Ministr zemědělství Jan Fencl si zadělává na průšvih, když drží ochrannou ruku nad Státním zemědělským intervenčním fondem v jeho sporu s jedním z lídrů tuzemského potravinářství, Jihočeskými mlékárnami. Ty by měly zaplatit sto milionů korun za to, že prý fond obelhaly a pak z něj neoprávněně čerpaly subvence na vývoz přebytků (více v rozhovoru s ředitelem mlékárny na str. 38). Ve při, zda zmatky v loňském systému regulace trhu s mlékem, které odhalil Nejvyšší kontrolní úřad, zavinil více fond nebo mlékárna, se Fencl postavil jednoznačně na stranu fondu. Zmýlil se. Více nepořádků totiž natropil fond při snaze určovat pravidla podivným stylem „odvolávám, co jsem odvolal , potravináři se pak snažili těmto rošádám přizpůsobit. Fatální Fenclova chyba coby politika přitom spočívá v tom, že se neumí domluvit s firmou, která ovládá třetinu domácího trhu s mlékem. Přitom ví, že tento obor je páteří celého tuzemského zemědělství. Chce od 1. dubna příštího roku zavést mléčné kvóty, aby splnil požadavky Evropské unie. Kvótace se bez spolupráce s jihočeskou firmou ale povést nemůže. Kauza ministerstvo (fond) versus Jihočeské mlékárny přitom obnažuje ještě problém obecnější, týkající se vlivu státních institucí na podnikatele. S jistou dávkou shovívavosti řekněme: na úředníky stojící v čele těchto institucí se lepí smůla. Předchůdcem Státního zemědělského intervenčního fondu, který se stará o rozdělování státních subvencí na vývoz přebytků mléka, případně obilí, byl Státní fond tržní regulace, do roku 1993 ještě s přídomkem federální. Šéf federálního fondu Jiří Čermák se ve své funkci činil takovým způsobem, že jeho aktivity skončily u soudu. Pět let vězení – zněl zatím poslední soudní verdikt, žalovaný se samozřejmě odvolal. Na růžích ustláno nemá ani šéf Pozemkového fondu. Ten má nyní na starosti především dokončení restitucí a prodej státní zemědělské půdy. Nejde o paralelu s výše zmíněným federálním intervenčním fondem, nikdo vedení PF neosočuje z porušování zákonů. Pozemkový fond je totiž vysáván zcela legálně a veřejně. Ministerstvo zemědělství většinou ve shodě s lobbisty předkládá návrhy na „přesun peněz , zákonodárci v čele se zemědělským výborem sněmovny je schvalují. Předseda Pozemkového fondu Josef Miškovský nemá šanci do těchto procesů zasahovat. Jen vždy konstatuje, že výdaje fondu opět výrazně přesáhly příjmy. Otazník může viset také nad Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem. Ten dostává ze státní kasy ročně několik miliard korun především na to, aby v rámci svých dotačních programů hradil zemědělským podnikatelům výraznou část úroků z bankovních úvěrů. Předseda tohoto fondu Richard Chvojka zatím konstatuje, že kdyby přišlo na vyúčtování činnosti PGRLF ve smyslu má dáti – dal, mohl by skončit na nule, „při troše štěstí… Trochu jiný je výsledek působení Státní veterinární správy, v jejímž čele měl před časem smůlu ředitel Antonín Kozák. Jeho promptní odvolání z funkce není dodnes vysvětleno, v kuloárech se špitalo o jeho údajném vlivu na velké zakázky v obchodu s masem. Kozák pochopitelně vše popírá, jeho nadřízený ministr Fencl konkrétní důvod odvolání nikdy oficiálně nezveřejnil. Šéf Státního zemědělského intervenčního fondu Jan Höck smůlu zatím nemá. Přitom snad není podnikatele v agrární a potravinářské branži, který by byl s fungováním tohoto fondu spokojen. A o tom nelze mlčet. Jen tak se dá zabránit, aby měl zase nějaký státní úředník „smůlu“.
