ÚŘEDNÍCI BEZ PENĚZ

Rovnost v orgánech společností je v nedohlednu

Jiří Marek nemá českou justici rád. Již několik let se soudí se společností ČEZ o tantiémy a odměny. Jeden z jeho tří sporů v dovolacím řízení rozhodl Nejvyšší soud, Marek se však ještě obrací na Ústavní soud. Nelíbí se mu totiž, že by státní zaměstnanci, kteří pracují v představenstvech a dozorčích radách společností, v nichž má stát majoritu, neměli dostávat za svou práci finanční odměnu. Právě Jiří Marek byl totiž před lety ministerským, tedy státním úředníkem a současně seděl v dozorčí radě ČEZ. Markovi vadí i to, že stejně jako ostatní členové orgánů ručí za výkon svých funkcí i státní úředníci veškerým majetkem. Marek tvrdí, že soudci, kteří se spory kolem tantiém a odměn zabývali, absolutně nerespektovali, že by si členové orgánů společností měli být rovni ve svých právech, když mají totožné povinnosti. Bere to jako zásah do základních ústavních práv a nehodlá se s takovým stavem smířit. Vyslání je nesmysl. Když v roce 1994 valná hromada ČEZ rozhodovala o rozdělení zisku, byly přiznány tantiémy všem členům dozorčí rady. Tedy i státním úředníkům. Pak se však v představenstvu i dozorčí radě objevily rozdílné názory na to, zda státní úředníci mají tantiémy dostat. Zakazuje jim to přece Zákoník práce, argumentovali jedni. Není to žádný problém, říkali druzí. Zákoník práce sice říká, že státní úředníci mohou v podnikatelských subjektech pracovat jen, jsou–-li „vysláni , v případě Marka ani dalších však o nic takového nešlo, tvrdí tato skupina. Nakonec byly některým úředníkům tantiémy bez problémů vyplaceny, další – mezi nimiž byl i Marek – zaplaceno nedostali. Peníze jsou teď v notářské úschově. Představenstvo se s dozorčí radou dohodlo, že zajistí nějaký právní rozbor, na jehož základě bude jasné, zda státní úředníci nárok na tantiémy mají, nebo ne. Vedení ČEZ se rozhodlo obrátit na soud, aby řekl, zda nárok existuje, či nikoli. Zbytečná žaloba. Formulace žaloby byla velice nešťastná. V dané situaci však podle právníka ČEZ Daniela Maška jediná možná. ČEZ se domáhal určení, že nárok na výplatu tantiém neexistuje. Tuto žalobu městský soud definitivně zamítl. Ve svém výroku však neříká – a ani říci nemůže, s ohledem na formulaci žaloby

1. že nárok naopak existuje. To může vyplynout jen z odůvodnění rozsudku, jak tomu bylo v případě rozhodnutí soudu prvního stupně. Pro státní úředníky to však nemůže mít žádný praktický význam. Na základě tohoto rozhodnutí totiž ČEZ není povinen plnit vůbec nic.

Marek to však vidí jinak: „Žaloba se podávala proto, aby se vysvětlilo, zda nárok je. To z posledního ústního odůvodnění jasně vyplývá. ČEZ by teď měl platit. Podle právníků tomu tak ale není. Právníci oslovení týdeníkem EURO se navíc shodují, že rozhodnutí MS žádnou povinnost nezakládá a že jediná logická žaloba, která měla být podána, je žaloba na plnění. Tu podal Marek, když hrozilo, že jeho nároky budou promlčeny. V jednom řízení se domáhal vyplacení tantiém za rok 1993, které schválila valná hromada a které se ocitly v notářské úschově. Toto řízení však soudkyně přerušila, protože z jejího pohledu měla zásadnější význam další žaloba. Marek se jí domáhá, aby mu ČEZ vyplatil odměny za rok 1994. Tyto odměny ve smlouvě o výkonu funkce nebyly uvedeny právě vzhledem k Zákoníku práce, který odměny pro zaměstnance státní správy zakazuje. Marek však tvrdil, že jde o diskriminaci a že se smlouva o výkonu funkce řídí úplatnou mandátní smlouvou. Žádné odměny. Spor se ocitl až před Nejvyšším soudem. Ten dospěl k závěru, že Marek na odměny nárok nemá. Pravil, že ustanovení Zákoníku práce o zákazu odměn zavazuje jak zaměstnance státní správy, tak i společnosti, do nichž jsou tito zaměstnanci voleni. Kdyby odměna byla sjednána, bylo by to v rozporu se zákonem a smlouva by byla neplatná. Navíc se smlouva o výkonu funkce neřídí jen ustanoveními o mandátní smlouvě, ale i dalšími paragrafy Obchodního zákoníku a také dohodou stran. Výplata odměn by tak podle NS byla protizákonná. Právník ČEZ Daniel Mašek je s výsledkem řízení spokojen. Je přesvědčen, že právě rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Marka vyloučilo další podobné žaloby ze strany státních zaměstnanců v kontrolních a výkonných orgánech státních společností. „Úspěchem je, že ne–existuje rozhodnutí soudu, ve kterém by bylo řečeno, že Marek a další nárok mají. Vše se vrací na začátek pouze s tím rozdílem, že existuje pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve prospěch ČEZ. Marek je naopak překvapen, že se Nejvyšší soud na rozdíl od soudu městského v případě určovací žaloby nezabýval například pracovní smlouvou. „V ní totiž není, že by činnost v dozorčí radě byla náplní práce. Dobu, po kterou Marek pracoval v ČEZ, na ministerstvu vždy napracoval. Upírat odměny za práci, kterou dělal ve volném čase, pokládá za protiústavní. Kdyby soudy Markovi peníze za práci v dozorčí radě přiznaly, znamenalo by to i „zlegalizování statisícových sum pro celou řadu úředníků v orgánech společností se státní účastí. Mezi jinými třeba pro Miladu Vlasákovou, ale i další jí podobné, kteří sedí hned v několika orgánech zároveň a zcela jistě práci nedělají ve volném čase.