Předloni
v září byl dnes devatenáctiletý David Stančík z Přerova poprvé
darovat krev. Z nemocnice ho ale poslali domů kvůli lékům, které tehdy
užíval. Stančík začal přemýšlet o tom, jak zvýšit informovanost a motivaci
dárců v Česku. Po roce a půl je výsledkem aplikace Daruju krev, která by
od konce března měla Stančíkovy vrstevníky motivovat k dobrovolnému
dárcovství a zároveň jim poskytovat informace, aby po příchodu na transfuzní
stanici nedopadli jako on při své premiéře.
Stančíkova
aplikace by také měla poprvé zajistit centrální monitoring zásobování
jednotlivými krevními skupinami a poskytovat nemocnicím statistiky a třeba i
objednávkový systém na dárcovství. I díky tomuto byznysplánu Stančík vyhrál
ještě před spuštěním samotné aplikace podnikatelskou soutěž pro středoškoláky
s názvem Soutěž & Podnikej.
Podle
Stančíka novým dárcům krve nejčastěji chybějí obecné informace, s čímž
souvisí i nedostatek ochoty. Aplikace bude dárcům ukazovat statistiky, za
pravidelné odběry budou získávat body a budou tak moci „soutěžit“ s přáteli.
Stančík chce v budoucnu pořádat pro dárce i různé akce a kolem darování
krve vytvořit komunitu. „Jde nám o
komunitu dárců, protože lidé mají potřebu někam patřit, a když někam patří,
mají pocit, že by měli do té komunity něco vracet,“ vysvětluje.
Umělá krev neexistuje
Mladí lidé mají často zkreslené představy o tom,
jak moc je dárcovství potřebné. „Problémem je nízké povědomí o tom, že
transfuzní přípravky není možné vyrobit uměle, a mladí lidé často netuší, že je
dárcovství pořád potřeba,“ říká Vít Řeháček, místopředseda Společnosti pro transfuzní lékařství a
primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Přečtěte si rozhovor s Davidem Stančíkem: Česku chybí mladí dárci krve, středoškolák je chce motivovat aplikací
Autor
dárcovské aplikace Stančík upozorňuje, že potenciální dárce mohou
z nemocnic poslat domů i z toho důvodu, že jejich krevní skupiny je
zrovna dostatek. „Bylo by logické,
kdyby dárce mohl jít tam, kde jeho krev právě nejvíce potřebují, ale pokud by
dárce místa střídal, nemocnice o tom nemají přehled a byl by to problém třeba
v případě záchytu nemoci u dárce. Vyřešil by to jednotný elektronický
informační systém pro všechny transfuzní stanice, ale ten zatím neexistuje,“ popisuje
Zdenka Gašová z pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Právě
centrální monitoring zásobování jednotlivými krevními skupinami by měla
obstarat Stančíkova aplikace. „Součástí
bude mapa, kde uvidíte odběrná centra ve vašem okolí a stav jejich krevního
barometru. Takže pokud budete chtít další den darovat krev, můžete tam zjistit,
že vaší skupiny už mají moc, takže by vás nejdřív poslali domů. A tak se
rozhodnete jít jindy,“ vysvětluje Stančík, jak by systém mohl fungovat.
Většina nemocnic dnes sice zveřejňuje krevní barometry, ale každá má jiný
systém, což dárce mate. Aplikace by mohla systém sjednotit. Nemocnicím také
poskytne statistiky o tom, kde, kdo a kdy daroval. Později chce Stančík také
doplnit možnost objednávání dárců na konkrétní čas.
A jak na
projektu vydělat? Stančík počítá s prodejem balíčků služeb nemocnicím.
Konkrétně by nemocnice získaly přístup ke statistikám aplikace nebo
k objednávkovému systému a to by jim mělo zjednodušit práci. Současně má
členství v aplikaci nemocnici zajistit propagaci mezi dárci, kteří ji budou
využívat. „Máme už předjednanou
spolupráci s prvními nemocnicemi,“ říká Stančík.
Mladí
lidé, na něž Stančík se svou aplikací míří, chybějí mezi dárci nejvíce.
V loňském roce nemocniční transfuzní stanice v Česku evidovaly celkem
233 tisíc dárců. Společnost pro transfuzní lékařství doporučuje, aby byl
registr dárců doplněný o 50 tisíc lidí, z nichž tři až šest tisíc by byli
prvodárců. Těch bylo v roce 2018 celkem 27 tisíc. Česko má stanovenou
horní věkovou hranici dárce na 65 let, starší dárci odcházejí a mladí je
nestíhají nahradit. „Populace stárne a
prvodárců je tak logicky méně,“ potvrzuje Gašová. Další možností, jak rozšířit řady dárců, je zvýšení maximálního
věku dárců na 67 nebo až na 70 let. U dárců starších 65 let však stoupá výskyt
chorob, které znemožňují dárcovství, u mladých je naopak minimální.
Česko – zásobárna plazmy
Na rozdíl od dobrovolných dárců krve neustále přibývá lidí, kteří v Česku darují svou krevní plazmu v soukromých plazmaferetických centrech za finanční odměnu. Ještě v roce 2015 bylo v Česku klientů center, která odebírají plazmu pro výrobu léčiv, 72 tisíc. O tři roky později už přes 120 tisíc. Z toho důvodu bývají tato centra obviňována, že transfuzním stanicím dárce přebírají. Statistiky však naznačují, že se jedná o různé skupiny obyvatelstva a většina klientů soukromých center by do nemocnice, kde je nečeká finanční odměna, nezavítala. Když v Česku plazmaferetická centra kolem roku 2008 začínala, dobrovolných dárců krve nijak dramaticky neubylo, jejich počet klesá spíš pozvolna paralelně s tím, jak stárne populace.
Podle
lékařů z transfuzních oddělení můžou ale soukromá centra určitou část
zejména mladých lidí od dobrovolného dárcovství přece jen odlákat. „Mohou odsávat část té vhodné dárcovské
populace. Záměrně říkám, že jen část, protože jsou tam lidé, kteří darují jen
kvůli finanční odměně,“ podotýká Gašová.
Stančík soukromá
centra do své interaktivní mapy v aplikaci Daruju krev nezařadí. „Tato centra nikdy nebudou v naší
aplikaci a budeme se snažit tento trh minimalizovat a dovést co nejvíce lidí
k dobrovolnému dárcovství. Smysl dárcovství krve je v tom, že je
nezištné,“ vysvětluje svůj postoj.
Veškerá
v Česku odebraná plazma se prodává zahraničním farmaceutickým
společnostem, které z ní vyrábějí léčiva. Ta potřebují například lidé
trpící poruchou krvácivosti nebo srážlivosti krve a léčí se jimi třeba i
popáleniny. Česko je jedna z mála zemí, které jsou v množství
odebrané plazmy soběstačné. Plazmou dotujeme i další evropské země, které
odběry v soukromých centrech nepovolují.
„Na světě je jen pět zemí, které jsou soběstačné v odběru plazmy a pokryjí své potřeby. Jsou to Spojené státy, Německo, Rakousko, Maďarsko a my. Těchto pět zemí má společnou jedinou věc, a to, že umožňují fungování soukromých dárcovských center a finanční kompenzaci dárců,“ říká Milan Malý, předseda Sdružení pro plazmaferézu, které sdružuje všechna česká soukromá centra odebírající plazmu, a současně majitel společnosti UNICAplasma. Abychom měli dostatek plazmy pro potřeby českého zdravotnictví, stačilo by podle Společnosti pro transfuzní lékařství mít asi 40 tisíc pravidelných dárců. V roce 2018 jsme jich měli trojnásobek. Malý ale na druhé straně upozorňuje, že Česko využívá léčiva vyrobená z plazmy oproti jiným evropským zemím velmi málo.
V Česku působí osm velkých společností, které obchodují s krevní plazmou. Ty největší z nich mají roční tržby až ve výši 200 milionů korun. Například v centru UNICAplasma, které patří mezi ty středně velké, získá dárce za odběr 700 až 850 mililitrů plazmy 700 korun. Maximální výše odměny přitom může dosahovat pět procent minimální mzdy, tedy nově 730 korun. Dárce může přijít k odběru každé dva týdny. „Dlouhodobá ziskovost plazmaferetického centra je kolem deseti procent,“ říká Malý. Zároveň si stěžuje na to, že česká společnost zisky ve zdravotnictví chápe spíše negativně. „Mívám pocit, že v Česku je to vnímáno tak, že ve zdravotnictví je správné, když firma prodělává,“ dodává. Údaje z posledních dostupných účetních závěrek českých plazmaferetických firem ale ukazují, že většina z nich vykazuje zisky v řádu milionů korun.
