I když skoro tři čtvrtiny českých měst nejsou zrovna nadšeny ze spolupráce s telefonními operátory, bez mobilních přístrojů si už úřadování nedokážou představit.
Autor: Martin Siebert
Zřejmé je to především v době nejrůznějších kalamit. Stát dokonce připravuje spuštění systému automatických varovných esemesek.
Skoro tři čtvrtiny měst nejsou spokojeny se službami mobilních operátorů. Nejčastější výtky směřují k vysoké ceně služeb, nepřehlednosti vyúčtování či k chybám ve fakturaci. Města si rovněž stěžují, že „se musejí operátora doprošovat,“ chtějí-li změnit parametry služeb. Vyplývá to z průzkumu Asociace pro komunikaci ve veřejném sektoru mezi českými městy nad pět tisíc obyvatel.
Cílem rozsáhlého průzkumu bylo zjistit, jaké mají města se službami svých operátorů zkušenosti. Celkem bylo položeno 22 otázek sahajících od celkových nákladů na služby přes frekvenci využívání roamingu až po aspekty, které by v nabídce operátora dotazovaná města chtěla změnit. Průzkumu se zúčastnila čtyřicítka měst v rozmezí od 5 do 400 tisíc obyvatel.
Mezi výstupy průzkumu patří vztah měst k délce smluvního závazku k mobilnímu operátorovi. Pro naprostou většinu menších měst je přijatelná délka maximálně jeden rok. Středně velká města se dívají na dvouleté smlouvy shovívavěji. Ovšem šest procent se časovou smlouvou nechce vázat vůbec.
Průzkum řešil i postoj měst k nepřetržité podpoře operátora, jejíž potřeba roste spolu s velikostí města. Odlišný je poměr mezi většími a menšími městy u požadavku, aby operátor vrátil městu rozdíl mezi skutečně provolanou částkou a částkou, kterou by město platilo, kdyby mu operátor poskytl nejvhodnější možný tarif. Tato v zahraniční běžná kompenzace zajímá především malá a střední města (95 procent).
Města také komentovala, jak vnímají službu využívanou jejich protějšky v některých zemích Unie při aktivaci stovky a více SIM karet pro neomezené volání za fixní paušál. Většina měst ji označila za zajímavou, a dokonce i významnou při rozhodování o operátorovi.
Slovo dostala ovšem i druhá strana. Tři hlavní mobilní operátoři v České republice byli asociací dotázáni na svou nabídku pro města. Z nich společnost T-Mobile nereagovala vůbec, Telefónica odepsala, že má „celou řadu zajímavých nabídek, šitých na míru potřebám měst,“ aniž upřesnila, v čem tato nabídka spočívá. Detailní odpověď poskytl pouze Vodafone, který podle svého vyjádření nabízí městům podobně jako soukromým firmám a občanům služby bez časového závazku. „Výzkumníkům společnost navíc předložila několik možných variant v závislosti na velikosti úřadu,“ ocenil přístup operátora konzultant asociace Michal Kohoutek.
Města dobře vědí, co jim vadí
Některá z oslovených měst se vyjádřila silně kriticky. Třeba Jitka Krausová, vedoucí oddělení vnitřní správy města Jablonec nad Nisou, si stěžuje na skutečnost, že „každý měsíc je fakturace od Telefóniky chybná“. Komunikace s operátorem je podle zkušeností úřadu nekvalitní a jsou opakována neustále tatáž zdůvodnění: „Zodpovědná osoba měla dovolenou, mění se u nás lidi a tak dále a tak dále…,“ vyjmenovává výmluvy Krausová.
Václav Hrabálek, tajemník města Šlapanice, sice svého operátora nejmenuje, avšak není méně kritický. Podle jeho slov se zaměstnanci úřadu musí vždy doprošovat, když mají nějaký požadavek. „Zákaznická péče je mizerná,“ říká na rovinu. A pokračuje: „Náš informatik musí jezdit na kontaktní místo operátora a stát ve frontě – proč by za ty peníze nemohly být služby kvalitnější?“ Tajemník Hrabálek dovozuje své tvrzení příkladem, kdy starosta Šlapanic potřeboval nový telefon, operátor mu nebyl schopen s výběrem pomoci, a starosta si musel vyhovující model najít na internetu sám. Následně zjistil, že mu jej operátor nemůže nabídnout. Celkově obci vadí, že s ní operátor nezachází jako s V.I.P. klientem, nýbrž jako s nahodilým zákazníkem.
Janě Ullrichové, vedoucí odboru kanceláře starosty města Černošice, se zase nelíbí „naprosto nepřiměřené ceny jak mobilní, tak pevné komunikace od operátora“. Podle její kalkulace by služby měly být minimálně o třetinu levnější. Vedle nižších cen by ráda získala větší zákaznickou podporu ohledně nevyužitých možností, které mobilní komunikace skýtá.
Mobily mohou zachránit majetek i životy
Bez mobilních telefonů si už ovšem málokdo dokáže svůj život představit. Tím spíše města. Znovu se to ukázalo při červnových povodních. V budoucnu mají právě mobilní sítě plnit jednu z důležitých funkcí při rychlé prevenci záchrany majetku i životů při povodních, zejména z přívalových srážek.
Počítá s tím jednotný systém varování, který by v České republice mohl být zaveden do roku 2012. Jeho pořízení by stálo deset až patnáct miliard korun. V některých obcích už tento systém varování funguje, například v Chrudimi.
Varovný systém by měl komunikovat s mobilními operátory. Jelikož operátoři dokáží přesně určit, kde se konkrétní mobil nachází, lze na něj v případě, že je v ohrožené oblasti, poslat SMS s varováním nebo pokyny, jak se zachovat. Zprávu by stejně tak mohli dostat lidé mířící do ohrožené oblasti nebo lidé, kteří se v ní pravidelně vyskytují – třeba chataři. Systém je ale nutné upravit tak, aby nemohlo docházet ke shromažďování informací o pohybu lidí.
Zatím mobily pomáhají spíš ve vzájemné komunikaci mezi starosty. „Mohu potvrdit, že starostové a členové krizového štábu si soustavně vyměňovali aktualizované informace o vývoji situace na horních tocích. Sice mě několikrát za noc vzbudil telefon, aby mi oznámili, že řeka se bezpečně drží v březích, není důvod k obavám a že podle všeho povodně v Zátoru nebudou, ale pořád je lepší dostávat dobré zprávy než špatné nebo žádné,“ vzpomíná na červnové záplavy starostka Zátoru Salome Sýkorová.
Selský rozum při povodních často nestačí
Stát by ale do toho rád vnesl systém. Varování pomocí SMS má být součástí jednotného systému varování. Spočívá ve vybavení všech obcí, krajů, ale také policie, hasičů a záchranné služby stejným počítačovým softwarem. Ten by zpracovával údaje Českého hydrometeorologického ústavu a byl by schopen vyhodnotit meteorologickou situaci.
Pokud by některé oblasti hrozilo nebezpečí, dokázal by varovat starosty i záchranáře v konkrétní oblasti. Sám by dokázal vyhodnotit stupeň ohrožení a starosty by informoval o tom, co mají v dané situaci dělat. „Pomohlo by jim to v rozhodování, protože vím, že mnohdy váhají, co by vlastně měli dělat. Jednají podle selského rozumu. Často váhají, zda to které opatření pak budou mít z čeho zaplatit,“ říká poslanec Tomáš Úlehla, který chce tento záměr předložit po volbách jako zákon.
Odborníci navrhují jiné využití techniky mobilních operátorů. Představují si, že ve vytipovaných oblastech budou srážkoměry a hladiny řek pohlídají automaticky měřiče. Meteorologové navíc prosazují, aby v záplavových oblastech byly povodňové hlídky a o hrozícím nebezpečí informoval Český rozhlas. Zvýšit se má také frekvence počítání kumulativních radarových srážek z hodiny na 15 minut. Hydrometeorologický ústav také hodlá spustit nový web, který bude lépe přístupný z mobilů. „Rozesílání automatického SMS varování lze technicky řešit, každý ale nemusí mít mobil. Takže je třeba to kombinovat i přes sirény nebo místní rozhlas a podobně,“ říká ředitel ČHMÚ Ivan Obrusník.
