Příslušníci StB a komunistické nomenklatury sehráli klíčovou roli v Babišově podnikání
Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš je neprávem vedený jako bývalý agent Státní bezpečnosti, rozhodl minulý týden bratislavský okresní soud. Spor mezi Babišem a slovenským Ústavem paměti národa, který archivuje a zveřejňuje materiály po StB, tím nekončí, bude pokračovat před vyšší instancí. Těžko spekulovat, na jak dlouho se protáhne a který soud nakonec řekne poslední slovo.
Babiš svoji vědomou spolupráci s StB vždycky popíral. Ve svém životopise popisuje styky s příslušníky ekonomické kontrarozvědky jako několik nepříjemných schůzek kvůli dodávkám syrských fosfátů do přerovské chemičky. Pak Státní bezpečnost z jeho příběhu jakoby mizí.
Jenže Babišův vztah k lidem z předlistopadových represivních složek se zdaleka neomezil jen na 80. léta minulého století. Přinejmenším od roku 1996 se proměnil na otevřenou spolupráci při podnikatelské expanzi Agrofertu. Na klíčových postech koncernu pracovalo či dodnes působí několik osob z bývalé StB, respektive ideologického aparátu KSČ. U těchto lidí, kterým se věnujeme ve zvláštních profilech, se navíc dají vydedukovat vazby na sovětské tajné služby.
Jedním z nejbližších Babišových kolegů je už více než 17 let právník Libor Široký, v současnosti předseda dozorčí rady Agrofertu.
Před listopadem 1989 sloužil v kontrarozvědce StB a podílel se na potlačování tehdejších protikomunistických aktivit. Odbor, v němž pracoval, průběžně kooperoval se složkami sovětské KGB.
Několik důležitých postav z Agrofertu prošlo komunistickou rozvědkou. Asi nejznámější je lobbistka a předsedkyně pražské regionální organizace hnutí ANO Radmila Kleslová, která se krátce před sametovou revolucí školila na tajnou špionáž v zahraničí.
Mnohem delší a hlubší zkušenost s prací v rozvědce měl dlouholetý člen vedení Babišových firem Jozef Kubů. A podle zjištění týdeníku Euro majiteli Agrofertu pomáhali také další bývalí rozvědčíci, například konzultant Pavol Dobiaš.
Vedoucí právník Agrofertu Alexej Bílek, bez jehož podpisu se v holdingu neučiní žádné zásadní rozhodnutí, zase před sametovou revolucí pracoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ, která vychovávala komunistické kádry. Jako člen představenstva Agrofertu si už neuvádí titul RSDr. Po roce 1989 se Bílek podílel na budování ekonomického zázemí KSČM a působil ve společnostech spojených s neprůhledným ruským kapitálem.
Proč Andrej Babiš sáhl po těchto lidech?
Jaké zkušenosti a přínos mohli mít pro jeho podnikání? Těžko uvěřit, že by o jejich minulosti nevěděl. Spolupráci s nimi nepřerušil ani po svém vstupu do politiky a založení hnutí ANO. Musel přitom počítat s tím, že média na jeho kolegy s kontroverzní profesní zkušeností upozorní (ostatně o Širokého práci v StB se před lety krátce zmiňoval časopis Týden a na minulost Jozefa Kubů poukázal deník Dnes z Babišovy mediální skupiny).
S notnou dávkou fantazie lze tvrdit, že pracovní přitažlivost mezi Babišem a bývalými příslušníky komunistické tajné policie mohla být vlastně náhodná. Pokud ano, byla by to náhoda velmi zajímavá. Čtenář si každopádně zaslouží podrobnější informace.
Babišův vztah k lidem z předlistopadových represivních složek se zdaleka neomezil jen na 80. léta minulého století.
O autorovi| Tomáš Pergler Jan Hrbáček • pergler@mf.cz • hrbacek@mf.cz
