K r i m i n a l i t a
Bohatí podnikatelé a vlivní politici jsou stále častěji obětí vydírání. Zločinci za život jejich blízkých požadují tučné výkupné. Letošní podzim přinesl tři nové případy: Gladiš, Klíma a politik Ruml.
Zářijový únos úspěšného brněnského podnikatele Daniela Gladiše a jeho dcery připomněl mnoha bohatým druh zločinu, který se snaží vytěsňovat z vědomí. Zdá se však, že by se spíše měli naučit s ním žít.
Již o měsíc později se totiž dva maskovaní muži pokusili unést šéfa České typografie Michala Klímu. A dva dny nato byl policií dopaden mladík, který vydíral předsedu Unie svobody Jana Rumla a vyhrožoval mu likvidací rodiny, pokud nezaplatí milionové výkupné.
V Čechách se někteří vydíraní obracejí o pomoc k policii, jiní se rozhodnou pomoci si sami a únoscům chtějí zaplatit. Exministr vnitra policii věřil. Spolumajitel brokerské firmy byl naopak připraven zaplatit. Jiná země, jiný mrav – v Itálii, kde mají s únosy bohatých a vlivných velké zkušenosti, je zaplacení výkupného zločinem.
Bohatý třicetiletý obchodník s akciemi, spolumajitel makléřské společnosti Atlantik FT Daniel Gladiš byl přepaden neznámými únosci, kteří od něj požadovali deset milionů korun výměnou za život jeho tříleté dcery Terezky. Malý rukojmí byl po dlouhých hodinách propuštěn, aniž by únosci zinkasovali výkupné. Druhý den Gladiš s ženou a dvěma dětmi opustil Českou republiku. Šok způsobený bezprostředním ohrožením života svého i dcery se rozhodl řešit emigrací.
„Je to první známý únos, který zasáhl všeobecně uznávanou solidní firmu. Neobjevila se žádná spojení s temnými kruhy. To mi připadá zajímavé. Může za tím sice stát někdo, koho svou šikovností Daniel Gladiš v legální soutěži potopil, ale spíše se zdá, že půjde o klasický únos s motivem rychlého výdělku velkých peněz, říká k případu sociolog Jiří Kabele.
Předsedu představenstva České typografie Michala Klímu se začátkem listopadu pokusili unést dva maskovaní muži. Podle jeho vyprávění mu hodili na krk konopné lano, začali ho škrtit a snažili se ho vtáhnout do vozu. Klíma však začal křičet a bránit se. Únosci se lekli, že sousedé zavolají policii, a proto ujeli připraveným autem sami. Tím, že se únoscům jejich práce nepovedla, je motiv zločinu nejistý. Reakce však přišla z jiné strany – ministr Jaroslav Bašta, koordinující akci čisté ruce, oznámil, že privatizace České typografie se v seznamu zkoumaných posune na čelné místo.
Předvolební vyděrač
Předseda Unie svobody Jan Ruml dostal začátkem listopadu dva vyděračské dopisy. Požadavek zněl – milion korun, jinak bude zlikvidována celá rodina. Exministr vnitra ovšem narozdíl od brněnského podnikatele ihned požádal o pomoc policii. Ministr vnitra Václav Grulich mu přidělil ochranku, která střežila děti a manželku. Ruml úzce spolupracoval s policií, a té se tak podařilo chytit mladíka, který z mrtvé schránky, odpadkového koše na autobusové zastávce, vybíral milionové výkupné.
Podle sociologa Václava Bělohradského, který na konci šedesátých let emigroval do Itálie, byly podobné banditské únosy bohatých v Itálii běžné. „Italské vládě ve spolupráci s celonárodním alarmem se nakonec podařilo tyto zločince trochu vytlačit. Ovšem za cenu striktních zákonů, podle kterých příbuzní uneseného musí případ ihned nahlásit policii a poté je jim obstaven majetek, aby nemohli zaplatit výkupné, míní Bělohradský (více o italských únosech viz rámeček).
Jednání Daniela Gladiše by tak bylo v Itálii trestným činem a naopak Jan Ruml by byl pochválen. Michalu Klímovi by možná byla obstavena bankovní konta, aby z něj žádný vyděrač nemohl dostat ani korunu. Italská cesta je zřejmě blízká českému ministru vnitra Václavu Grulichovi. Ten totiž Daniela Gladiše, který byl ochoten únoscům zaplatit, ostře napadl: „Jestliže reaguje tak, že odjede i s rodinou z republiky a nepožádá o ochranu, nedá příležitost orgánům policie, aby zasáhly, aby tomuto trestnému činu zamezily a přistihly pachatele, pak je to totéž, co napomáhání těmto pachatelům.
Seznam ohrožených roste
Česká policie jednotlivé případy dosud vyšetřuje, a na informace je proto skoupá. Tisková mluvčí policejního prezidia Ivana Moosová říká: „Únosy motivované vydíráním jsou u nás raritou. Přesto ale Gladiš, Klíma a Ruml nebyli ani zdaleka prvními z politicko-ekonomické elity ČR, kteří museli podobnému nebezpečí čelit.
Například Lubomír Soudek, šéf plzeňské Škody, letos v říjnu oznámil, že zvažuje rezignaci: „Přestává mne bavit stále se nechat vláčet v tisku, nechat si vyhrožovat zabitím a neustále bojovat s vládami včetně nové. Svůj úmysl odejít z funkce sice vzápětí dementoval, na tom, že je mu vyhrožováno, však trval.
Představitel burzovní společnosti Egretta Karel Krejsa byl podle LN unesen letos v květnu. Zločinci ho propustili po čtyřiadvaceti hodinách s podmínkou, že pokud jim nepřinese sedm milionů korun, vyvraždí mu celou rodinu.
V prosinci 1997 se objevily informace, že kdosi vyhrožuje smrtí bývalému generálnímu řediteli AB Barrandov Václavu Marhoulovi. Speciální útvar policie měl k dispozici anonymní dopis, podle něhož dostal profesionální zabiják milion korun jako zálohu za Marhoulovo zavraždění.
Jiní bandité drželi tři čtvrtě roku v zajetí syna kroměřížského podnikatele. Únos údajně objednal jiný podnikatel, se kterým měl otec oběti spor o 33 milionů korun. Jednadvacetiletého syna zavřeli v malé místnosti bez oken, kde byl držen v poutech a o minimální stravě.
Bývalý šéf finanční skupiny Motoinvest Pavel Tykač za dramatických okolností opustil republiku v září 1996, neboť se obával o svůj život. V té době vrcholila politická kampaň proti Motoinvestu. ČNB po celonočním jednání vlády uvalila nucenou správu na Agrobanku. Pavel Tykač se po pár dnech vrátil zpátky do České republiky a naznačil, že výhružky souvisely s krachem Kreditní banky Plzeň.
Jiný byl případ podnikatele a předsedy Českomoravského fotbalového svazu Františka Chvalovského. Toho unesla skupina čtyř mužů v září 1995, den před kvalifikačním duelem českých fotbalistů s Norskem o postup na mistrovství Evropy. Únosci ho věznili jeden den.
Politici tak častými oběťmi násilí a vydírání jako podnikatelé nejsou, a pokud, tak většinou ne kvůli penězům. Příkladem může být pokus o únos šestnáctileté dcery místostarosty Dubí Miloslava Černého, který vytrvale postupuje proti bujení prostituce ve městě.
Odstoupení Jana Šuly z postu šéfa analyticko-koordinační skupiny vládního výboru na ochranu ekonomických zájmů bylo podle něj motivováno strachem o bezpečnost vlastní a rodiny.
Bývalý náměstek ministra vnitra Martin Fendrych zase ve své autobiografické knize Jako pták na drátě podrobně popisuje, jak se stal objektem vyhrožování údajně najatého vraha a jak ho to psychicky vyčerpávalo.
Ochranné fámy
Jakmile se objeví na veřejnosti informace o únosu či vydírání někoho z mocných či bohatých, začnou brzy následovat fámy, které jakoby racionálně vysvětlují motivaci zločinců. Podle jednotného scénáře se oběť měla vždy nějak zaplést do špinavých obchodů a zpronevěřit peníze jiného mafiána, za což následoval trest. Další verzí je, že oběť měla nějaké informace o nelegálním podnikání konkrétních zločinců. Ostatní podnikatelé, ale i politici, a nakonec i všichni občané se tak uklidňují, že jim se to stát nemůže. Podle těchto teorií je totiž obětí zločinců zase zločinec. Ve skutečnosti se ale zřejmě budeme muset smířit s tím, že oběť je mnohokrát pouhou obětí, a nikoli zakukleným gangsterem.
Únosci se vydíráním snaží vydělat peníze a rozhodují se maximálně podle bonity klienta. Pro ostatní bohaté jde o těžce snesitelnou představu, ale v této ruské ruletě může příště přijít řada na ně.
