Ač Německo postupuje obvykle rozumně, kvóty na přerozdělení uprchlíků, které prosazuje, nejsou dobrý nápad. Hlavním důvodem je, že zasévají další semínka odporu proti unii v jednotlivých státech. Pokud by uprchlíky přijaly státy dobrovolně, místní vlády to dokáží daleko lépe svým voličům vysvětlit. A pokud neuspějí, mají ještě jiná politická témata, jimiž si umí zajistit přežití. Ne tak Evropa.
Je fascinovaná a ochrnutá uprchlickou krizí. V současnosti nedokáže řešit nic jiného. Její příkaz (rozuměje příkaz Německa a Francie) směrem k ostatním státům povede k dvojímu efektu. Vlády členských zemí se před voliči vymluví na EU, aby si nemusely špinit pověst. Druhým důsledkem bude vzedmutí protievropských a nacionálních stran a nálad.
A že by ta dobrovolnost nefungovala? Česká vláda už několikrát deklarovala, že je připravena přijmout uprchlíky nehledě na kvóty. Velmi nesměle to už také začala dělat. Podobně je na tom Polsko. O Maďarsku snad ani nemůže být řeč, to si svůj šálek aktuálně vychutnává za zbytek Evropy a asi by nebylo fér po zemi chtít do budoucna uvítat nějaký větší počet trvale žijících migrantů.
Nátlaková pohrůžka
Německo a Francie zatím neoficiálně na summitu otestovaly svůj nový nápad, nebo řekněme spíš nátlakovou pohrůžku. Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére označil jako docela dobrý nápad do té doby neprezentovanou myšlenku šéfa evropské komise Jean - Clauda Junckera, že by se neposlušným zemím mělo omezit vyplácení peněz ze strukturálních fondů.
Opět to vypadá, že se obě země rozhodly vytvořit v očích Evropanů z unie nějaký hodně nepopulární spolek dlící v oblíbenosti někde na úrovni jehovistů.
Ve všem tom hádání a přerozdělování lidí ale jakoby zaniká jedna hodně důležitá věc. Jak se vám spí v domě, na jehož prahu umírá člověk? Tváříte se, že tam není? Přidáte nahlas televizi, aby nebyl slyšet jeho nářek?
Houknete na něj, aby šel k sousedům? Ano, jde o konkrétní osudy lidí, kterým je potřeba hodně rychle pomoci. Až pak se můžeme hádat, jestli má Evropa nějak pomoci Německu, kam stejně všichni míří, nebo si je rozdělovat a cynicky se u toho hádat, jestli jich bude o tisíc více nebo méně.
Čtěte také:
