Antimonopolní úřad se chce postavit proti uplatňování práva silnějšího
Říká se, že velkým obchodním řetězcům zaplatí valnou část investic do supermarketů poplatky vynucené na dodavatelích. Jsou to jednoduché počty: Některé řetězce požadují od dodavatelů takzvaný aktivační poplatek, tedy vlastně vstupné do nově otevřeného obc hodního domu, až do výše tří set tisíc korun. Dodavatelů jsou přitom stovky.
Cosa nostra.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) eviduje stížnost na jeden z obchodních řetězců působících v ČR, že požadoval vstupní poplatek do své distribuční sítě ve výši deseti procent obratu dodavatele za letošní rok. Za účast na promočních akcích se běžně platí od deseti do šedesáti tisíc korun za výrobek. Vyžadované slevy za již dodané zboží se u některých obchodních řetězců pohybují od pěti do jedenadvaceti procent a splatnost faktur vynucená při podpisu smlouvy bývá tři i více měsíců.
Marketingová podpora při zavádění nových výrobků je požadována ve výši deset až padesát tisíc korun, nicméně jeden z řetězců chtěl podle dokumentace ÚOHS až 520 tisíc, pět procent obratu dodavatele. Nikoliv vzácnou praxí je podmínění odběru zboží t ím, že se dodavatel vzdá své obchodní značky. Jeden ze stěžovatelů si spočítal, že vyhovět požadavkům řetězců na začlenění do obchodní sítě by znamenalo zaplatit kromě marže čtyři koruny z každého kilogramu zboží, jehož prodejní cena je sedmnáct korun.
Malá novela.
Těmto praktikám se odborně neříká vydírání, nýbrž zneužití ekonomické závislosti. „Ačkoliv komunitární právo Evropského společenství problematiku zneužití ekonomické závislosti speciálně neřeší, zná tento institut právní řád v Itálii, F rancii a Portugalsku. Ve Španělsku řeší tuto problematiku zákon o nekalé soutěži, Německo má zvláštní zákon zakazující prodej pod cenou, uvádí mluvčí ÚOHS Jaromír Blažke.
Tuzemskou snahou dostat tuto problematiku pod kontrolu je takzvaná malá novela zákona o hospodářské soutěži. Ta v listopadu úspěšně prošla hospodářským výborem sněmovny, a kdyby v zákonodárném sboru všechno ideálně běželo, mohla by s nad vstoupit v platnost začátkem příštího roku. Společně s takzvanou velkou novelou, doplňující zákon o hospodářské soutěži po formální stránce.
Postih.
Teprve pak by se stalo kladení nepřiměřených podmínek dodavatelům právně postižitelným, protože, jak upozorňuje šéf protimonopolního úřadu Josef Bednář, současné znění zákona o hospodářské soutěži zásah neumožňuje.
„Ze zákona se zabýváme zneužitím dominantního postavení, dohodami omezujícími soutěž a fúzemi. Z hlediska zneužívání dominantního postavení ale nelze kritizované chování některých řetězců posuzovat. Už proto ne, že žádný z nich neovlád á alespoň třicet procent trhu v celostátním nebo regionálním měřítku. Zavedení institutu zneužívání ekonomické závislosti a jeho definice by umožnily řešit případy, kdy slabší soutěžitel už nemá možnost vstoupit do jiného rovnocenného smluvního vztahu, aniž by mu byly vnucovány stejné nebo podobně nevýhodné podmínky. Přičemž samozřejmě nemusí jít jen o obchodní řetězce, i když zde je tento problém podle našich poznatků zvlášť markantní, říká Bednář.
Don Quijote.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by měl proti omezování volné soutěže dost silné kalibry. Rejstřík možných sankcí sahá až do výše jedné desetiny ročního obratu, což by v případě největších distribučních skupin převyšovalo miliardu k orun. Nicméně i tak má snaha ÚOHS donkichotské rysy, protože státní úřad se stovkou pracovníků troubí do boje s kapitálově silnými a dynamicky se rozvíjejícími kolosy, jejichž špičkový management je otřískán množstvím tržních šarvátek v nejnáročnějším prostředí.
Bednář argumentuje tím, že teprve přijetím novely zákona bude zneužívání ekonomické závislosti výslovně zakázáno: „Dosud vlastně silné ekonomické subjekty dostávaly informaci, že je to dovoleno - podle zásady, že je dovoleno vše, co není zakázáno. Málokomu se také vyplatí zaplatit pokutu a porušovat zákon dál. Pro většinu firem budou sankce dost citelné. Navíc jsou tady důsledky publicity kolem jednotlivých případů. Ztráty na goodwillu býv ají citelnější než vlastní peněžní sankce a firmy si dobře rozmyslí, zda toto riziko podstupovat.
To vše je pravda. Na druhé straně ale antimonopolní úřad, aby mohl zahájit šetření, potřebuje podnět. Když si týdeník EURO ověřoval informace ÚOHS u některých dodavatelů, dospěl k obdobným údajům. Ani jeden z pracovníků výrobních a o bchodních firem ale nesouhlasil s tím, aby název jeho podniku figuroval v tomto článku. Proč si také šlapat po štěstí, když stále větší podíl maloobchodních tržeb se stěhuje do kas nákupních superstředisek. Sám ÚOHS připouští, že pětadevadesát procent oslovených dodavatelů se bálo poskytnout informace o skutečném stavu, a když už ano, tak jen anonymně. Jeden stěžovatel během půlroku změnil postoj a ve strachu z hněvu kmotrů obchodních řetězců začal úřad přesvědčovat, že by se proti nim zasahovat nemělo…
Takže uvidíme. Dá se ostatně předpokládat, že samotní velcí distributoři nebudou chtít v Parlamentu prodat kůži lacino.
