Úřady potřebují manažery

Schopnost Česka konkurovat se má již brzy zvýšit. I díky nové strategii ministerstva průmyslu a obchodu

Česko je málo konkurenceschopné. Navíc hrozí, že propast mezi nejlepšími a Českou republikou se bude v následujících letech rozšiřovat. Pokud se s tím tedy nezačne něco dělat. V žebříčku konkurenceschopnosti, sestavovaném Světovým ekonomickým fórem, je Česko až osmatřicáté, o dvě příčky níž než před rokem. Žebříček vede Švýcarsko. Vše by se ale mělo brzy změnit. Především kvůli Strategii konkurenceschopnosti České republiky na roky 2012 až 2020, kterou připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu. Dokument již před časem schválila vláda. „Jsem přesvědčen, že se ji podaří uvést do praxe,“ tvrdil ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek na akci s názvem Konkurenceschopnost ČR nyní a v budoucnosti. Diskusní setkání z cyklu Euro pro export pořádalo vydavatelství Euronews, vydavatel ekonomického týdeníku Euro. Generálním partnerem akce byla HSBC Bank – pobočka Praha, partnerem 53. mezinárodní strojírenský veletrh.

Do první dvacítky?

Nová strategie má zařadit Česko do dvacítky nejvíce konkurenceschopných zemí světa. Čítá 43 projektů s více než 200 opatřeními. Navrhovaná opatření vycházejí z doporučení mezinárodních institucí i Národní ekonomické rady vlády. Dokument byl dopředu projednán v OECD, tripartitou a dalšími zainteresovanými stranami. „Všude byl přijat velmi pozitivně,“ neopomněl se pochválit ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek. Současně dodal, že podobná rozvojová strategie v tuzemsku ještě nikdy nebyla. „Snad za Karla IV., a dodnes z ní čerpáme,“ upozornil ministr. Jenže jak si postesklo několik přítomných podnikatelů a manažerů, v Česku se již napsala nejedna pěkná strategie, většina z nich ale skončila zapomenuta na dně šuplete psacího stolu. Ministr Kocourek je ale přesvědčen, že plán na zvyšování konkurenceschopnosti Česka podobný osud nepotká. „Věřím, že se rozjede naplno,“ tvrdí. Svůj optimismus doložil i několika argumenty. Kromě jiného se počítá s tím, že jednotliví ministři, kterých se strategický dokument týká, budou dostávat něco jako pololetní vysvědčení za to, jak jej zavádějí do praxe. Celá strategie je navíc vypracována na základě mezinárodních standardů a její implementace do praxe bude lehce hodnotitelná. „Kromě toho jsem přesvědčen, že cíle strategie jsou splnitelné,“ dodal Kocourek.
Další z řečníků diskusního setkání, ministrův náměstek Martin Tlapa, uvedl, že zavádění strategie do praxe nahrává i současná ekonomická nejistota. „V krizi je vždy větší poptávka po změnách,“ vysvětlil. Podle něj dokument obsahuje dvě klíčové složky, jednak analýzu, ve kterých oblastech Česko v konkurenceschopnosti zaostává za světem, a dále obsáhlou pasáž, kde jsou popsána řešení, jak tuto zející propast zmenšit. „Pro mě je příjemné překvapení, že koncepce neskončí zastrčená někde v šuplíku jako plno jiných dokumentů a strategií, na kterých se podílel NERV,“ pobavil přítomné předseda zmíněného poradního orgánu Michal Mejstřík.

Pomůže i trust

Ministr Kocourek zdůraznil, že zmíněná strategie neobsahuje žádné konkrétní legislativní kroky, ale vytčené strategické cíle. Připomněl rovněž, že v rámci strategie se kromě jiného chystá i vytvoření takzvaného trustu, jehož členy by měli být mimo jiných zástupci ministerstev průmyslu a obchodu a zahraničních věcí a agentury CzechTrade. Trust by se měl zaměřit na poskytování komplexního servisu pro exportující firmy. „Měl by dodávat do Česka informace o tom, co se děje v zahraničí, o konkrétní zemi, po jakém zboží a po čem je tam poptávka, případně předpovídat zahraniční trendy,“ uvedl ministr. Současně konstatoval, že Česko se ve své exportní orientaci musí více soustředit na jiná teritoria než na Evropskou unii, na které je až příliš závislé. K větší konkurenceschopnosti Česka by podle něj měla pomoci i chystaná finanční ústava, která by měla přispět k velké rozpočtové kázni. „Vítáme, že součástí strategie je i podpora exportu,“ uvedla další z řečníků, ředitelka projektového a exportního financování HSBC Bank Alena Očková. Jak dodala, konkurenceschopný exportní projekt je financovatelný. Jak to ale má vývozce poznat? Očková je přesvědčena, že o možném úspěchu či neúspěchu takového projektu může výrazně napovědět zodpovězení několika okruhů otázek. Kromě jiného, jaké je vlastně teritorium, do kterého chce firma vyvážet, a kdo je investorem dané akce. Očková upozornila, že jejich banka působí v 87 zemích světa. „Exportér má možnost obrátit se na svoji banku, aby mu pomohla s orientací na daném území,“ pravila Očková. K dalším okruhům důležitých otázek patří to, zda nabízený projekt splňuje ekologická kritéria či jestli cenová kalkulace skutečně zahrnuje veškerá rizika.

Manažerské řízení

Náměstek ministra průmyslu a obchodu Tlapa také upozornil, že ve spolupráci s dalšími ministerstvy chce tlačit na úřady, aby byly řízeny více manažersky, tedy podobným stylem, jako je tomu u komerčních společností. Úřady by se měly stát mnohem flexibilnějšími. I to je jeden z bodů, který pomůže zvýšit konkurenceschopnost Česka. „Když Martin Pecina opouštěl politiku, jeho bývalý stranický šéf si neodpustil výčitku, že se Pecina v politice nezbavil svého manažerského přístupu,“ reagoval další z řečníků, generální ředitel společnosti Vítkovice Holding Jan Světlík. „Tehdy jsem Pecinovi řekl, že takovou reakci musí brát jako velkou pochvalu, navíc je vidět, jaký mají přístup politici,“ dodal. Světlík současně s tím uvedl, že ze strany státu očekává především podporu exportu ve třetích zemích. Ta totiž v porovnání se státní podporou do zemí Evropské unie stále poněkud vázne.

Základem je inovace

A co na to firmy? „Základem úspěšného exportu jsou reference, trvalé inovace a vztah, respektive přímý kontakt na zákazníka,“ je přesvědčen předseda představenstva společnosti Sigma Group Milan Šimonovský. Upozornil také na to, že v současné době je v tuzemsku jen málo firem, které jsou schopny zorganizovat vývoz většího investičního celku, což vývozcům výrazně ztěžuje život. Za další bod, kterému by se měl stát věnovat, označil školství. „Okamžitě bych zavedl drakonické školné na vysokých školách,“ konstatoval Šimonovský. Stát by pak mohl formou různých podpor a úlev motivovat studenty k tomu, aby chodili na vysoké školy, jejichž absolventi jsou na trhu nejvíce zapotřebí. Tedy především technického směru. „Země, které nemají surovinové zdroje, ale jsou přitom konkurenceschopné, mají jedno společné, dobré školství a vědu,“ souhlasil s nímTomáš Hruda, ředitel projektu CEITEC – Středoevropský technologický institut. Dle jeho názoru nadešel čas, aby Česko do těchto dvou oblastí investovalo. Současně ale upozornil, že se stát musí vypořádat s jedním „drobným“ problémem. Zatím totiž hází do vědy peníze, aniž by kontroloval výsledky. „Věda zneužívá situaci, že je pro většinu populace netransparentní, nerozpozná, zda má, nebo naopak nemá nějaké výsledky,“ soudí Hruda. I proto bude muset Česko, po vzoru úspěšných zemí, svůj přístup k vědě změnit. Kromě jiného tím, že nechá práci „svých vědátorů“ přezkoumat zahraničními nezávislými odborníky či zohlední finanční dotace počtem prodaných patentů.