí, tak jako tomu bylo u předešlých cyklů. Vše prý záleží od poptávky.
Gotický most v Písku
Přestože podle původního plánu měl být na první minci most v Lenoře, definitivní pořadí bylo poněkud změněno. Na první minci, emitované v květnu 2011, bude vyobrazen gotický most v Písku. Nazýván také Jelení most je nejstarším kamenným mostem zachovaným v původním stavu u nás. Přesné datum výstavby není známo a existuje několik teorií, ale nejpravděpodobněji to bylo ve třetí čtvrtině 13. století za vlády Přemysla Otakara II., i když první písemné známky pocházejí z roku 1348.
Most je dlouhý 109,75 metru (původní délka byla 123 metrů) široký 6,25 metru (vozovka je široká 5,7 metru). Má šest půlkruhových 8metrových oblouků a jeden 13metrový segmentový, který byl postaven po povodni v roce 1767. Most měl dvě věže, jedna ale byla zničena při povodni 1767, druhá byla zbourána v roce 1825. Původní výzdoba mostu byla tvořena kamennými kyticemi na vrcholech pilířů, dnešní barokní výzdoba pochází z konce 17. století.
Renesanční most ve Stříbře
Druhým mostem na zlatých mincích bude renesanční most ve Stříbře. Dominantou tohoto mostu je věž, která most rozděluje na renesanční tříobloukový most a dvouobloukový most zdobený plastikou. Mosty nejsou souosé, světlost obou oblouků u dvouobloukového mostu je odlišná a tříobloukový most je poměrně nízký, aby umožnil průtok vody při zvýšení hladiny řeky Mže. Most má celkovou délku 60 metrů a je široký 6 metrů.
Most byl postaven Benediktem Volchem ze španělského Ferrolu v letech 1555 až 1560. Zmiňovaná věž je velkým unikátem, protože podobné věže na mostech se vyskytují již pouze v Praze, v italské Veroně nebo francouzském Cahorsu. Brána stojí na 5,15 metrů širokém návodním pilíři a jsou na ní vidět pozůstatky psaníčkových sgrafit. Patro věže brány má originální šestibokou jehlancovou stanovou střechu krytou prejzy.
Barokní most v Náměšti nad Oslavou
Třetím mostem v cyklu bude barokní most v Náměšti nad Oslavou na minci vydané v květnu 2012. Je podobný Karlovu mostu, s nímž má podobnou výzdobu (20 soch, které byly vysvěceny v roce 1744). Autorem osmi soch byl Josef Winterhalter, který byl žákem Ferdinanda Maximiliána Borkoffa, jenž vyzdoboval Karlův most. Další plastiky pak udělal Alexandr Jelínek. Most dal postavit roku 1737 hrabě Václav Adrian z Enckevoirtu. Sochařská výzdoba mostu pak byla dokončena v roce 1744.
Most byl postaven na místě tehdejšího brodu a podle kroniky jej stavěly „šelmy bezprsté“, což byli mladí poddaní, kteří se useknutím prstů snažili vyhnout vojenské službě. Most téměř zničila ve válce německá armáda, když jej podminovala, ale čtyři odvážlivci odpalovací dráty přestřihli a bomby odkutáleli do blízkého objektu. Do roku 1986 to byl jediný most ve městě přes řeku Oslavu.
Negrelliho viadukt
Čtvrtá mince s vyobrazením mostu, konkrétně Negrelliho viaduktu, bude vydána v říjnu 2012. Byl postaven v letech 1846 až 1849 a do provozu byl uveden v roce 1850. Na projektu tohoto empírového kamenného viaduktu se podíleli Jan Perner a Alois Negrelli, který spolupracoval s Francouzem Lessepsem na stavbě Suezského průplavu. Most má délku 1 110 metrů, šířka je 7,6 metru a most má celkem 85 kleneb, z nichž 76 je polokruhových, ostatní byly segmentové.
Ve své době bylo účelem mostu spojit Severní státní dráhu z Drážďan s pražským Masarykovým nádražím. Na svou dobu šlo o největší železniční stavbu v Evropě, čemuž odpovídaly i náklady (do roku 1910 byl nejdelším mostem v Evropě). I když byl viadukt postupně dostavován a upravován, je dodnes původním a unikátním dílem. Promyšlenost a vyváženost stavby dokladuje i skutečnost, že bez poškození přežil povodně (byl stavěn bezprostředně po povodních).
Dřevěný most v Lenoře Pátá mince, vydaná v květnu 2013, bude nést vyobrazení dřevěného mostu v Lenoře. Most dlouhý 25 metrů a široký 1,8 metru je tvořen dřevěnou krytou lávkou postavenou na třech kamenných pilířích ve druhé polovině 19. století. Účelem lávky byla pomoc při splavování dřeva z lesů na Šumavě z oblasti Boubína po Kaplickém potoce a Teplé Vltavě. V otvorech na podlaze mostu se spouštěly při nízkém stavu vody tyče, které zachycovaly dřevo až do doby, než byla z okolních jezírek uvolněna vyšší vlna, která pak zadržené dřevo odnesla až do papíren ve Větřním nebo Loučovicích. I když dnes lávku využívají spíše rybáři, jde o jedinečnou památku a připomínající historii plavení dřeva po Vltavě a taktéž život místního obyvatelstva. Most v Žampachu
Na šesté minci, vydané v říjnu 2013, bude vyobrazen železniční most v Žampachu. S výškou 41,7 metrů (jen o jeden metr nižší než Nuselský most) jde o jeden z nejvy&scaro
n;ších kamenných viaduktů u nás i ve střední Evropě. Je vystavěn nad roklí zvanou Kocour, proto se mu někdy říká také Kocourský viadukt. Má sedm oblouků, které mají rozpětí 12,5 metru a je dlouhý 109,3 metru. Jeho podélná osa není vedena přímo, ale v oblouku s poloměrem 180 metrů.
Most byl postavěn za dva roky mezi lety 1898 a 1900 a i přes poměrně časté využití ještě nebyl od svého vzniku opravován. Při pohledu zespoda jsou vidět vičnívající krakorce, které nesly příčné trámy, na něž se stavěly dřevěné obloukové výztuže pod fošnové bednění. Krakorce tam byly po dokončení ponechány prý kvůli narušení fádnosti pilířů a také aby oddělily pilíř od patky oblouku. Tuto metodu používali již staří Řimané (na mostě pracovali většinou dělníci z Itálie).
Jizerský viadukt
V květnu 2014 vyjde mince zobrazující další viadukt, konkrétně jizerský viadukt na trati Tanvald-Harrachov. Jde o jeden z mála ocelových obloukových mostů s horní mostovkou u nás. Stojí na mohutných kamenných pilířích a je součástí 12 km dlouhé „kořenovské Zubačky“, původně 59 kilometrové rakousko-pruské spojnice mezi Tanvaldem a Hirschbergem.
26,5 metru vysoký viadukt přemosťuje hluboké údolí řeky Jizery a tvoří spojnici mezi Jizerskými horami a Krkonošemi na trati, na níž se nachází pět tunelů a 4,43 km dlouhá dvoupásová Abtova ozubnice v ose koleje na sedmikilometrovém úseku Tanvald – Kořenov. Ta překonává výškový rozdíl 235 metrů maximálním stoupáním až 58 promile, které je největším v České republice.
Více na Hypoindex.cz.
