Uzavření nejvyšší hokejové soutěže by asi ke zlepšení úrovně hokeje v ČR nevedlo
Nad posledními aktivitami Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v oblasti profesionálního sportu se v článku Kartel u ledu (EURO 28/2007) zamyslel koncipient z advokátní kanceláře Glatzová Petr Kincl. Zareagoval na něj předseda ÚOHS Martin Pecina. Petr Kincl polemizuje se smysluplností ochrany hospodářské soutěže v oblasti profesionálního sportu. Připouští přitom, že by v případě plánovaného uzavření extraligy ledního hokeje šlo o zakázanou kartelovou dohodu. Nicméně dle jeho názoru ÚOHS dostatečně nezvážil, zda by prospěch, který by z takového kroku mohli mít spotřebitelé, nepřevážil nad negativními dopady na hospodářskou soutěž. Především nemohu souhlasit s označením existence zámořských soutěží National Hockey League či National Basketball League jako kartelové dohody. Sám Petr Kincl přiznává, že tyto soutěže již jako uzavřené vznikly a jejich vznik jistě neměl za cíl zamezit jiným týmům hrát daný sport na vrcholové úrovni. Prostě se určitý počet týmů dohodl, že každoročně budou mezi sebou soutěžit o nějakou cenu.
Jiná evropská tradice.
V Evropě je však tradice jiná. Historicky tu existuje posloupnost jednotlivých soutěží a kluby mohou v závislosti na dosažených výsledcích mezi nimi postupovat či sestupovat. Snahou Asociace profesionálních klubů ledního hokeje (APKLH) bylo tento ekonomicky ozdravný mechanismus zlikvidovat a z extraligy si pro své členy vytvořit nedobytný ráj. Skutečně proti uzavření extraligy chránili pracovníci ÚOHS ekonomicky slabé a neefektivní před efektivními a ekonomicky silnými (například Vsetínská hokejová), jak podle Petra Kincla údajně bývá obvyklou praxí soutěžních úřadů? Zatímco v případě uzavření extraligy stál Vsetín na straně „ekonomicky silných a úspěšných“, v záležitosti jeho následného vyloučení z nejvyšší domácí soutěže se ocitl již v pozici „outsidera“. Jaká to nečekaná změna!
Šetření dosud probíhá.
Šetření tohoto případu nebylo mimochodem ještě ukončeno. Ve chvíli, kdy Asociace profesionálních klubů ledního hokeje oznámila uzavření extraligy, zvažoval ÚOHS vedle samotné kvalifikace tohoto jednání jako kartelové dohody také případné uplatnění blokové výjimky ze zakázaných dohod, na kterou se Petr Kincl ve svém článku nepřímo odvolává. Klíčové je pochopitelně vymezení relevantního trhu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodně nesouhlasí s širším vymezením trhu zábavního průmyslu, kde by poptávka po ledním hokeji byla nahraditelná například tou po návštěvě Národního divadla.
Bloková výjimka není reálná.
Je absurdní představa fanouška HC Sparty Praha, který se v sobotu v pět hodin odpoledne rozhoduje, zda by místo shlédnutí utkání svého oblíbeného týmu raději vyrazil na Prodanou nevěstu do Národního divadla. Obdobnou substituci by mohla nabízet volba mezi luxusním automobilem a dětskou koloběžkou. Jde přece také o přepravu z bodu A do bodu B. Jen obtížně se proto nabízí odlišné vymezení relevantního trhu než jako toho ledního hokeje v České republice. A aplikace blokové výjimky je tudíž nereálná, neboť svévolné uzavření extraligy ledního hokeje by podle zákona o ochraně hospodářské soutěže „umožnilo těmto podnikům (rozuměj obchodním společnostem sdruženým v APKLH) vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků (divácky atraktivních hokejových zápasů) tímto dotčených“.
Oprávněný zásah.
Rovněž je diskutabilní, zda by uzavření nejvyšší hokejové soutěže vedlo ke zlepšení úrovně hokeje v ČR a je-li toto opatření skutečně nezbytné pro dosažení tohoto cíle. Nehledě na to, zda lze upřednostňovat zájmy fanoušků čtrnácti extraligových klubů před těmi fandů ostatních oddílů (takzvané výhody pro spotřebitele). Ostatně že cílem Asociace profesionálních klubů ledního hokeje bylo pouze upřednostnění ekonomických zájmů svých členů, svědčí fakt, že její zástupci nebyli schopni uzavření extraligy objektivně ospravedlnit. K výši licenčního poplatku zástupce zmíněné asociace dokonce uvedl, že byl stanoven tak, aby jej žádný klub nebyl schopen uhradit. Z uvedených faktů jasně vyplývá, že zásah Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byl v daném případě zcela oprávněný.
Nešikanovat neznalé.
Co se týká metody, která byla za dané situace použita, Petr Kincl uvádí, že ÚOHS měl zahájit správní řízení a v jeho rámci vydat sankční rozhodnutí. Chtěl bych všechny ubezpečit, že kdyby APKLH přes naše upozornění soutěž uzavřela, správní řízení (přezkoumatelné soudem) bychom patrně zahájili. Hovořit ale o pokutách v okamžiku, kdy na pouhé upozornění „hříšník“ své jednání nerealizuje, mi připadá zbytečné. ÚOHS zde není od toho, aby šikanoval neznalé, ale proto, aby zajistil fungování hospodářské soutěže ve všech oblastech ekonomické činnosti.
